Manželé s obrovským srdcem, Aneta a Petr Maclovi: Líbí se nám dělat malé skutky s velkou láskou

Pozvání Lady Klokočníkové do rozhlasové kavárny přijali ředitelka Diecézní charity Hradec Králové Aneta Maclová a její manžel Petr Macl, terénní pracovník Domu matky Terezy v Hradci Králové.

Není potřeba dělat přímo nějaké velké světoborné věci, líbí se mi dělat malé skutky s velkou láskou. Každý bychom měli začít u sebe.
Aneta Maclová, ředitelka Diecézní charity Hradec Králové

Co vám v současné době dělá radost?
Petr Macl: Chodíme s manželkou do lesa na houby, z toho jsme měli teď obrovskou radost. Protože tolik hub jsme snad ještě nezažili. Je to jedna z aktivit, kterou si skutečně děláme pro sebe radost. Chodíme do lesů v okolí Hradce Králové a houby tam najde teď snad každý, kdo tam zajde.

Čtěte také

Diecézní charita Hradec Králové představila nový projekt na podporu vzdělávání chudých dětí v Indii

Co vás momentálně nejvíc zaměstnává? Co se odehrává právě teď v Diecézní charitě Hradec Králové?
Aneta Maclová: Diecézní charita koordinuje charitní dílo v rámci celé Královéhradecké diecéze, takže těch aktivit je spousta. Ale neorganizuje je pouze naše Diecézní charita, protože my koordinujeme činnost 20 charit, včetně té naší. A co nás teď čeká. Bude toho, i v Hradci Králové, poměrně dost. Už zítra třeba bude v královéhradeckém Adalbertinu koncert ukrajinské muziky s názvem Hudba mého srdce. Očekáváme, že má přijít i ukrajinský velvyslanec v České republice a budeme ho informovat o aktivitách, které Diecézní charita už dlouho pořádá i pro lidi z Ukrajiny.

Pak nás čeká prezentace a několik benefičních aktivit zaměřených na podporu Hospice pro Hradecko. Je to velká výzva. Už se o tom mluví dlouho, ale teď stojíme na prahu té nejdůležitější etapy, kde budeme stavět. Máme již nějaké finanční prostředky z Národního plánu obnovy a od Královéhradeckého kraje, očekáváme i podporu města Hradce Králové a Biskupství Královéhradeckého. Ale samozřejmě značnou část, několik milionů korun, budeme muset sehnat i my. Takže nás čeká spousta benefičních akcí a oslovování dárců a sponzorů.

Maminka byla už v mých 6 letech invalidní, tak jsme ji se sestrou trochu zastupovali v její roli. Dělali jsme v podstatě pečovatele.
Petr Macl, pracovník Domu matky Terezy v Hradci Králové

Pozvu vás třeba do sálu Filharmonie Hradec Králové, kde budeme mít benefiční koncert s tchajwanským orchestrem. A určitě na to bude zaměřena i letošní Tříkrálová sbírka atd. A v rámci Diecézní charity vás zvu také na setkání národů v Hradci Králové. Je to již pravidelná aktivita Diecézní charity, která se uskuteční 12. listopadu v Adalbertinu. My totiž provozujeme dlouhá léta integrační centrum a poradnu pro cizince i uprchlíky. Dopoledne je bohatý program pro školy, odpoledne pro veřejnost a večer od 18:00 nás čeká velký galakoncert. Je to multižánrová a multikulturní akce na podporu integrace cizinců, kteří žijí v naší zemi.

Čtěte také

Potravinová banka a Oblastní charita z Hradec Králové organizují sbírku pro lidi postižené povodněmi

Dále bych neměla zapomenout na projekt Diecézní charity s názvem Adopce na dálku, který bude mít příští rok pětadvacáté výročí. Spolu s dárci z celé České republiky podporujeme indické děti, které žijí ve velice nuzných podmínkách. Sama jsem měla příležitost zažít tamní poměry. A zrovna třináctého ráno odlétáme sedmičlenná skupina i s kameramanem do Indie, kde budeme projednávat další pokračování těchto projektů. Stavíme tam mimo jiné i školu díky dárcům Tříkrálové sbírky. A když zmiňuji tento projekt, tak bych moc chtěla všem dárcům, kteří se zapojují, poděkovat. Já si to nesmírně vážím, protože pomáhají nezištně lidem, které ani nepotkají. A já na vlastní oči zažila, že to má velký smysl. Díky naší pomoci se lidem mění životy a děti mají lepší budoucnost. Takže díky za to.

Jak začala charitativní práce u vás, Petře?
Petr Macl: U mě to začalo zcela prozaicky. Pracoval jsme asi 10 let v královéhradeckém Divadle Drak a jednou mi vyjely plotýnky. Doktor mi řekl, že nemůžu dělat zaměstnání, kde se tahají těžké věci. A šel jsem z divadla na pracovní úřad, kde byl inzerát, že přijímají pracovníka do azylového domu. To mi přišlo zajímavý a tak jsem to zkusil. Já jsem už v divadle fotografoval, tak má první myšlenka byla, že tam budou zajímavé obličeje a tváře, že bych si mohl zafotit. Když jsem přišel do azylového domu, tak tam byl Pavel Vostovský, osvícený a takový renesanční člověk. Když jsem mu řekl o tom focení, tak říkal, to je výborné, že fotíš, protože potřebujeme zaznamenávat a dokumentovat.

Čtěte také

Osobnost v sociálních službách Petr Macl: Při rozhodování buďte vždy na straně milosrdenství

Tak jsem tam vplul a pak jsem samozřejmě hned poznal, že to je o něčem jiném než o focení. Ale zjistil jsem, že mě ta práce naplňuje. Měl jsem k tomu měl trošku snad i předpoklady, protože když jsem byl malý kluk, tak maminka byla už v mých šesti letech invalidní, nemohla chodit, nemohla vykonávat doma spoustu věcí. Tak jsme ji se sestrou trochu zastupovali v její roli. Dělali jsme v podstatě trochu pečovatele. Tak bych řekl, že jsme to v sobě měli, a je to něco přirozeného. Když jsem přišel do azylového domu, tak jsem jen pokračoval v té podpoře a pomoci, kterou už jsem znal z rodiny.

Lada Klokočníková, Aneta Maclová a Petr Macl v rozhlasové kavárně|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Aneta Maclová: Je hrozně fajn, že si hledáme různé aktivity a cesty. Pro mě je moc důležité, abychom neztráceli naději. Abychom pozitivně mysleli a abychom pečovali o naše vztahy a vnímali, co ten druhý potřebuje. Není potřeba dělat přímo nějaké velké světoborné věci, líbí se mi dělat malé skutky s velkou láskou. Každý bychom měli začít u sebe a hledat, jak být pozitivní, veselý, radostný, ale také vnímat potřeby těch druhých jak v rodinách, tak i mimo ně.

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s Anetou a Petrem Maclovými o charitní práci a pomoci druhým si můžete poslechnout v našem audioarchivu.