Projekt hradecké charity Adopce na dálku za téměř 23 let pomohl v Indii 7 tisícům nejchudších dětí

2. březen 2023

Povídáme si o Indii a nedávné výpravě do této velké země za dětmi podporovanými projektem Adopce na dálku. Anna Maclová a Pavlína Nalevanková z Diecézní katolické charity Hradec Králové byly na konci loňského roku součástí výpravy, která navštívila školy a osady v indických oblastech Belgaum a Bangalore. Tam se učí a žijí podporované děti z chudých rodin. 

Tak kde jste přesně byly? Indie a projekt Adopce na dálku.
Anna Maclová: Byly jsme v nádherné zemi plné kontrastů, v Belgaum a v Bangalore. Jsou to dvě diecéze ve státu Karnataka víceméně na jihu Indie. A my jsme tam byly z toho důvodu, protože projekt Adopce na dálku, který trvá již skoro 23 let, tam podpořil dosud asi 7 000 dětí z velice nuzných podmínek, kterým se díky našim dárcům dostalo základního a pak někdy i středního až vyššího vzdělání. Má to obrovský smysl, protože ty děti se dostaly do jiné společnosti, dostaly dobré zaměstnání. A teď jsme se tam potkaly s absolventy, kteří pomáhají dalším dětem. Já jsem byla nadšená z celé návštěvy, protože ti lidé byli neskutečně vděční a úžasní. Pro mě to byl jeden z nejintenzivnějších zážitků vůbec v mém životě, návštěva Indie.

Pavlíno, jaká byla Indie pro vás?
Pavlína Nalevanková: Já na tomto projektu pracuji čtvrtým rokem a dosud to pro mě bylo takové abstraktní. Mám třeba na starosti dopisy od dětí z Indie, fotografie, na které jsem koukala. Ale najednou jsem měla příležitost se přímo s těmi dětmi setkat. Takže pro mě to byla naprosto nenahraditelná zkušenost.

Věděla jsem, že je Indie chudá země plná kontrastů, byla jsem na to připravovaná, ale přesto mě to osobní setkání zaskočilo.
Anna Maclová, Diecézní katolická charita Hradec Králové

Adopce na dálku funguje už téměř 23 let. Jak vznikl tento projekt?
Anna Maclová: Co si pamatuji, tak otec arcibiskup Moras z indické diecéze Bangalore navštívil Prahu a potkal se tam s tehdejším naším královéhradeckým biskupem Dominikem Dukou. A povídali si o tomto projektu. Vím, že nápad zapouštěl kořeny i v pražské arcidiecézní charitě, otec biskup Duka se byl i podívat v Indii a vznik tento projekt.

A když zmiňuji právě jeho, tak připojím takový zážitek, protože když tam tenkrát sloužil mši svatou, byl u toho desetiletý ministrant a biskup Duka si ho vyhlédl a řekl mu, že ho bude podporovat. A minulý rok byl už tento mladý muž vysvěcen za kněze. Otec Dominik mu poslal i dopis a teď, když jsme tam byli hosty, tak poslal mu i ornát. A bylo nádherné, když my jsme byly v jedné škole a povídaly si a seznamovaly se s kněžími a sestrami i dětmi, tak někdo ukázal na něj, že to je kněz, kterého podporoval Dominik Duka. Bylo to nádherné setkání. Takže to je jeden konkrétní příklad dobré praxe a ovoce onoho projektu. Tento člověk mohl vyrůst, je z něj krásný mladý muž, který má možnost oslovovat další a má budoucnost před sebou.

Čtěte také

Jaký jste měly první dojem z Indie?
Anna Maclová: První dojem bylo takové sychravo, bylo tam skutečně hodně prašno. Já jsem měla úplně zaprášené plíce z těch prvních dnů. Ale hlavně nás zajímali ti lidé. Takže jsem se úplně rozplakala, když jsem potkala naše přátele, kteří nás přišli pozdravit na letiště. Věděla jsem, že Indie je chudá země plná kontrastů, byla jsem na to připravovaná, ale přesto mě to zaskočilo. Skutečně v tom Belgaum, tam jsem to vnímala nejvíc. Takový počátek minulého století, život je tam velice těžký a krutý. Oni ještě pořád dělají vše ručně.

Adopce na dálku pomohla tedy už na 7 000 dětem. Ale někdo musel být číslo jedna. Tak to mě zajímá, kdo to je?
Pavlína Nalevanková: My jsme v rámci naší cesty navštěvovaly i vzdálenější oblasti, vydaly jsme se na cestu do internátu v Karádí, kam jsme cestovaly celý den. A ve chvíli, kdy jsme tam dorazily, tak mně klepal na rameno nějaký pán, v tuhle chvíli už kněz, který se tam stará o děti. Snažil se mi něco vysvětlovat a opakoval něco s jedničkou. A potom jsem pochopila, že je to dítě, které mělo v našem projektu pořadové číslo jedna před těmi 23 lety. Měly jsme úplně náhodou příležitost se s ním setkat.

Podporujeme asi pátým rokem kluka Robina z Adopce na dálku, kde se skládáme čtyři. Teď jsem měla příležitost se s nám setkat.
Pavlína Nalevanková, Diecézní katolická charita Hradec Králové

Potkaly jste tam i "vaše" děti? Protože vy jste každá samozřejmě také zapojena do Adopce na dálku osobně.
Pavlína Nalevanková: Podporujeme asi pátým rokem kluka Robina z Adopce na dálku, kde se skládáme čtyři. Je možné takto podporovat i v rámci pracovního kolektivu nebo týmu. A teď jsme měly příležitost se s nám setkat, což pro mě byla věc, na kterou jsem se ohromně těšila. A kolegyně, která podporuje ještě soukromě, tak se setkala s podporovaným klukem i u něj doma, takže jsme měly příležitost nahlédnout i k nim domů.

Anna Maclová: My máme doma kluky, syny, kteří pořád toužili po sestřičce a už jsem jim to nemohla nějak splnit, takže jsme si vybrali Františku. A samozřejmě, že jsme se potkaly. Vážila za námi dlouhou cestu, přijela na motorce s maminkou. Ta byla nesmírně vděčná, protože žijí ve velice těžkých poměrech. Františka už se teď dostala na vyšší školu, bydlí na internátu. A po tomto dojmu z Bangalore, dnes už máme i další dceru z diecéze v Belgaum, kde je to ještě chudší.

Takže vaše rodiny se rozrůstají tímto způsobem. Našimi hosty dnes byly Anna Maclová a Pavlína Nalevanková z Diecézní katolické charity Hradec Králové. Moc děkuji za Adopci na dálku i za další projekty Diecézní katolické charity Hradec Králové. Každý z nás se může zapojit.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související