Osobnost v sociálních službách Petr Macl: Při rozhodování buďte vždy na straně milosrdenství

Blahopřejeme k ocenění, které jste získal.
Děkuji moc.

Co jste na to říkal? A co to pro vás vlastně znamená?
Když jsem se pak už uklidnil, tak jsem za to vděčný. Nechci dělat nějakou takovou falešnou pokoru, ale jsem rád, že tuhle práci někdo ocení. On mne navrhl bývalý hradecký primátor pan Fink a pak se mi omlouval. Říkal, že ví, že nemám rád tyto oslavné akce, tak jsme se zasmáli a já odpověděl, že mu to odpouštím. Ale vážně, bylo to hezké a děkuji za to.

Bohužel v současné době lidí s psychickým onemocněním nebo s poruchou osobnosti velmi přibývá. V našem zařízení, ale i venku.
Petr Macl, držitel ocenění Osobnost v sociálních službách

Co je náplní práce terénního sociálního pracovníka hradecké Charity?
Tím, že se to jmenuje terénní sociální pracovník, tak to znamená, že nejsem jen v tom zařízení, kde máme kancelář. Ale vyjíždíme do terénu za lidmi, kteří bydlí většinou ve stanech nebo v nějakých vybydlených domech. Sami si udělají nějakou boudu, případně bydlí pod mostem bydlí někde v křoví. Zkrátka se schovat někde před deštěm, kde máte nějaký svůj azyl nebo pocit domova. Oni také mají potřebu mít domov, takže to je jejich doma.

Petr Macl ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy tuhle práci děláte už přes 25 let. Pamatujete si na okamžik, když jste poprvé přišel do Charity? A proč jste si vůbec vybral tohle povolání?
Já jsem si to vlastně nevybral. V životě jsou vše takové zvláštní náhody či nenáhody. Já jsem pracoval v hradeckém Divadle v Draku, kde jsem dělal asi 10 let kulisáka. A pak mne začaly zlobit ploténky, když už začínala má slibná kariéra kulisáka, dokonce jsem měl i hrát v představení Nádherné úterý. Takže mě život odstavil mimo tohle zaměstnání, protože kulisák se špatnými zády je k ničemu.

Vidíte živé bytosti a představte si sebe na jejich místě. Žít ve stanu a v blátě v zimě. A ještě být přehlížený. Ti lidé mají stigma.
Petr Macl, držitel ocenění Osobnost v sociálních službách

Tak jsem si chvilku i pobrečel, politoval se, a pak jsem se oprášil, šel jsem nejprve prodávat knížky, ale pak jsem šel úplně náhodou kolem Charity, kde byl inzerát, že hledají pracovníka azylového domu. Já jsem tenkrát v divadle i hodně fotil, tak jsem měl takovou romantickou představu o bezdomovcích. Když se řekne slovo bezdomovec, tak si většina lidí vybaví obtížný hmyz. Lidé, kteří vás otravují na nádraží, pořád chtějí nějaké peníze, mají upito a jsou třeba potetovaní. Tak jsem si říkal, že to budou zajímavé fotky, neměl jsem žádnou představu o sociální práci. A jsem začal s těmi lidmi žít, dá se říct. Byl tam osvícený vedoucí, Pavel Vostrovský, který už je na věčnosti, a ten mi povídal, to je výborné, že fotíš, budeme mít nějakou dokumentaci, to se bude hodit. Přijal mne a pak se to začalo dál odvíjet. Začalo to tedy fotografováním, ale ta práce je samozřejmě o něčem úplně jiném.

Čtěte také

Hradecký azylový dům pro matky s dětmi není smutné místo. Naopak, je to prostor podpory a naděje

Vy se tedy v tom terénu staráte především o lidi bez domova. O lidi, kteří se ocitli na okraji společnosti, dá se to tak říct?
Ano. Zeptáme se, co chtějí, oni si to sami kolikrát řeknou. Tak nějak šestým smyslem vnímáme a zkoušíme pomoci. Ale oni jsou většinou docela orientovaní, pokud nejsou nějak psychicky nemocní, potom je to složitější. A chci říci, že bohužel v současné době lidí s psychickým onemocněním nebo s nějakou poruchou osobnosti velmi přibývá. V našem zařízení, ale i venku. A kolikrát nevíte přesně, jak s těmi lidmi pracovat, protože nejsme zdravotníci. Je těžký to rozpoznat a namotivovat toho člověka. Lidé s poruchou osobnosti nebo s psychiatrickým onemocněním tak trošku klamou tělem a říkají, že je všechno v pořádku. A vidíte, že to vůbec není v pořádku.

Rozhoduje se mezi spravedlností a milosrdenstvím. Jeden farář mi říkal, že se vždy přikloní k milosrdenství. Nikdy o tom člověku nevíte vše.
Petr Macl, držitel ocenění Osobnost v sociálních službách

I pro vás to musí být velmi psychicky náročné.
Tato práce je na jednu stranu krásná a přináší vám radost, ale na druhou stranu, není to žádná fixe, tady jde v podstatě o život. Je to realita, a nikdo vám nezatleská, jako v divadle. Ale pak máme velkou radost, když se vám povede někoho zachránit a pomoci mu. Jak se říká odborně, uspokojit jeho základní potřeby, ale třeba i něco navíc. To přináší hlubokou radost.

Čtěte také

Královéhradecká Charita prodává tzv. Hradecké leženky. Jejich koupí lidé pomůžou bezdomovcům

To je to, co vás nutí stále pokračovat v této práci?
Vidíte, že to má smysl. Vidíte živé bytosti a můžete sami sebe představit na jejich místě. Myslím si, že panuje taková falešná jistota, že se nikdo z nás přece neocitne na ulici. Většina občanů se těmto lidem vyhýbá a má černobílé vidění. A já mám pocit, že sami mají strach z této situace. Protože to opravdu lehká situace není, je tam spousta beznaděje, rezignace, bolesti a bezvýchodnosti. Sám se člověk ptá, jestli by to zvládal, kdyby se ocitl v takové situaci. A za sebe musím říct, že nevím. Vůbec si neumím představit, že bych to byl schopen snášet. Mám rád teplo, neumím si představit žít ve stanu a v blátě v zimě. A ještě být přehlížený. Ti lidé mají stigma, kdekoliv se objeví. Představte si to, je to opravdu těžké.

Přejeme obecně, ať je nějaká naděje, protože to je asi nejdůležitější. Ať jsou lidi shovívaví a mají dobré srdce.
Vždy se budete rozhodovat mezi nějakou spravedlností a milosrdenstvím. A říkal mi jeden pan farář, že se vždy přikloní k tomu milosrdenství, protože nikdy nevíte o tom člověku úplně všechno. O jeho situaci. Tedy pokud byste se rozhodovali, vždy buďte na straně milosrdenství.

Petr Macl a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byl terénní pracovník hradecké Charity Petr Macl, kterému ještě jednou k ocenění od Královéhradeckého kraje blahopřejeme.