Jsem hromosvod i zpovědník. Zdravotní ombudsman tvoří most mezi pacienty a lékaři, říká David Tuček

7. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy MUDr. David Tuček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Zdravotnický ombudsman Fakultní nemocnice Hradec Králové, lékař David Tuček, je ve své funkci už dva roky. Jak moc se jeho práce změnila v covidové době? Nejen o tom si budeme povídat. 

Přicházíte přímo z nemocnice, ze které v posledních dnech přicházejí dobré zprávy. Tak se na úvod ptám, cítíte ustupující pandemii i na vlastní kůži?
Zatím ne, jedná se o celosvětovou infekci a prakticky od jara loňského roku je zátěž na zdravotníky nejen v naší nemocnici, ale ve všech oblastech a ve všech místech nejen v České republice, pořád stejná.

Dává mi smysl překládat pacientům ze zdravotnické řeči, co se s nimi děje. I naopak, obrací se na mě také zdravotníci.
MUDr. David Tuček, zdravotnický ombudsman FN HK

Zátěž je stále velká, ale věříte, že správná komunikace vyřeší většinu konfliktů?
To jistě nevyřeší. A také napomůže tomu, aby se onen konflikt nestal jizvou, která člověka nebo kolektiv bude strašit po dlouhou dobu, ale může se stát cennou profesní či jinou zkušeností.

Čtěte také

Proto jste šel do pozice zdravotnického ombudsmana?
Já jsem nabídku dostal asi před čtyřmi lety a poprvé jsem ji odmítl, protože jsem si nepřipadal ještě dostatečně starý ani zkušený na to, abych dělal něco takového, jako je ombudsman. Neměl jsem ani přesnou představu, co v praxi tato pozice znamená. Ale pak jsem udělal zajímavou zkušenost jako otec a doprovod své starší dcery, která byla hospitalizovaná na jednom z oddělení naší nemocnice. Najednou jsem tam byl v civilu, stál jsem u jejího lůžka a poslouchal rozhovory ostatních rodičů. A uvědomil jsem si spoustu mýtů a mylných informací. Návštěvy a pacienti často nechápou, co se s nimi v nemocnici děje a zdravotníci v návalu své práce někdy nemají čas, aby vše vysvětlovali. Když jsem z toho pokoje odcházel, tak jsem se rovnou zastavil za svou současnou nadřízenou.

Fakultní nemocnici Hradec Králové patří mezi největší zdravotnická zařízení u nás

Co je podle vás tedy podstatou funkce zdravotního ombudsmana?
Samozřejmě každá zdravotnická organizace, každá nemocnice, má tu náplň trochu jinou. Někdy je to právník, jindy kvalitní manažer. Protože jsem lékař, tak jsem se snažil jednak navázat na Petra Tilšera, který byl prvním ombudsmanem ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. A dát tomu i nějakou svoji náplň, tak tomu rozumím já. Dává mi smysl překládat pacientům ze zdravotnické řeči co se s nimi děje a naopak. Nejen pacienti se na mě obrací, ale i zdravotníci s tím, že, že pacienti či jejich blízcí se k nim z různých důvodů nechovali tak, jak by si představovali.

Snažíme se z každého podnětu poučit. V každém impulsu od pacientů je pro nás schován kus něčeho užitečného.
MUDr. David Tuček, zdravotnický ombudsman FN HK

Musíte mít svým způsobem rád i adrenalin, protože je to trošku adrenalinová záležitost. Navíc pracujete jako lékař na urgentu, kde čas letí neuvěřitelně rychle.
Mám pocit, že se to vzájemně nevylučuje. Já odmalička nesnáším stereotyp a snažím se dělat věci tak, aby mě neválcovaly neustále stejné návyky. Řeším to třeba tak, že jedu z práce jinou cestou nebo si přeladím jinou rozhlasovou stanici, jen abych to měl trochu jinak. Klid se s adrenalinem vzájemně nevylučují, podle mne.

