Matěj Břeský, jičínský záchranář se srdcem v Africe. Nejen „malý Mauglí“ potřebuje lásku a pomoc

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Do Tanzanie jel Matěj Břeský původně na dovolenou, teď tam pomáhá

Dnes vám představíme jednoho sympatického chlapíka z Jičína, který místo toho, aby nakoupil drahé vánoční dárky nebo jel na luxusní dovolenou, raději šetří peníze, aby pomohl nemocným dětem v africké Tanzanii. Jičínský záchranář Matěj Břeský je naším hostem v rozhlasovém studiu. 

Vždycky jste chtěl být záchranář a pomáhat lidem?
Mě k záchranářství navedla paní ředitelka z jilemnického gymnázia, kdy mi tenkrát ve druhém ročníku o tělocviku řekla, Břeský, ty budeš záchranář. A já jsem se toho tak nějak chytil, protože táta pracoval jako lékař v nemocnici, ale ve volném čase působil jako dobrovolník u horské služby. A mně se to líbilo. Tak jsem se toho chytil, ovšem v té době ještě nebyly rozvinuté vysoké školy záchranářské jako nyní, byly vyšší odborné školy, což se samozřejmě rodičům extra nelíbilo.

Matěj Břeský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Raději by byli, abyste měl nějakou vysokou školu.
Ale situace se vyvinula tak, že jsem sice zkusil vysokou školu zemědělskou, ovšem nakonec jsem si stejně prosadil svoji vůli a šel jsem na záchranáře.

Afrika je drsnější místo než Indie, kde jsem byl na dovolené. Afriku jsem si zamiloval a zrodila se myšlenka pomoci.
Matěj Břeský, jičínský záchranář

Takže dnes pracujete u záchranky v Jičíně, jezdíte se sanitkou a zachraňujete lidi?
Ano, přesně tak.

A baví vás to?
Samozřejmě, jinak bych to nedělal.

Ale pojďme do Afriky. Jak se zrodila vaše láska k Africe? Kdy jste tam byl poprvé?
Láska k Africe se vyvinula postupně. Kromě práce u záchranky si ještě přivydělávám tím, že vozím české pacienty z ciziny zpátky do Čech. Když se jim v zahraničí něco stane, tak v rámci repatriace je doprovázím se zdravotním kufrem zpátky do České republiky. A kdysi jsem se takto dostal do Etiopie, kde jsem byl ve městě Addis Abeba pro jednoho pána s určitým postižením. A zjistil jsem, že Afrika je daleko drsnější místo než třeba Indie, kde jsem byl půl roku předtím na dovolené. Potom v roce 2018 jsem se dostal také v rámci mé práce na závod v rallye za španělského města Almería do afrického Dakaru, kde jsem strávil měsíc na této trase. Přitom jsem si Afriku jistým způsobem zamiloval. I když jsem byl dost vykulený z toho, jak je tento druh automobilových závodů drsný. Řekl jsem si, že bych se do Afriky chtěl vrátit. Ještě víc mne lákala takzvaná černá Afrika, jak říkají Afričani, protože sever onoho kontinentu není ještě úplně plný černochů. A protože bratr byl v Tanzanii asi rok přede mnou, tak jsem si řekl, že bychom mohli s manželkou využít jeho kontaktů. Naplánovali jsme si dovolenou v Tanzanii v roce 2018 a strávili jsme tam další dva týdny s kamarádem Frankem, který nám dělal průvodce.

Tedy to bylo takové safari, divoká příroda.
Navštívili jsme Národní park Ruaha, kde je obrovská výhoda, že tam nejezdí tolik turistů oproti národním parkům na severu Tanzanie, kde je nejznámější Serengeti. Safari bylo úžasné, dokonce jsme se tam procházeli i s rangery a s puškami za zády mezi divokými lvy a dalšími zvířaty. To bylo hodně zajímavé. A navštívili jsme tam tenkrát školku v národním parku. Manželka vezla nějaké omalovánky a já jsem se k tomu přidal. Mně se to tedy trošku, přiznám se, nechtělo tahat celou dobu v batohu. Tak jsme v Národním parku Ruaha, což je asi 150 km od prvního velkého města, navštívili místní školku. A to bylo úžasně dojemné, jak ty děti byly vděčné. Tancovali jsme tam s nimi a rozdali jim naše dárky. Tam se zrodila myšlenka nějakého druhu pomoci Africe.

