U skláře nejde o plíce, hlavně musí mít skleněné srdce. Sklo je zázrak, vytvořený člověkem

Svátků skla - Tavení skla dřevem v areálu muzea v Deštném v Orlických horách
Svátků skla - Tavení skla dřevem v areálu muzea v Deštném v Orlických horách

Obec Deštné v Orlických horách a Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách vás srdečně zvou na XXVII. ročník Svátků skla - Tavení skla dřevem, které se koná od pátku 3. do neděle 5. srpna 2018 v areálu muzea v Deštném v Orlických horách. Představena bude také kniha Deštné na starých pohlednicích. 

My se dnes budeme toulat po Orlických horách. Zamíříme do Deštného a také do skanzenu Villa Nova v Uhřínově. Protože našimi hosty jsou Bohumír Dragoun, zakladatel tohoto středověkého skanzenu. A také mistr sklář Petr Červený, který určitě připomene velký svátek sklářů v Deštném. Jak je dnes na horách? Asi o hodně lépe, než tady v nížině.
Hýbe se tam vzduch. Je tam zhruba o 10 stupňů chladněji, takže je tam příjemně.

U sklářské pece Magdalena musí být opravdová výheň, tam musí být horko.
Už jsme zatopili a pomalu stoupáme s teplotou. Před oním tavením skla dřevem se roztápí hodně dopředu. Ve středu se zatápí. Ve výsledku by se to mělo pohybovat kolem 1 250 stupňů. Až ke 1 300, kdy se taví.

Petr Červený a Bohumír Dragoun ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

To je tedy čas, kdy se taví skelný kmen.
Ano, tavíme střepy.

Z lásky starousedlíků k Orlickým horám vznikla kniha Deštné na historických fotografiích

Kniha Deštné na historických fotografiích

Představíme vám novou knížku s názvem Deštné na historických fotografiích. Jak kniha vznikala, kdo se na ní podílel, jak je koncipovaná, jaké jsou příběhy lidí, kteří do ní přispěli? A chystají se další podobné nádherné knížky? 

Takže nejen skláři jsou na tuto akci zapotřebí, ale možná i topiči. Kolik?
Máme 6 paret po 2 lidech, takže 12 topičů, kteří se po 6 hodinách střídají. Letos jsme vyhodnotili, že vzhledem k počasí budeme asi zkracovat ty denní šichty. Protože tam jde teplo ze všech stran. Budeme asi muset zkrátit ty hodinové intervaly.

Samozřejmě potom pomůže pivo, které ke sklářům také patří.
Určitě.

Svátků skla - Tavení skla dřevem v areálu muzea v Deštném v Orlických horách

Hodně se ho asi letos vypije. Pane Dragoune, vy jste archeolog, historik. Jaká je tradice sklářství v Orlických horách? Protože ta k nim patří, že ano?
Určitě. Orlické hory jsou trošičku takovou Popelkou v té sklářské oblasti, protože u nás to sklářství skončilo poměrně brzy. Nejstarší sklárny, které máme v Orlických horách doložené, bohužel ta nejstarší se nachází na polské straně, ale pár metrů od hranic, tak je konec 15. století. Ale ta tradice tam byla veliká, bylo období, kdy bylo orlickohorské sklo opravdu legendární. Takové rodiny jako Preisslerové je proslavili po celé Evropě a dnes jsou jejich výrobky naprosto unikátní. A byly vyhledávané už ve své době. A to je co říct.

To byl onen orlický nebo kolowratský křišťál?
Ano, to je slavná éra barokního kolowratského křišťálu a rodiny Preisslerů. Oni byli dokonce tři v té dynastii a všichni malovali na čirý křišťál černou linkou, později i barevnými tóny. Byli to prostě mistři nad mistry.

Mistři nad mistři. To říkáte moc pěkně. Proč se právě na horách to sklářství rozvíjelo? To asi souvisí s tím dřevem?
Určitě, když si pomyslíme, že máme nějaké 15. století, možná jednou v Orlických horách najdeme i sklárny starší, tak máme všude ohromné množství dřevní hmoty a tu oni chtěli zpracovat, využít a proměnit v peníze. To bylo podnikání v podstatě, jak to známe dnes. A přišli skláři. Díky tomu, že to nebyla jen rodina skláře a pár lidí, ale to byly celé velké týmy, založily sklárny, spotřebovaly dřevo, odlesnily ta místa a tím vznikaly i další osady. Tomu se říká sklářská kolonizace. Kromě toho dřeva potřebujeme i křemen a další suroviny. A to tam všechno je. Každá ta oblast je specifická díky nerostným podmínkám a každé to sklo je trošičku jiné.

Mluvil jste o sklářských rodinách a rodinné tradici. Ta se dědila z generace na generaci. Jak to bylo u vás, pane Červený?
U nás to bylo tak, že já jsem zakladatelem té sklářské tradice. Zběhnul jsem prakticky, chtěl jsem být úplně něčím jiným. Ale jak to bývá, skončil jsem ve skle. Syn už bude druhá generace, takže doufejme, že nám někam neuteče a zůstane u řemesla.

Svátků skla - Tavení skla dřevem v areálu muzea v Deštném v Orlických horách

Co vás k tomu tedy přivedlo?
Z nouze ctnost, jak se říká. A pak také běžel v televizi seriál Synové a dcery Jakuba skláře. A tam nás to všechny chytlo. V té době se to popularizovalo a bylo to preferované řemeslo.

To by měl určitě pan Munzar velkou radost, kdyby vás teď slyšel.
Věřím, že ano.

