Komenský vzkazuje: Jediné naše srdce zná správnou cestu složitým labyrintem světa. Nechme ho kráčet

15. listopad 2020

Říkankami procvičoval Jan Amos Komenský dětem ručičky, aby se naučily správně psát. Hrou se snažil probudit zájem o vědění a vzdělání. Jeho reformu školství vítali v 17. století v celé Evropě. Jen do rodných Čech se už nikdy nevrátil. Jak příznačné.

O pohnutém osudu Učitele národů se dočteme v literatuře nebo dnes i na internetu.

Čtěte také

Jak by se asi jeho pedagogické srdce tetelilo u sítě sítí, kde dnes jen zadáme heslo a informace se na nás jen sypou.

I když, možná právě z oné záplavy dat by měl obavy. Pokusme si představit, jak by asi dnes Jan Amos Komenský nahlížel na vzdělávání, výchovu a vůbec spoustu témat, které hýbou dnešní společností.

Má nám Jan Amos Komenský i dnes co říci?

Po Bílé hoře to nekatolíci v Čechách nemají snadné.

Čtěte také

A pro Komenského to znamená odchod z Přerova, ze školy, na které sám učil a později ji i vedl. Za sebou má už mnohé rány osudu a ztrátu rodiny.

V roce 1625 přichází Jan Amos Komenský do východních Čech a pobývá především v Bílé Třemešné. Ale nejen tam, jak nám prozradila Eve rennerová v muzeu v Žacléři.

A proč Žacléř? Inu proto, že nedaleko odtud už Komenský opustil Čechy a odešel, jak se nakonec ukázalo, navždy do exilu.

autoři: Jiřina Šmídová , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová