Jak vypadalo osidlování Orlických hor? Můžeme ho přirovnat ke kolonizaci Divokého západu
Dnes se budete spolu s Českým rozhlasem Hradec Králové pěkně prázdninově toulat po Orlických horách, kde je doma Bohumír Dragoun, ředitel Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném a také zakladatel středověkého skanzenu Villa Nova v Uhřínově.
Rád vás vidím po nějaké době. Jezdí už lidé do skanzenu nebo do Deštného?
Jezdí, letos je překvapivě i začátek prázdnin velmi silný. Normálně jsou všichni u moře, ovšem letos jsou i v Čechách.
Já bych začal tím středověkem, protože to je vaše velká láska a srdeční záležitost. Jak to vůbec tenkrát bylo, když jste v roce 1992 začali budovat skanzen?
To už je strašných let, ani se tomu nechce věřit. Pořád mám pocit, jsme na začátku. Takže pomalinku budujeme a letos máme i novinku. Takže pokud nás navštívíte, uvidíte ji. V tomto okamžiku se staví nová stáj nebo nový chlév, který se našel na lokalitě Veselý na zámku a díky tomu, že ta lokalita byla podmáčená, tak tam zůstaly zachované fantastické konstrukční prvky. Takže to replikujeme.
Dali jsme si závazek, že vydáme 9 knížek starých fotografií 9 obcí působících v CHKO Orlické hory. Teď vyšla Olešnice.
Bohumír Dragoun, ředitel Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném a zakladatel středověkého skanzenu Villa Nova
Jedná se o středověký skanzen, středověkou vesnici. Archeopark ve Všestarech máme kousek od Hradce Králové a to je zase spíše pravěk. Proč vy jste si vybral onen středověk a ne pravěk?
Mne to vždy táhlo do středověku. Nehledě k tomu, že v Uhřínově a okolí máme krásné středověké lokality, takže se to mezi sebou provazuje. Kdysi dávno my jsme s kolegou Radomírem Tichým seděli na lavičce, ještě velmi mladí, vousatí, ale i vlasatí a domluvili jsme se, že on bude dělat v archeoparku pravěk a my středověk.
Ve středověké vesnici skanzenu Villa Nova v Uhřínově nakouknete do života našich předků
Ve skanzenu Villa Nova v Uhřínově položili o víkendu řemeslníci novou doškovou střechu na tzv. zemnici, což je domek zahloubený do země. Prohlédnout si ji můžete spolu s dalšími stavbami ještě během října. Do středověké vesnice na Rychnovsku se vypravila i naše reportérka Jana Házová.
Středověk, to je tedy nějaké 13., 14. století, doba Přemyslovců. Jak tenkrát lidé žili konkrétně na takové kolonizační vesnici?
Když si představíme, že máme počátek českého státu a sídlíme v nízkých nadmořských výškách do 300 metrů nad mořem, potom dochází vinou jakési ideologie, ale zároveň i ekonomickou potřebou k osidlování vyšších poloh, okolo 600, už někdy 650 metrů nad mořem. Lidé tam zakládali vesnice a začali žít. Možná bychom to mohli přirovnat ke kolonizaci Divokého západu. Ono to trošku souviselo i s duchovním hnutím, s úpravou společnosti, lidé hledali nový, hezčí svět. A zakládali vesničky. Ne vždy se jim to podařilo tak, aby vesnice přežila do současnosti. Ale oni v té době vytvořili sídelní strukturu, kterou jsme zdědili.
Jaký byl středověk? Protože se o něm mluví jako o temném období, tak mě zajímá, jak lidé žili na takové vesnici? Jestli vůbec měli nějaké chvíle pro zábavu?
Víte, ono se velmi těžce proniká do světa mentalit nižších společenských vrstev. Dokážeme rekonstruovat život vysokých společenských vrstev, ale určitě byli lidé ve středověku stejně šťastní jako my, možná i víc. Oni k sobě měli daleko blíže, neměli televizi, neměli rozhlas ani počítače, a tak spolu museli komunikovat. A ty velmi malé komunity byly také velmi sevřené. Takže z hlediska společenského života to muselo být velmi plné období.
Já se zastanu rozhlasu, ten by ještě šel, ale třeba internet. Co vy a internet?
Samozřejmě ho běžně užívám, ale šílím, když je má dcera schopna hledět do mobilu a využívat internet celé hodiny.
Takže vy byste se raději viděl v době středověku?
Myslím, že v době středověku bych už byl dávno ctihodným kmetem po smrti. Umíralo se velmi brzy. Muži v průměru ve 47 letech, ženy dokonce ještě o 10 let dříve. Takže svět byl trošku spravedlivější, že jsme se my chlapi dožívali vyššího věku, ale určitě to nebyla idylka z hlediska zdravotní péče, atd.
Co všechno tedy ze středověku vidíme u vás ve skanzenu? Chystáte novou stavbu, ale ty stávající mne zajímají. Co polozemnice?
To je jeden z našich nejstarších objektů. Ta funguje, pořád stojí. Když budou mít návštěvníci štěstí, tak v ní budeme mít zatopeno, budou moci ochutnat pobyt v běžném provozu. A pak máme další dvě usedlosti, které ukazujeme návštěvníkům. Pořád je opravujeme, jsou vybavené i nábytkem, oproti oné zemnici. Takže si návštěvníci udělají obraz, jak mohl objekt vypadat, když byl zabydlený. A k tomu kovárny, chlévy, hospodářské stavby, tato část skanzenu je taková, řekněme, rozvolněná. To jsou věci, které jsou na hranici našeho archeologického bádání. Máme tam Svatobor, který známe z historických zpráv, archeologicky velmi těžce doložitelných. Máme past na vlka, zase ikonografické prameny nám o něm hovoří zcela jasně, ale archeologické řídce. Tedy je to i zároveň procházka přírodou. Ona příroda s námi spolupracuje.