Co by měl mít takový sklář? Asi pořádné plíce.
Nejde ani tak o plíce, hlavně to skleněné srdce musí mít. Protože sklo se nedělá pro peníze. Protože to je tolik hodin, co strávíte při tavení a výrobě. Je to jako pekařina a všechny profese, když se dělá nonstop. Musí se pracovat nonstop a ještě je to křehké. Když to spadne, tak je prostě všechna práce pryč. Takže je to krásná práce, ale nekonečná.

Svátků skla - Tavení skla dřevem v areálu muzea v Deštném v Orlických horách

27. ročník Tavení skla dřevem bude teď v Deštném od pátku do neděle. Jaký bude program? Všechno se to bude konat v areálu Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách. Pane Dragoune, vy jste ředitelem muzea.
My nechceme ukázat jen tu huť, i když to je to hlavní, ti chlapi na place, kteří tvoří před očima diváků a vytvářejí úžasnou atmosféru. Ale chceme také ukázat další řemesla. Máme tam formářku, bude se sklo gravírovat, brousit, budou tam vitráže. Takže opravdu široká paleta práce se sklem. Kolikrát ho užíváme a ani nevíme, jak se to vyrábí. To by tam lidé měli vidět a mají možnost si něco odnést i domů.

V sobotu bude hlavní program. A kromě toho se tam bude také něco dít v kostele Sv. Maří Magdaleny v Deštném.
Ano, to je velká sláva. Protože se podařilo opravit varhanní pozitiv a měl by být veřejně představen na koncertě. Bude uvedený k svátkům skla, ale zároveň se představí toto mistrovské dílo.

Svátků skla - Tavení skla dřevem v areálu muzea v Deštném v Orlických horách

Kostel Sv. Maří Magdaleny, proč se také sklářské peci říká Magdalena, proč se tak jmenuje? Souvisí to s tím?
Ono to s tím samozřejmě souvisí. Staří mistři skláři byli věřící, i když prováděli takovou skoro bychom řekli alchymii. A vždy si tu svoji huť pojmenovali. A jak jinak by mohla být deštenská huť pojmenovaná, nežli Maří Magdalena. Ta pomáhá sklářům, aby vše běželo, jak má.

Je třeba s velkou pokorou přistoupit k takové peci. Zase vzpomenu na seriál Synové a dcery Jakuba skláře. O ty pece se starali, aby nevyhasly. A kdyby rychle vychladla, tak se mohla celá zničit, popraskat.
To je prakticky srdce každé sklárny. Protože dává chleba všem okolo, všem řemeslům, brusičům, malířům i regionálním opravářům, pokrývačům, všechno je to živí. Pec, to je takové srdce celého komplexu, dá se říct.

Čtěte takéSvátky skla

Říkali jsme, že se tři dny pec roztápí. Jak dlouho potom Magdalena vychládá?
Nechává se samovolně vychladnout a většinou tak za dva dny zase chladne. Ale to už je samovolné, to už si řídí příroda sama.

Proč má deštenské sklo takovou typickou nazelenalou barvu? To jsou příměsi?
To je od nepaměti. Protože byly nečisté suroviny, takže se sklo barvilo do zelena. Pak když přišly moderní suroviny, čištěné, tak se to železo vytratilo ze skla. To je zabarvení železem, které je v přírodě všude.

Díky dobrovolníkům je přírodní muzeum Villa Nova v Uhřínově po vichřici připraveno na sezónu

Přírodní muzeum Villa Nova v Uhřínově u Deštného v Orlických horách

Přírodní muzeum Villa Nova v Uhřínově u Deštného v Orlických horách se připravuje na zahájení sezóny. 1. května otevře brány veřejnosti. Dobrovolníci ale nejdřív museli odstranit následky březnové vichřice. Skupina ze Žamberka se vracela a pomohla odlízet následky. 

Pane Dragoune, pojďme ještě do Uhřínova, protože to je další vaše velká láska, možná láska číslo jedna. To je ten středověký skanzen, viďte?
Ano, máme ho zakomponovaný do 13. a 14. století. Letos trošičku na jaře, možná si vzpomenete na vichřici, utrpěl, ale jsme v provozu, provádíme, fungujeme, a trpíme suchem jako všichni okolo. Takže akce, které jsme měli naplánované na srpen, jsme museli zrušit. Ale návštěvníky rádi uvítáme. Pracuje se tam a mohou se poučit o minulosti, nahlédnout do toho středověku.

To je živá experimentální archeologie, kterou máte rád?
Ano, to je ta hra pro dospělé, která se vydává trošku za vědu.

Vy už si ale takto hrajete od roku 1992.
Už je to dlouho a nerad to slyším, že je to tak dlouho. Protože to usvědčuje i můj věk.

Pojďme si připomenout ta stavení, polozemnice.
Máme tam několik usedlostí. Máme tři velké usedlosti, které jsou funkční, může je člověk navštívit, nahlédnout do nich. Teď je tedy neuvidí v provozu, protože nemůžeme topit. Jsou tam zvířátka, která zase mohou pomazlit děti. Celé to je zakomponováno v krásné krajině, která opravdu evokuje ten středověk.

Petr Červený a Bohumír Dragoun ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Jak daleko je od Deštného onen Uhřínov?
Necelých 8 kilometrů. Takže to je opravdu za dubem.

Tak se přijeďte podívat do skanzenu Villa Nova v Uhřínově za středověkem. A za středověkým uměním sklářů i současných dnešních mistrů sklářů, přijeďte do Deštného v Orlických horách. Víkendová tradiční akce Tavení skla dřevem.

Spustit audio

Související