Matěj Břeský pomáhá postiženým dětem v Africe: Vadí mi, že nemají stejné možnosti jako caparti u nás
Africe už několik let pomáhá záchranář z Jičína Matěji Břeský. Místo, aby jel někam na pěknou a drahou zahraniční dovolenou, tak raději našetří peníze a pomůže nemocným dětem v Tanzanii. Založil také nadační fond Tembo, aby se do této pomoci mohli zapojit i ostatní. Jak vše funguje, na to se Matěje Břeského zeptáme.
Pořád pomáháte Africe?
Jasně, nepřestal jsem, vydržel jsem to i přes dobu covidu. I když to chvilku vypadalo, že už se snad nikdy nikam ani nepodívám. Ale naštěstí už to opět funguje a po skoro roce a půl jsem se dostal na jaře do Afriky. Teď plánuji další cestu na podzim.
Jak to všechno začalo? Proč jste se rozhodl pomáhat Tanzanii?
Cestuji různě po světě a ze všech míst, co jsem navštívil, tak mi Afrika přirostla k srdci nejvíc. Rozhodl jsem se, že bych se tam rád víc zaháčkoval, a v roce 2018 jsem se dostal do Tanzanie. Ta země mě natolik uchvátila svojí přírodou i lidmi, že jsem se tam rozhodl nějakým způsobem angažovat. Jezdil jsem tam častěji až jsem zavítal do mateřské školky v Národním parku Ruaha uprostřed Tanzanie. Tam jsem si uvědomil, že se africké děti nemají úplně tak dobře jako naše. Nemyslím jen u nás v Čechách, ale celkově v Evropě. A Frank, můj kamarád, který dělá průvodce v Tanzanii, říkal: mám kamaráda na severu v Aruši, kde je dětský domov. On se tam stará o děti postižené převážně mozkovou obrnou. Možná by bylo lepší pomoci tam. Tak jsem si řekl, že to není špatný nápad. Zajel jsem se tam podívat a přivezl jsem tam rovnou nějaký invalidní vozík a hračky.
Můj nadační fond se jmenuje Tembo, to znamená svahilsky slon. Prostě síla. A díky tomu může do Afriky proudit i pomoc od dalších lidí.
Matěj Břeský, záchranář a zakladatel nadačního fondu Tembo
Vy pracujete jako záchranář v Jičíně u záchranky. Ještě nám řekněte, proč jezdíte různě po světě, protože to je také zajímavé.
Kdysi dávno jsem se dostal k takovému přivýdělku, kdy v rámci repatriačních letů, případně pozemních transportů, dostávám české pacienty zpátky do Český republiky. V rámci cestovního připojištění. Když byste třeba letěl někam na dovolenou a tam se vám nedej bože něco stalo, tak pro vás přiletím. Nebo někdo z mých kolegů.
Čtěte také
Jak často se stává, že musíte někam odletět?
Většinou to vychází tak jednou za měsíc. Samozřejmě mě to natolik baví, že bych klidně létal pořád, ale to úplně nejde skloubit s osobním životem. Teď naposledy jsem byl v Bulharsku, kdy jsem převážel pacienta z nizozemského Amsterdamu do Sofie.
A letí s vámi i nějaký odborný lékař?
Většinou létají zaměstnanci záchranných služeb nebo anesteziologicko-resuscitačních oddělení nemocnic. Záleží na tom, co si přeje vysílající doktor z dané nemocnice, ten vyplní formulář, kde zaškrtne, jestli chce jen záchranáře nebo i doktora. Či potřebuje jen doprovod na letišti, pacientovi pomoci z invalidního vozíku přesednout do letadla a podobně. Na základě toho se vyšle pro pacienta posádka v určitém složení.
Takto jste se dostal i poprvé do Afriky?
Přesně tak, linkovým letem jsem poprvé přiletěl do Etiopie, do města Addis Abeba, odkud jsem transportoval pacienta s nádorem mozku zpátky do České republiky. A potom se mi podařilo dostat do Afriky trošku speciálněji, když jsem jel jako záchranář jeden závod, dálkovou rallye ze španělské Almérie do Dakaru. Projel jsem západní pobřeží až do Dakaru přes Maroko a Mauretánii.
Čtěte také
Afrika je vaše srdeční záležitost a rozhodl se pomáhat tamním lidem. Co bylo tím startovacím momentem?
To, že děti, které jsem tam viděl, se nemají tak dobře jako u nás. Když tady ve dne v noci jezdí člověk po Evropě či po světě a pomáhá lidem, tak v Africe taková věc vůbec nefunguje. A přijde mi to strašná škoda. Oni tedy tomu trošku v Africe jdou naproti svým životním přístupem, ale ty děti za to nemůžou. Strašně mi vadí, že nemají stejné možnosti jako u nás v Čechách. Vím, že kdekoliv na světě je obrovský problém být postižený, ale o děti v Africe se nikdo nepostará.
Čtěte také
Jsou pořád vyloučené ze společnosti kvůli svému handicapu?
Přesně tak, jsou vyloučeni. Tady je například standardem, že kdokoliv má záchod. Oni nemají ani ten záchod.
Váš nadační fond se jmenuje Tembo, to znamená svahilsky slon. Prostě síla. A díky tomuto nadačnímu fondu může do Afriky proudit i pomoc od ostatních lidí.
Je to tak. Protože sám jsem na to už nestačil, potřeboval jsem to nějakým způsobem rozvinout dál a tak jsem založil nadační fond Tembo. Na jeho webu se lidé dočtou veškeré informace a je tam i odkaz přímo na transparentní účet, kde mohou projekt finančně podpořit. Teď na podzim tam poletím se dvěma kamarády a chceme postavit kurník, aby mohli chovat slepice, měli vajíčka a maso. A děti i v rámci socializace se o slepice mohou starat.
Celý rozhovor s Matějem Břeským, záchranářem z Jičína, který má srdce v Tanzanii u dětí, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Hana Hindráková: „Běloch je v Africe chodící bankomat. Ale kdybych tam žila, budu se chovat stejně“
Spisovatelka a trutnovská rodačka Hana Hindráková vydala svoji nejnovější knihu, která se jmenuje Svítání nad savanou s podtitulem Než se rozední, zbývá jen poslední tanec.
-
Při cestě po Beninu jsem dostávala i nabídky k sňatku. Koukali na mne jak na Marťana
S Českým rozhlasem Hradec Králové se podíváme do Afriky a také do Švédska. Tam všude měla, díky svému studiu na Univerzitě Hradec Králové, možnost být Iva Sojková.
-
Po Africe s Emilem Holubem a afrikanistkou Marií Imbrovou. Ztroskotání v peřejích, přepadení, nemoce
V Holicích začala životní cesta Emila Holuba. My jsme se ale tentokrát za cestovatelem vypravili s mikrofonem jen kousek od dalšího místa, kde Emil Holub bydlel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.