Jiřina Krtičková: Jako holka jsem chtěla být učitelkou, zpěvačkou a herečkou. Teď to mám dohromady

28. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiřina Krtičková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Představíme vám pedagogickou osobnost Hradce Králové roku 2019, kterou se ještě spolu se dvěma dalšími kolegy ze Základní umělecké školy Střezina stala Jiřina Krtičková. Ta vede na této škole literárně dramatický obor.

Co to pro vás znamená, že jste obdržela od města Hradec Králové ocenění vaší práce za rok 2019?
Pro mě to hodně znamená. Na tu cenu mě musel navrhnout náš pan ředitel, takže od něj je pro mě zpětná vazba asi nejvíc ocenění hodná.

Z každých dveří na škole slyšíte jeden nástroj nebo ticho. Ale na dramaťáku se z nich neustále ozývá řev, křik, skákání, běhání a smích.
Jiřina Krtičková, pedagogická osobnost Hradce Králové roku 2019

Vám se prý v roce 2019 s dětmi na Základní umělecké škole na Střezině hodně dařilo, děti jsou šikovné.
Děti jsou šikovné, ale já si nemyslím, že by ten rok 2019 byl něčím výjimečný. Spíš tak nějak dozrál čas, protože těch ocenění se postupně nastřádalo několik. Až někdo mohl mít pocit, že zrovna právě rok 2019 je taková třešnička na dortu.

Čtěte také

Vaši žáci získali Studentskou Thálii za autorský počin a cenu Literární talenti za kolektivní soubor povídek Monology věcí a také slavili úspěch s inscenací Alenka aneb Carolovy přízraky, která získala hlavní cenu Prkno za inscenaci a cenu Tříska za objevnou dramaturgii.
Ano, to souhlasí.

Podařilo se vám také vydat dvě knihy textů vašich žáků. A to je Babiččin škapulíř a Monology věcí, s ilustracemi žáků výtvarného oboru Základní umělecké školy Střezina. Je toho tedy opravdu hodně. Člověk si to snad ani vše nepamatuje.
Ne, že bych si to nepamatovala, ale asi bych to všechno nevysypala z rukávu, kdybyste se mě zeptal.

Čtěte také

Už když jste byla malá, tak vás lákalo učit a předávat dětem zkušenosti?
Já jsem z Rakovníka a začala jsem tam chodit v šesti letech na klavír. Ta třída byla hned vedle třídy literárně dramatického oboru, takže pokaždé, když jsem šla na klavír, tak jsem šla kolem těch tajuplných dveří, za kterými se pořád něco dělo. A mě to tam hrozně lákalo. Když byly ty dveře pootevřené, tak jsem se vždy zastavila a nakukovala dovnitř. Až jsem se skamarádila s holčinou, co tam chodila. Ta mě tam vzala jednou jen tak na kukačku a od té doby jsem tam pak byla skoro každý den. A bez přerušení mi to zůstalo až do dospělosti a začala jsem učit.

Co vás na těch tajemných dveřích dramatického oboru lákalo?
Když jdete po škole, tak slyšíte z každých dveří jeden nástroj nebo ticho. Ale na dramaťáku se z těch dveří neustále ozývá řev, křik, skákání, běhání, smích.

Čtěte také

Nechtěla jste být herečkou? Neměla jste jako holka takové sny?
Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být učitelkou, potom zpěvačkou, pak chviličku herečkou, až se mi vše spojilo dohromady.

Vy jste ale studovala na divadelní akademii?
Ano, přímo obor dramatická výchova. Takže jsem hrála divadlo a stála na prknech, která znamenají svět. Baví mě to, ale úplně si nejsem jistá, jestli bych chtěla dopoledne zkoušet a večer hrát a takto každý den. To asi ne.

Co si vlastně máme pod pojmem literárně dramatický obor představit?
Zkusím vám popsat, jak vypadá běžná lekce, když se mi tam sejdou děti. Přijdou, pozdravíme se, pak většinou následuje nějaká pohybová hra, při které se trošičku rozkřičíme, rozpohybujeme, rozblbneme. Potom zase na zklidnění následuje naopak nějaké dechové cvičení, hra na uvolnění celého těla. A rozmlouváme se většinou oblíbenými jazykolamy jako třeba: Teto, to tato teta tuto tetu tahá. Ten všechny děti hrozně milují, protože vypadá složitě, ale když se ho naučíte, tak to můžete sekat velmi rychle.

