Jsem jen kluk, který si plní své sny, usmívá se držitel dvou „horolezeckých Oskarů“ Zdeněk Hák
Vysoko do hor nás teď vezme rodák z krkonošské Rokytnice, který se prý do vyšších světových hor poprvé vydal v roce 2016, kdy vylezl a na lyžích sjel nejvyšší horu Afghánistánu Nošak. Od té doby podnikl šest prvovýstupů v Karakoramu a Himálaji, a spolu s Markem Holečkem si jako první Češi v historii odnesli prestižní ocenění Zlatý cepín, což je takový horolezecký Oskar.
Dokonce hned dvakrát získal Zlatý cepín horský vůdce Zdeněk Hák alias Háček, který je tady dnes s námi.
Jsem moc rád, že jsem se zase po dlouhé době dostal do Salonu republiky, do Hradce Králové.
My jsme se viděli naposledy v roce 2017, poté, co jste vylezli Gasherbrum, to byl prvovýstup. Tak co je u tebe nového od té doby? Kam jsi všude vylez?
Tak nejdůležitější novinkou je další potomek. Už třetí, má už tedy 3,5 roku. A od toho Gasherbrumu jsem ještě vyjel dvakrát s Markem Holečkem do nejvyšších hor, další cesta vedla do Himálají, kde se nám povedl prvovýstup na jednu krásnou šestitisícovku. A potom hned následující rok jsme vylezli prvovýstupem západní stěnu hory Chamlang, za což jsme vlastně dostali ten druhý Zlatý cepín. Ten první byl právě za Gasherbrum.
Na podzim odjíždím znovu do Nepálu, kde chci udělat opět prvovýstup na nevylezenou horu s Radkem Grohem a s Jurajem Koreněm.
Zdeněk Hák, horský vůdce a horolezec
To je osmitisícovka. Vy jste tenkrát lezli ještě neslezenou cestou.
Mára tam měl rozdělaný prvovýstup. Dal čtyři neúspěšné pokusy a napopáté se mu to podařilo právě se mnou.
Čtěte také
Prvovýstup, to znamená, že je to cesta, kudy ještě nikdo nikdy nevylezl až nahoru?
Nikdo nikdy předtím to nevylezl, ano. Samozřejmě prvovýstup se dá uskutečnit i na už vylezenou horu nějakou specifickou cestou, nebo se dá udělat prvovýstup na panenskou horu, na které ještě nikdo nikdy nestál. A to se nám podařilo loni na podzim s partou krkonošských horolezců.
Bylo to v něčem jiné?
Jasně, že to bylo jiné, protože jsme neměli žádné informace. Musím připomenout, jak jsme na to vůbec přišli. To je důležité. S mým největším kamarádem, Jardou Bánským, on je taková specifická osobnost, když jsme spolu dělali prvovýstup severní stěnou Kangchung Shar, to je v centrálním Himálaji, tak jsme si postavili stan pod vrcholem na takovém ledovcovém platu a to místo připomínalo orlí hnízdo. Nám se to moc líbilo a ten stan jsme si vyfotili. A až doma, když jsme se na ty snímky podívali, tak jsme zjistili, že za tím stanem leží, relativně blízko, jen přes ledovec Gaunara, krásná stěna. A já jsem si říkal, že v té stěně by šel udělat určitě prvovýstup. Tak jsem doma zagooglil a zjistil jsem, že nejen, že ta stěna není vylezená, ale že ani ta hora není vylezená.
Jak se ta hora jmenuje?
Hora se jmenuje Chumbu, měří 6 859 metrů a v podstatě byl o ni učiněn pokus jen dvakrát, francouzskou a myslím, že korejskou expedicí. Nikdo se na vrchol nedostal a hlavně, ty pokusy proběhly načerno, bez povolení. Protože ta hora byla uzavřena pro horolezectví. Takže jsem napsal do Nepálu a oni otevřeli 20 nových možností, 20 nových hor a vlastně na náš popud otevřeli i Chumbu. Takže jsme dostali povolení lézt na tu, do té doby, panenskou horu.
Čtěte také
Šlo všechno hladce?
Všechno šlo hladce, respektive, při výstupu určitě. Ale měli jsme trošku problémy před samotným výstupem, protože jsme se tam vydali v partě pěti lidí, z toho čtyři Krkonošáci, byl jsem to já, Jarda Bánský, Petr Kejklíček a Radar, tedy Radoslav Groh z Vrchlabí, známý horolezec. A přivzali jsme jednoho kluka ze Slovenska, je to profesionální pilot na paraglidu a vynikající horolezec. A on měl v plánu nejen vylézt nahoru, ale chtěl udělat i prvoslet na paraglidu z té hory. Protože je jeho snem na každém kontinentu udělat prvovýstup na panenskou horu a z ní sletět na padáku.
