Z lásky starousedlíků k Orlickým horám vznikla kniha Deštné na historických fotografiích

Kniha Deštné na historických fotografiích
Kniha Deštné na historických fotografiích

Představíme vám novou knížku s názvem Deštné na historických fotografiích. Jak kniha vznikala, kdo se na ní podílel, jak je koncipovaná, jaké jsou příběhy lidí, kteří do ní přispěli? A chystají se další podobné nádherné knížky? 

O knihu byl po jejím vydání obrovský zájem. Texty jsou také v němčině, protože Orlické hory leží v Sudetech a ty byly neodmyslitelně spjaty s německy hovořící menšinou.

S našimi hosty vás dnes zavedeme do Orlických hor, konkrétně do Deštného. Přijeli za námi jednak ředitel tamního Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel Bohumír Dragoun a také spolupracovník muzea, velký patriot a sběratel starých fotografií a pohlednic, Jan Hlaváček. Jaká byla cesta z Orlických hor?
Ráno mrazivá, ale u vás je daleko tepleji než u nás.

A co sníh, máte ho tam letos kolik? Když si budeme povídat o těch starých krásných historických fotografiích a pohlednicích, tak už asi nejsou takové zimy, pane Hlaváčku, jako byly dřív?
No, v žádném případě. Na jednu stranu zaplaťpánbůh, že nejsou. Silničáři mají méně práce. Měli by docela starosti, kdyby to měli uklízet.

Bohumír Dragoun a Jan Hlaváček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové s Jakubem Schmidtem

Vaše muzeum je určitě i teď v zimě otevřené, viďte?
Určitě. Máme otevřeno každý den, kromě pondělka.

Pojďme ho trošku představit. Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel, co tam všechno uvidíme?
My se snažíme ukázat život a takový rozvoj Deštného a Deštenska v období od 19. do 20. století, to znamená nějakých 100, 150 let. A tomu také odpovídají naše sbírky. Máme tam prastaré lyže, skiboby, sáně. Z těch řemesel samozřejmě tkalcovnictví, lubové krabičky, vyřezání betlémů, taková ta řemesla, která horalé v zimě provozovali, aby se uživili. A k tomu jako takovou perličku máme překrásné orlické sklo.

Kniha Deštné na historických fotografiích

Většina vašich exponátů je přímo od lidí, kteří v Orlických horách buď žili nebo stále žijí. Jsou to dary.
Ano. Muzeum vzniklo v podstatě zespoda, což je úžasné. A většinu sbírkového fondu opravdu tvoří dary, dárky, věnování. Jsme za to strašně moc vděční, když něco dostaneme a opravdu se to u nás uchovává.

Co ta řemesla? Když se řeknou Orlické hory, tak já si vybavím okamžitě skláře. To je velká tradice.
To je veliké téma. Vlastně od 16. století na horách hořely pece a skláři fungovali až do roku 1910. A my tam máme krásné exponáty. A jednou za rok tu sklářskou tradici připomínáme krásnou kací a to je tavení skla dřevem.

Kniha Deštné na historických fotografiích

Slyšel jsem, že jedna z těch skláren v Orlických horách, byla kousek od Deštného úplně nahoře na hřebenu.
Byla pod Velkou Deštnou, je to poloha Na Cikánce. Je to v takovém sedle mezi Velkou a Malou Deštnou, hned kousíček od silnice, takže ji lidé mohou i navštívit. Vede tam dokonce i naučná stezka, která informuje i panely o historii této sklárny.

Co ty zimní sporty? Pánové, lyžujete? Pane Hlaváčku?
Já jsem byla také dost dlouho i u horské služby, jako dobrovolný pracovník.

Kniha Deštné na historických fotografiích

A zimní sporty a turistika u vás v muzeu? Co je tam všechno?
Máme tam opravdu překrásnou sbírku lyží, různých typů. Od těch prvních lyží, které byly dovezené odněkud z Finska, s takovým třeba vázáním z prutů. Máme tam pak výrobky našich truhlářů, ty klasické. Máme velkou kolekci skibobů, což je možná taková raritka, protože skiboby moc nikdo nesbírá. A Deštné je kolébkou skibobového sportu pro celé Čechy spolu s Libereckem. Takže to je kolekce, která je velmi zajímavá. Pro fanjšmekry tam máme sáňky pro děti, ale takové ty ještě podomácku vyráběné. Milovníci zimních sportů si u nás opravdu přijdou na své.

Skiboby patří historicky také do Orlických hor?
První skiboby co máme, tak byly vyráběny někdy okolo roku 1898, 1900. První skibobový spolek vznikl v Praze, ale velmi rychle v 70. letech 20. století to nastartovalo Deštné a byla to líheň našich medailových sportovců. Irena Francová-Dohnálková, to je pojem, nejúspěšnější sportovec Československé republiky. Skibobový sport má kolébku v Deštném.

Bohumír Dragoun a Jan Hlaváček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Prý tam máte i vodníka.
Ve sklepě číhá na děti takový prastarý vodník. Protože máme i expozici, která je věnovaná mlýnům a mlynářství. Na těch horách, to by člověk nečekal, byla všude vodní kola. Buďto kvůli tkalcovnám, kvůli mlýnům, posléze kvůli elektrickým turbínám. Máme na to takovou připomínku.

