Komenský vzkazuje: Jediné naše srdce zná správnou cestu složitým labyrintem světa. Nechme ho kráčet
Říkankami procvičoval Jan Amos Komenský dětem ručičky, aby se naučily správně psát. Hrou se snažil probudit zájem o vědění a vzdělání. Jeho reformu školství vítali v 17. století v celé Evropě. Jen do rodných Čech se už nikdy nevrátil. Jak příznačné.
O pohnutém osudu Učitele národů se dočteme v literatuře nebo dnes i na internetu.
Čtěte také
Jak by se asi jeho pedagogické srdce tetelilo u sítě sítí, kde dnes jen zadáme heslo a informace se na nás jen sypou.
I když, možná právě z oné záplavy dat by měl obavy. Pokusme si představit, jak by asi dnes Jan Amos Komenský nahlížel na vzdělávání, výchovu a vůbec spoustu témat, které hýbou dnešní společností.
Má nám Jan Amos Komenský i dnes co říci?
Po Bílé hoře to nekatolíci v Čechách nemají snadné.
Čtěte také
A pro Komenského to znamená odchod z Přerova, ze školy, na které sám učil a později ji i vedl. Za sebou má už mnohé rány osudu a ztrátu rodiny.
V roce 1625 přichází Jan Amos Komenský do východních Čech a pobývá především v Bílé Třemešné. Ale nejen tam, jak nám prozradila Eve rennerová v muzeu v Žacléři.
A proč Žacléř? Inu proto, že nedaleko odtud už Komenský opustil Čechy a odešel, jak se nakonec ukázalo, navždy do exilu.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.