Jak skloubit vrcholový hokej se studiem vysoké školy? Martin Štohanzl věří, že bude jednou inženýr

Co Martina ještě kromě hokeje baví a jak prožívá současnou tvrdou a náročnou letní přípravu? Na všechno se rodáka z Opočna zeptáme. Ale úvodem gratuluji k úspěšnému zakončení studia na Univerzitě Hradec Králové.
Děkuji. Znamená to pro mne hodně, protože člověk tomu věnuje nějaký svůj čas. A je to takové zakončení jedné éry, jelikož ještě pokračuji v navazujícím inženýrském studiu. Tak doufám, že se ze mě stane jednou inženýr.

Učení člověk něco musí obětovat, nějaký čas si to vezme. Ale pro mě to bylo i takové uvolnění a odreagování se od sportu.
Martin Štohanzl, hokejista hradeckého Mountfieldu

Jaký obor jste na Fakultě managementu a informatiky Univerzity Hradec Králové studoval?
Ekonomika a management. To mě baví.

Čtěte také

Hokejová dovolená je definitivně minulostí. Hradečtí extraligoví hokejisté zahájili přípravu na ledě

Slyšel jsem, že se už byznysu trošičku věnujete.
Nedávno jsme spustili zmrzlinový stánek u nás v Hořenicích. Takže kromě hraní hokeje ještě prodávám zmrzlinu. Nejvíc mi chutná mangová. Byznys, to jsou taková zadní vrátka, kdybych náhodou s hokejem musel skončit.

Bylo těžké skloubit profesionální sportovní kariéru se studiem?
Úplně ne. Ale musím říct, že člověk tomu samozřejmě něco musí obětovat, takže nějaký čas si to vezme. Ale pro mě to zase bylo na druhou stranu takové uvolnění a odreagování od sportu. Protože ten mi zabere většinu času.

Jak jste se k hokeji vůbec dostal?
Za to můžou mí rodiče, taťka sám hrál hokej, takže mě vzal poprvé, když mi byly tři roky, na brusle. Moc dlouho mi to nevydrželo, byl to jen jeden trénink, než jsem upadl a začal brečet. A šel jsem bruslit až zase za rok a potom už mi to vydrželo. Táta mě trénoval dost dlouho a myslím si, že má životní cesta, kterou jsem ušel, je z největší části jeho zásluhou.

Byl na vás přísný?
Já bych řekl, že dost. Co ostatním promíjel, tak mně se vždy vyčítalo, ano.

Takže už jako kluk jste musel střídat hokej a školu.
U nás to bylo vždy tak oboustranně. Mamka si přála, abych chodil co nejvíc do školy, taťka zase, abych co nejvíc makal na hokeji. To bylo skoro až každodenní a celodenní téma u nás. Protože v autě se neřešilo nic jiného, při obědě se také neřešilo nic jiného. Hokej se stal takovým ústředním bodem mého života.

Byla to obrovská motivace, zahrát si v Hradci Králové extraligu. Jsem strašně rád za to, že se to povedlo. A teď si to užívám.
Martin Štohanzl, hokejista hradeckého Mountfieldu

Bavil by vás i jiný sport než hokej?
Těžko říct. Já si myslím, že určitě, my jsme celkově hodně sportovně založená rodina, takže by se jistě našlo i nějaké jiné sportovní skloubení.

Čtěte také

Hokejový klub Hradce Králové slaví 30. výročí od první extraligové sezóny. Byl u toho Jan Hrdina

Měl jste jako kluk nějaké hokejové idoly nebo i sny? Jaromír Jágry, to je možná ikona pro spoustu malých kluků hokejistů?
To je bez debat. Ale mým největším vzorem byl taťka, protože když jsem vyrůstal, tak jsem se chodil dívat jak hraje. Potom, jak říkáte, Jaromír Jágr, a teď v současné době je to třeba David Pastrňák. A musím říct, že i spousta mých vrstevníků, se kterými jsem prošel reprezentačními kempy, už je v NHL, takže i ti jsou mým vzorem.

A tím snem je hrát za mořem v NHL?
Jasně, odmala to byl největší sen. Ale vyzkoušel jsem si rok v Americe a zjistil, že to není úplně zadarmo. A nějakým způsobem bych se tam určitě rád vrátil.