Masajská žena

Přiletěli jste domů a přemýšleli jste, jakým způsobem se dá africkým dětem pomáhat. Co jste tedy vymysleli?
V podstatě jsme to vymysleli. S naším kamarádem Frankem jsme prakticky v každodenním kontaktu díky internetu. Tedy jsme se bavili o tom, že bychom mohli rozvinout nějakou pomoc. Původní plán byl pomoci přímo oné školce, třeba jim zařídit lavice nebo nějaké další věci, protože to je jen holá místnosti s tabulí. A Frank říkal, že má kamaráda, který má nadaci, kde se stará o postižené děti z takových nuzných podmínek. Co spíš zkusit pomoct jemu. On tam občas doveze rýži, zkrátka něco k jídlu. Tak jsme si řekli, že to by mohlo mít větší smysl. Spojili jsme se přes internet s ředitel této nadace a celý rok jsme plánovali, jakým způsobem jim pomůžeme. Samozřejmě první bylo nějaké oblečení a hračky.

Samozřejmě, pro děti jsou hračky to pravé.
Já jsem to chtěl ještě trošku rozvinout dál a přivést tam něco, co bude potřebnější, co těm dětem víc pomůže. Tak jsem vymyslel invalidní vozík. To se mi podařilo přes kamaráda z Jilemnice sehnat. A jedna známá od nás z vesnice nám darovala mýdla a hygienický pomůcky.

A to jste do Afriky odvezli. Jak na vás zapůsobilo, když jste tam v listopadu 2019 přijeli, do tohoto zařízení pro nemocné děti?
Jsou tam děti s mozkovou obrnou, s autismem a s dalším postižením. Člověk už je na Afriku trošku zvyklý, takže to nebyl takový šok. Ale působilo to tam velmi chudě. Tak nějak po africku, jak já říkám Afrika systém. Nějak to pytlíkují a snaží se.

Neuvěřitelný příběh chlapce, který byl objeven v pralese v Tanzanii, kde žil s tlupou paviánů. Je to takový malý Mauglí.
Matěj Břeský, jičínský záchranář

Vy jste mi vyprávěl neuvěřitelný příběh jednoho chlapce.
Dnes je mu už 17 roků. Je to zajímavý příběh. Ten kluk není žádným způsobem postižený. Dostal se tam před rokem, protože byl objeven v pralese, kde žil s tlupou paviánů, protože se o něj starali děda s babičkou, kteří zemřeli a on zmizel do lesa. Žil tam s paviány, takže teď nemluví, je snaha ho rozmluvit, a chová se jako opice. Je takový malý Mauglí. Když tam přijdete, on se na vás pověsí na břicho jako to dělají paviáni nebo vydá občas nějaký skřek. Ale začíná se socializovat. Během toho roku se to vyvíjí dobře.

Chcete dál Africe pomáhat?
Já jsem se rozhodl, že tu pomoc bych chtěl rozvíjet dál, protože mě to nadchlo. Založil jsem Nadační fond Matěje Břeského Tempo s transparentním účtem, kam případně lidé mohou přispět na pomoc. Vše je zatím jak se říká v plenkách a musím to nějakým způsobem rozvíjet. Nechci už tam vozit tuny oblečení, protože to je nesmysl. Chtěl bych pomoc více konkretizovat na určité věci. Mám teď v hlavě nutriční vývoj těch dětí, trošku to zlepšit, samozřejmě nějaké lékařské prohlídky a tak. Pomáhají tam ještě nějací Němci, ti se se mnou zkontaktovali, takže to budeme nějakým způsobem dohromady.

Jakub Schmidt a Matěj Břeský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak vám budeme držet palce. Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové byl Matěj Břeský, záchranář z Jičína, který má srdce u dětí v Africe. Matěji, děkujeme za návštěvu a ať se podaří vaši vizi o pomoci co nejlépe nastartovat.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Spustit audio
autoři: Jakub Schmidt , baj

Odebírat podcast

Související