Co třeba taková snídaně ve středověku? Co měli lidé tenkrát na stole?
Snídaně bychom si měli odpustit, protože většina lidí ve středověku obědvala mezi 10. a 11. hodinou, a pak velmi mohutně večeřeli. Alespoň tak nám to vychází z pramenů. Takže snídani bychom si museli odpustit. Ráno bychom prožili s kručením v břiše.
A co měli tedy na stolech k obědu a na večeři?
Většina potravy byla samozřejmě založena na obilovinách, ale k tomu dokázali velmi dobře připravit i různé maso. Mohli poobědvat veverku, ježka, nějaké ptactvo, což my dnes vůbec nejíme. My bychom si na to ani netroufli pomyslet.
U skláře nejde o plíce, hlavně musí mít skleněné srdce. Sklo je zázrak, vytvořený člověkem
Obec Deštné v Orlických horách a Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách vás srdečně zvou na XXVII. ročník Svátků skla - Tavení skla dřevem, které se koná od pátku 3. do neděle 5. srpna 2018 v areálu muzea v Deštném v Orlických horách. Představena bude také kniha Deštné na starých pohlednicích.
Když vy jdete cestou experimentální archeologie, musíte vše ověřit a vyzkoušet, ochutnal jste někdy veverku?
Ochutnal. Ale samozřejmě ale přejetou. (smích) A chutnala mi. Je to maso trošku jako kuřecí. To víte, živí se oříšky, samé dobré věci jí.
Jak daleko je ze skanzenu v Uhřínově do Deštného v Orlických horách?
Pouhých osm kilometrů. Je to za humny.
Mířím totiž do Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel. Co tam čeká na návštěvníky v létě?
Letos samozřejmě jako každý rok nás čeká největší naše akce a to je Tavení skla dřevem. Uskuteční se první víkend v srpnu 2. a 4. srpna, už máme 28. ročník této akce. Všechny srdečně zvu, opět to bude veliký skleněný svátek. Skláři budou předvádět svá řemesla ve velkém, těšíme se zase na skvělou atmosféru u sklářské pece Magdaléna.
A expozice v muzeu?
Expozice máme v podstatě stálé. Klasická expozice v proměnách času je věnovaná starým fotografiím Deštného a okolí. Ono to nyní trošku koresponduje s tím, čím se muzeum momentálně zabývá. A máme tam expozici věnovanou sklu, která ukazuje staré historické sklo z našich orlicko-horských skláren. A potom ukazujeme další život horalů. A na děti tam čeká i vodník. Je tam expozice věnovaná vodě a k ní patří i praní. To mají ženy hrozně rády, protože vidí, jak mají dnes lehký život.
Přinesl jste nám ukázat i další krásnou knížku, která vyšla. Vy každý rok vydáváte nějakou.
Dali jsme si takový závazek, že vydáme devět knížek, to znamená devět obcí působících v CHKO Orlické hory, ve starých fotografiích. Protože je to obrovské téma a úžasné věci se nám tam objevují. Tentokrát jsme vydali tedy Olešnici. Dvě předešlé, to bylo Deštné v Orlických horách a Sedloňov.
Vidím tady krásné staré koupaliště v Olešnici. To byla přímo plovárna.
Ona byla úžasně vybudovaná, zasloužili se o to převážně sokolové. Bylo to koupaliště pod Červeňákem. Dnes je už bohužel zaniklé. Rybník tam tedy zůstal, ale vybavení plovárny je pryč.
Z kterého roku může být tato pohlednice?
To jsou 30. léta 20. století.
Musíme říct, že knížka je to opravdu čerstvá, ještě horká a voňavá.
Ve čtvrtek jsme ji přivezli z tiskárny. Takže kdo by chtěl, Olešnici může navštívit i oním historickým pohledem krásných starých pohlednic.
Vy jste velký milovník Orlických hor. Měl byste pro nás na závěr nějaký tip na pěkný výlet s rodinou?
Na horách se nechá strávit velmi plodný celý týden. A určitě stojí za to navštívit hřebenovou partii s Masarykovou chatou. To jsou místa, která jsou sice možná trošku až moc známá, ale pořád jsou krásná. A určitě potom můžete přejet do skanzenu Villa Nova v Uhřínově, do naší středověké vesničky. A samozřejmě navštívit Muzeum zimní turistiky, řemesel a sportu v Deštném v Orlických horách.
Poradil a doporučil vám Bohumír Dragoun, kterému děkuji za dnešní návštěvu a rozhovor.
Děkuji. Na shledanou.
Související
-
Z lásky starousedlíků k Orlickým horám vznikla kniha Deštné na historických fotografiích
Představíme vám novou knížku s názvem Deštné na historických fotografiích. Jak kniha vznikala, kdo se na ní podílel, jak je koncipovaná? A chystají se další knížky?
-
České děti stále méně sportují. V Deštném v Orlických horách...
Podle odborníků české děti stále méně sportují. Negativní trend se pokouší zvrátit Ministerstvo školství testovacím programem Hodina pohybu navíc. 3. hodinu tělocvi...
-
Svoji rolničku si můžete vyrobit v Ateliéru zvonaře a...
Na Staré cestě v Deštném v Orlických horách nemůžete minout malebnou chaloupku, zvlášť jestli jdete kolem v celou hodinu. To vás totiž navíc upoutá originální zvonk...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