Čtěte také

Při nástupu do funkce jste řekl, že byste si přál, aby zdravotníci přistupovali k pacientům a jejich nejbližším lidsky a dobře komunikovali. Neměla by to být samozřejmost?
Měla by to být samozřejmost, ale ve školách se to nikdo neučí. A pokud zdravotník nemá pacientskou zkušenost, kdy si lehne na nemocniční lůžko, tak ho na to nikdo nepřipraví. Je to o úhlu pohledu. Jsem přesvědčen o tom, a praktická zkušenost z praxe ve zdravotnictví mě o tom denně přesvědčuje, že ti zdravotníci, kteří mají onu zkušenost pacienta z druhé strany, tak jsou daleko empatičtější a lidštější k nemocným.

Vedete si přesné statistiky o tom, kolik dostanete pochval a kolik stížností, kolik chodí podnětů?
To je zajímavá otázka. Než jsem nastoupil do své pracovní pozice, tak jsem se domníval, že stížností je víc a pochval málo. Ale teď jsem zjistil, že naopak pochval je víc než stížností. Ročně to dlouhodobě vychází zhruba na 200 pochval a 140 stížností.

Fakultní nemocnici Hradec Králové patří mezi největší zdravotnická zařízení u nás

Za co vás lidé chválí?
Většinou nás chválí právě za to, že se k nim chováme lidsky, že se cítili v nemocnici dobře. Nejen my, ale i pacienti a jejich nejbližší berou profesionalitu a léčebné metody jako samozřejmost. Tedy vždy ocení, pokud s nimi někdo vlídně promluví, když je pohladí po tváři a chová se k nim prostě hezky.

Necítíte se někdy jako hromosvod nebo zpovědník, řekněme?
Ano, cítím se někdy jako hromosvod a zpovědník, ale podle mne je to v pořádku.

Nikdy jste nebouchl do stolu a nezařval cholericky, takhle tedy ne?
Poměrně často, ale emoce k tomu patří. Když je člověk autentický a projeví se v danou chvíli adekvátně situaci, tak to je podle mě v pořádku.

Já si vás tak vůbec nedovedu představit.
To je dobře, že si to neumíte představit.

Čtěte také

Současná covidová situace je rozhodně vyčerpávající pro všechny zdravotníky, lékaře dvojnásob. Vy jste navíc i takzvaným peer, neboli profesním kolegou. Co to v praxi znamená?
V České republice se asi před 12 lety začal vytvářet systém takzvané psychosociální intervenční služby ve zdravotnictví. A peer, v překladu kolega ve zdravotnictví, znamená zdravotníka, který je navíc ke svému povolání ještě proškolen v poskytování první psychické pomoci svým kolegům. A specifikem stresu ve zdravotnictví je, že my, jako zdravotníci, podléháme mýtu, že jsme vůči němu odolnější. Je to do určité míry i společenská zakázka, že my bychom měli být ti odolnější, silnější, zručnější, ale to není pravda. Stres si po nás sahá úplně stejně. Ten mýtus navíc brání v tom, abychom se stresu nějak účinně zbavili. Lékaři jsou také jen lidé.

S čím se na vás teď zdravotníci obracejí nejčastěji?
Převažují pocity zmaru z toho, jak trvá pandemie dlouho. Stres je taková vykolejenost nebo neobvyklá situace. Zdravotníci teď převážně nedělají práci tak, jak byli zvyklí, jsou nuceni improvizovat. A trvá to dlouho a nevidíme, jak se říká, světlo na konci tunelu.

Čtěte také

Jak jsou na tom pacienti?
Úplně stejně. Celá řada chronických pacientů byla na nemocnici závislá, docházeli pravidelně na svoji léčbu. Teď je z důvodu pandemie celá řada odložitelných zákroků, výkonů, léčebných opatření a terapií přeložena nebo je poskytována v jiných improvizovanějších podmínkách. A pro pacienty a jejich nejbližší je to nepochybně stres.