Jak vznikla ona knížka, o které si budeme povídat? Jmenuje se Deštné v Orlických horách na starých pohlednicích. Co bylo tím motivem k tomu, aby něco tak krásného vzniklo?
Ono to je vždycky tak, že musí přijít několik proudů. A tady v tom případě pan Hlaváček a pan Homolka nashromáždili ohromné množství fotografií. Sbírali to a my jsme si říkali, sakra, ale to je škoda nevydat.

Kniha Deštné na historických fotografiích

Pane Hlaváčku, kde začala ta vaše sběratelská vášeň sbírat staré pohledy, staré fotografie?
Takovým zvláštním způsobem. Já jsem pracoval dlouhá léta v energetice a pohyboval jsem se, dá se říct, po Orlických horách, hlavně ze začátku, mezi starými lidmi. Oni se občas potřebovali vypovídat a tohle byla vlastně taková motivace dívat se do té historie. Jak to tam kde vypadalo, když mně líčili, kde co měli, neměli. To byl jeden z takových popudů. A další, že se trošku zajímám i o historii energetiky. A zrovna v Deštném v Orlických horách existovala vodní elektrárna, v roce 1917 je už evidovaná. A prakticky stejným způsobem provozu, to znamená stejnosměrný proud, fungovala až do roku 1950.

Kolik máte doma těch pohledů a fotografií?
Přesně spočítané to není. Velké množství mi také poskytl pan Homolka, mám to získané od různých spoluobčanů, od chalupářů. Takže je jich 600, možná 800.

Kniha Deštné na historických fotografiích

Když se podíváme do té knížky, jaké proměny ta kniha vlastně ukazuje? Je to období nějakých 140 let zpátky, kdy se i ta fotografie pochopitelně vyvíjela.
Máme tam současnou správní obec Deštné, s těmi osadami. Ty staré fotografie máme jak z Deštné, tak občas i něco z okolí, ze Záhoří a tak podobně. Ono to dřív bylo trošku jinak rozložené. Šerlišský mlýn před válkou patřil pod Sedloňov, Masarykova chata a Šerlich patřil také pod Sedloňov. Vlasnice tenkrát také pod Sedloňov. To územní rozložení se trošku změnilo od té doby.

Co se v té historii nejvíc fotografovalo v Deštném v Orlických horách?
Spíš to bylo většinou na požadavek někoho. Na těch pohlednicích vidíte, kdo to jakoby financoval. Třeba majitel hotelu Národní dům. Většinou si někdo zadal pohlednici. Hotel Alba, hotel Orlice. Oni poskytli pohlednici turistům a zároveň tím propagovali ten svůj objekt, který chtěli pronajímat.

Kniha Deštné na historických fotografiích

Mě zaujala asi nejvíc fotografie závěje. To je pekařství, které se jmenuje stejně jako já, Schmidtovo pekařství. Kdo to byl pan Schmidt v Deštném v Orlických horách?
To byl pekař za první republiky, Němec Schmidt. On tam měl obchod i pekařství.

Musíme také tu německou komunitu zmínit, protože Orlické hory, to byly dřív Sudety.
Tam to bylo dominantní, dá se říct. V Deštném, dokonce se říká, snad až 90 procent obyvatel bylo německého původu.

Čtěte takéMuzeum zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách

Když jste připravovali tu knížku, potkali jste se i s nějakými příběhy těch lidí, kteří se do Deštného vrací a hledají tam své kořeny?
Máme kontakty na německé starousedlíky, kteří se opravdu vracejí a mají zájem o spolupráci. Jsou to samozřejmě už velmi staří lidé, takže se jich vrací čím dál tím méně. Samozřejmě ta knížka má německý překlad, je dvojjazyčná, protože byla určená i pro tu německou skupinu obyvatel, bývalých našich sousedů.

Teď mě zajímá, jestli je knížka ještě k mání? Protože jsem slyšel, že je o ni obrovský zájem. Že byla prakticky fuč během několika dní.
Bylo to hrozně překvapivé. Když jsme ji vydali, tak prvních 300 výtisků zmizelo během jednoho měsíce, takže jsme byli velmi rádi. Zatím je k mání, máme ji v Muzeu zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách. Stačí napsat nebo zavolat a můžeme dodat.

Bohumír Dragoun a Jan Hlaváček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Chystáte něco dalšího takového?
Chystáme. Máme teď v plánu, že bychom podobným způsobem chtěli udělat Sedloňov.

Takže kdyby náhodou měl doma někdo historické fotografie, tak se může na vás obrátit.
Budeme strašně rádi za každý přírůstek. Nechceme originály, stačí nám si to nafotit, naskenovat a přibude to do sbírek. Některé fotografie jsme sehnali i od sudetských Němců, kteří mají i své webové stránky. V Německu je to Sattel, česky Sedloňov.

Věřím, že to bude stejně tak krásné, jako tahle knížka o Deštném v Orlických horách na starých pohlednicích.

Spustit audio

Související