A povedlo se mu to?
Nepovedlo, protože on nakonec vůbec s námi nelezl. My jsme společně, já a právě Juraj Koreň, oba dva onemocněli horečkou dengue před výstupem. Já jsem to nějak rozdýchal, ale Juraje musela ze základního tábora evakuovat helikoptéra. On potom strávil v Káthmándú na kapačkách snad týden, měl průběh nemoci horší než já. Já jsem si jen poležel zhruba týden v jedné vesnici.
Jak se ta horečka projevuje?
Horečka dengue je nemoc lámajících kostí, takže zimnice, horečky a máte pocit, že vám někdo láme kosti v těle. A je to od komára, takže dole v Káthmándú jsme prostě byli bodnuti tím komárem a pro mě ten výstup málem také skončil.
Do povědomí všech jsi se zapsal, když jsi na lyžích sjel nejvyšší horu Afghánistánu Nošak. To bylo tenkrát v roce 2016 tvé první setkání s velkými horami?
Ano, to byla první zkušenost s vysokými horami. Chtěl jsem si tam ověřit, jestli můžu fungovat ve vysokých nadmořských výškách.
Kde se u tebe vzala láska k horám? Ty pocházíš z Rokytnice v Krkonoších, takže jsi měl blízko k lyžím a zimním sportům.
Právě proto. Ty vysoké hory se odehrávají především na sněhu, takže je to má láska odmalička.
Čtěte také
Pracuješ jako horský vůdce, to tě živí. Takže vodíš turisty a klienty po horách?
Své hosty vodím po horách. V podstatě je to tak, že mi přijde nějaká nabídka na výstup a buď ji přijmu, nebo ne. A teď je to už spíše tak, že mám své štamgasty a oni nechávají ty výstupy i na mně. Jen si zadají termín a já jim na míru ušiji nějakou horu, kde jsem třeba ještě nebyl a kam bych se rád podíval.
Ale nebereš je úplně do těch nejvyšších hor.
Taky. Letos na podzim odjíždím znovu do Nepálu, kde chci udělat opět prvovýstup na nevylezenou horu právě s Radkem Grohem a s Jurajem Koreněm. A předtím mě čekají dva kopce s klienty.
Nemáš strach, když bereš na výstup klienty, kteří nemají takové zkušenosti, jako vy?
Je to psychicky o dost náročnější a člověk k tomu musí přistupovat úplně jinak, než když jde sám. Protože tam není jen sám za sebe, ale hlavně potřebuje nějakým způsobem toho člověka ve zdraví odvést nahoru, ale i dolů.
Čtěte také
Co dělají takoví turisté nejčastěji špatně?
Pokud jde člověk bez horského vůdce, tak si musí samozřejmě sám zhodnotit celou logistiku túry, v kolik ráno vyrazit, jak být rychlý, v kolik hodin už se nepohybovat třeba v nebezpečných místech, je toho docela hodně.
A poslouchají tě, když jdou s tebou?
Poslouchají.
Co ty považuješ za svůj dosavadní největší úspěch v lezení?
Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak největším úspěchem byl určitě prvovýstup na osmitisícovku, Gasherbrum 1. To už se mi asi nikdy nepovede. Ale co se týče sezóny, tak určitě nejúspěšnější byl rok 2021, kdy jsem s Jardou Bánským udělal prvovýstup severní stěnou Kangchung Shar, a potom jsem si splnil svůj dětský klukovský sen, kdy se mi podařilo vylézt a téměř zkopírovat cestu Míry Šmída na údajně nejkrásnější horu světa, Ama Dablam.
Takže jsi kuk, který si plní sny. Naším hostem byl horolezec a horský vůdce Zdeněk Hák. Moc děkuji za rozhovor.
Související
-
Proč je „dobrý horolezec starý horolezec“? S gratulací za horolezeckou legendou Josefem Rakoncajem
Na cestách s horolezcem Josefem Rakoncajem. Pro mnohé není třeba ke jménu horolezecké legendy dodávat víc. Často unikátními cestami pokořil osm ze čtrnácti osmitisícovek.
-
5 pokusů a 5 zdolaných osmitisícovek aneb Na cestách po světě s horolezcem Janem „Trávou“ Trávníčkem
Bilance horolezce, ale i cestovatele, cyklisty - zkrátka tak trochu dobrodruha Jana Trávníčka, je obdivuhodná. Ale z horských velikánů se mu rozhodně nezatočila hlava.
-
Radek Groh a Marek Holeček byli čtyři dny uvězněni na Baruntse: V horách není prostor na dohadování
Horolezec Radoslav Groh má čerstvě za sebou extrémně náročný výstup na horu Baruntse v Nepálu. Prvovýstup absolvoval s Markem Holečkem severozápadní cestou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.