Vy jste se narodil v Opočně a s hokejem začínal v Jaroměři. Pod Bílou věž, tedy do Hradce Králové, vás sportovní kariéra zavedla kdy?
Někdy v osmé třídě základní školy. Teď už to je 11 let zpátky. Na to mládežnické období vzpomínám rád, nejvíc asi na druhou a třetí sezónu, protože to se nám povedlo vyhrát titul mistrů Český republiky a v druhé sezóně ho obhájit. Což se nikomu před námi ještě nepovedlo, takže v tom jsme byli u nás první.

Čtěte také

Hradecké stříbrné Nagano aneb Úžasná cesta hokejových „Lvů“ k zisku titulu vicemistrů republiky

Jak to bylo s tím vaším účinkováním zámoří?
Ještě jako mládežník jsem se přesunul do americké juniorky kousek od Bostonu. Mým snem bylo skloubit vysokou školu a profesionální hokej. A jedna z cest vedla přes Americkou univerzitu. Bohužel se mi to nepodařilo, ale na druhou stranu to byla pro mě velká životní lekce a trošku jsem se i osamostatnil. Myslím si, že to byl takový první krok k dospělosti.

Ale pro dospívajícího kluka být rok bez rodičů sám někde daleko, člověk asi zakusí hodně svobody.
To jistě, ale dostane i takovou životní facku. Jste prostě někde sám, nezná to prostředí, já jsem tedy neměl nikdy problémy s angličtinou, ale člověk přijede do Ameriky a první měsíc, ne-li dva, tak se jen rozkoukává. Koukáte na ty jejich pusy, jak jim rychle jedou a snažíte se něco pochytit. A naskakuje vám jen yes a no. Pak si člověk na to zvykne a trošku z něj spadne obava, že řekne něco špatně, nebo že by mu lidé nerozuměli. Navíc Američané jsou hodně nápomocní.

Čtěte také

Pikantní bitva nebo boj o východní Čechy. To je hokejové derby mezi Hradcem Králové a Pardubicemi

Proč jste se tedy vrátil zpátky?
Bylo to především z toho důvodu, že mi nepřišla žádná pořádná nabídka na studium v Americe. Protože tam jsou veškeré vysoké školy placené a člověk si tam musí na stipendium vydělávat. Já jsem dostal nabídku pouze na poloviční stipendium, což ale bylo pro mne z finančního hlediska nereálné.

Takže pak se naskytla možnost studia tady v Hradci na univerzitě. A hrát extraligu za Hradec je také váš splněný sen?
Samozřejmě. Od té doby, co jsem dorazil do Hradce, tak na druhý rok přišla extraliga, takže to byla obrovská motivace, zahrát si v Hradci extraligu. Jsem strašně rád za to, že se to povedlo. Užívám si to.

Jak vypadá vaše aktuální letní příprava? Slyšel jsem od našeho sportovního reportéra Tomáše Borovce, že to je docela dřina. Běháte na Kuňku, plavete snad až 20 bazénů?
Přesně tak. První cyklus osmi týdnů jsme dokončili poslední týden v červnu. A to se běhalo, hodně posilovalo, plavalo, chodili jsme na beach. Potom byly tři týdny pauza a teď už jedeme třetí týden na ledě. Kombinujeme posilovnu a led. A musím říct, že pro mne a asi i pro většinu ostatních kluků, je ten běh největší obtíž. Je to takové nutné zlo, které absolvujeme každý rok.

Martin Štohanzl ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

S čím jdete do nadcházející sezóny? Jaká je nálada v týmu? Příští úterý myslím už hrajete přípravný zápas?
Ano s maďarským soupeřem. A nálada v týmu? Došlo k celkem velké obměně kádru, tedy je tam hodně nových kluků, ale myslím si, že si to postupně sedá. Tak věříme, že bude úspěšná sezóna.

Naším hostem byl Martin Štohanzl, hokejový útočník Mountfieldu Hradec Králové. Moc děkuji za zajímavý rozhovor. A držím palce, ať se Mountfieldu Hradec Králové daří.