Tak to je perfektní. Jak pokračuje lekce dál?
Když se rozhýbeme a rozmluvíme, následuje třeba hodina přednesu. Pak máme hodinu tvorby nebo hodinu, kdy připravujeme nějaké představení, hodinu, kdy vymýšlíme herecké etudy, různé scénky. Děti jdou do prostoru a já jim zadám nějaké prostředí. Jsou k sobě zády, otočí se a okamžitě začnou rozehrávat scénku v daném prostředí. Takže si v hlavě přehrají, co by je tam tak mohlo potkat. Snahou je, aby do scénky daly zápletku, aby měly o čem hrát, měly co řešit.

Začala jsem vymýšlet nové hry, herecká cvičení, prostě nový styl práce. Pořád něco vymýšlím. Je to teď pro mě pedagogická výzva.
Jiřina Krtičková, pedagogická osobnost Hradce Králové roku 2019

A vznikne představení, se kterým potom jezdíte na soutěže?
Určitě, ale není úplně podmínkou, že každá skupina musí pracovat na představení. Já tedy se všemi skupinami na představeních pracuji, protože si myslím, že to je jediná činnost, kde se ten malý človíček cítí naprosto nezastupitelný. A taky nezastupitelný je. Dalším důvodem je, že to stmeluje kolektiv a je tam i mírná zodpovědnost dotáhnout onu věc do konce. Zodpovědnost za svoji práci i za celý kolektiv. To je důležité.

Jak se to dá vše dělat v dnešní době, když děti zase nemohou chodit do základních uměleckých škol?
Čtrnáct dní jsme tam byli a od ledna už zase nebudeme. Když přišla první vlna, tak jsem se s tím dost potýkala, měla jsem pořád pocit, že to za chviličku skončí a zase se všechno rozjede. Neustále jsme se snažili udržovat představení a připravovat je. Ale potom vás hrozně demotivuje, když víte, že se nemůžeme sejít. A když se náhodou sejdeme, tak tam budeme v rouškách a nepřijdou žádní diváci. To člověka hodně demotivovalo. Tak jsem to při té druhé vlně vzala z úplně jiného konce a po 25 letech jsem začala vymýšlet nové hry, nová herecká cvičení, prostě nový styl práce.

Už abychom se zase mohli scházet. Aby chodili do divadla diváci a abychom zase zažívali atmosféru, která je jedinečná a nepřenesitelná.
Jiřina Krtičková, pedagogická osobnost Hradce Králové roku 2019

Vymýšlela jste postupy, aby se dalo učit po internetu online?
Je pravda, že v první vlně děti většinou počítače a slušné připojení neměly. Teď už jsou na to domácnosti připravené i díky základním školám, takže se mi schází na online výuce 99 někdy 100 procent dětí. A opravdu nadšeně a s chutí všechno dělají. Nevyjde vše, co vymyslím a navrhnu. Když to nevyjde, tak na příště vymyslím něco jiného. Je to pro mě pedagogická výzva.

Základní umělecká škola STŘEZINA Hradec Králové
Literárně-dramatický obor vyučujeme v budově Jesličky v Brandlově ulici. Základem je kolektivní výuka v počtu 8 - 12 žáků v rozsahu 2 lekcí (90 minut) 1x týdně. Od 3. ročníku k ní přibývají další předměty vyučované většinou ve skupině 2 - 4 žáků. Samostatným pojmem a značkou kvality nejen v divadelním světě je stálá divadelní scéna ZUŠ Střezina - Divadlo Jesličky Josefa Tejkla.

Na závěr se zeptám na vaše největší přání do roku 2021?
Už aby to vše skončilo, abychom se zase mohli scházet. Abychom mohli do divadla, chodili tam diváci a abychom zase zažívali atmosféru, která je jedinečná a nepřenesitelná.

Jiřina Krtičková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak já držím palce, ať už je to co nejdříve. Jiřina Krtičková, pedagogická osobnost Hradce Králové roku 2019, byla dnes naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.
Také děkuji, mějte se hezky, na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související