Jak s nimi komunikujete?
V zásadě je to tak, že se ten člověk na nás obrátí. Odpovídáme, když nám přijde písemný podnět a je po nás žádáno písemné vyjádření na otázky, které jsou tam položeny. Snažíme se ten podnět zpracovat, připravíme panu řediteli, který odpovídá svým jménem, odpověď připravit tak, aby odpovídal jako statutární zástupce organizace s plnou vážností a odpovědností. Každý podnět se snažíme prošetřit ve zdravotnické dokumentaci, ptáme se zdravotníků na jejich roli v celém incidentu. A snažíme se z každého podnětu poučit. V každém podnětu od pacientů je pro nás schován kus něčeho užitečného.

MUDr. David Tuček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

MUDr. David Tuček

začal ve Fakultní nemocnici Hradec Králové pracovat v roce 1992 jako student medicíny na 3. interní klinice, na kterou nastoupil jako lékař i po dokončení studií. V letech 2003 až 2008 pracoval jako lékař Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje. Od roku 2008 pracuje na Oddělení urgentní medicíny FN HK. V roce 2019 se stal také zdravotním ombudsmanem.

Vy ostatním pomáháte, dokážete pak na jejich problémy přestat myslet? Obyčejná sprcha na to asi nepomůže?
Ale i ta obyčejná sprcha pomáhá. Vy jste zmínila, že jsem takový hromosvod. Tak by mělo být správné, že do něj uhodí, sjede a je to pryč. Systém psychosociální intervenční služby a pomoc lidí, kteří jsou v něm proškoleni, je jedna z věcí, která pomáhá. Jednak preventivně a potom také, když je přetížení už veliké nebo stres přikapává po kapkách po dlouhou dobu, tak jsou metody, jak, jak si můžeme pomoci.

Neupínejme se na světlo na konci tunelu. Ten tunel si nasviťme a zabydleme se v něm tak, abychom se v něm cítili dobře.
MUDr. David Tuček, zdravotnický ombudsman FN HK

Jaké jsou to metody?
Rozhovor. Mluvit a mluvit. Navázat se zasaženým zdravotníkem kontakt, nabídnout mu pomoc. On ji třeba v první chvíli odmítne, ale i to odmítnutí k tomu patří. Aby se člověk necítil v kleštích a nemusel to absolvovat povinně. A potom mu nabídnout čas, prostor, anonymitu. Aby dokázal říct, co ho trápí, rozmotat klubíčko stresu. A udělat z toho profesní zkušenost a ne jizvu.

Všem by nám asi pomohlo, kdybychom věděli, kdy se vrátí normální doba. Dokážete to odhadnout?
Na jedné z našich konferencí systému psychosociální intervenční služby jsem na to slyšel krásnou repliku. Kolegyně, která pracuje jako rehabilitační sestra a má i vystudovanou psychologii, se v jedné z nemocnic starala nejen o zdravotníky, ale také o pacienty na covidových jednotkách. A ona to krásně přirovnala k tomu, že se pořád upíráme k nějakému světlu na konci tunelu. Ale nevíme, jak dlouho to bude trvat. Je velmi pravděpodobné, že covid s námi bude ještě několik let a bude se periodicky vracet. Tak ona řekla, že bychom si ten tunel měli nějakými světly nasvítit a zabydlet se v něm tak, abychom se v něm pokud možno cítili dobře.

MUDr. David Tuček a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Říká zdravotnický ombudsman Fakultní nemocnice Hradec Králové David Tuček. Děkuji za rozhovor i za vaši práci a práci všech zdravotníků. Protože si myslím, že není samozřejmostí, co děláte. Věřím, že si to většina lidí uvědomuje. Přeji hodně sil a na shledanou.
Moc děkuji za pozvání a přeji hezký den. Ať to všichni ve zdraví zvládneme.

Spustit audio

Související