Hokejový klub Hradce Králové slaví 30. výročí od první extraligové sezóny. Byl u toho Jan Hrdina

„Já jsem odcházel v 18 letech a myslím si, že to rozhodnutí mi usnadnilo, že Hradec Králové spadl z extraligy. Nechtěl jsem hrát až druhou nejvyšší soutěž a především jsem se chtěl dostat do NHL, což je nejlepší soutěž na světě. Jako kluk jsem měl v pokojíčku vylepeny plakáty těch nejlepších hokejistů.“

Čtěte také

Hradecké stříbrné Nagano aneb Úžasná cesta hokejových „Lvů“ k zisku titulu vicemistrů republiky

Jak jste byl nervózní, když jste zamířil na draft?
„Tenkrát to bylo jiné, než je to nyní. Já jsem tam osobně nebyl. Agent mi druhý den zavolal a řekl, kdo si mne vybral. A to bylo vlastně všechno.“

Byli to tučňáci z Pittsburghu. Byl to tým, u kterého jste si řekl, ano, to je ono. Nebo to bylo úplně jedno?
„Bylo mi to jedno, ale Pittsburghu jsem vždy fandil. V té době vyhráli dva Stanley cupy v letech 1991 a 92, hrál tam Jaromír Jágr a Mario Lemieux, takže to byl můj oblíbený tým. Ale v konečné fázi mi to bylo jedno, kam půjdu.“

Vy jste nastoupil ke všem 82 zápasům základní části NHL hned jako nováček. To se nepovede každému. Hrálo v tom roli i štěstí?
Dá se říct, že si mne oblíbil trenér Kevin Constantine, který hodně dbal na defenzívu a na detaily. Takže to si myslím, že mi trošku pomohlo. A snad u mne ocenil i změnu stylu, kterou mi doporučil rok předtím, když mě posílal na farmu. Naznačil mi, jak bych měl asi hrát.“

Čtěte také

Hřiště i led jsou všude stejné. Je hezké, když lidé přijdou na hokej. A je jedno, kde to je

Byla to rada, abyste hrál více dozadu?
„Přesně tak. Měl jsem za sebou první sezónu na farmě v té době v Clevelandu, která se mi povedla, dal jsem přes 20 gólů. Tak jsem si myslel, že se v pohodě prosadím do Pittsburghu, ale on si mne pozval a ptal se mě, kdy si myslím, že bych měl hrát. Tak jsem řekl, že když dávám góly, tak asi v první nebo druhé řadě.“

„A on vzal ročenku týmu z knihovny, otevřel ji a ptal se, koho tedy chceš vytlačit ze sestavy? Tím mi naznačil, že mé místo by mělo být asi ve třetí řadě a že bych se měl věnovat také defenzivě a bránění. A také detailům.“

Vy jste ale ani tak v produktivitě nezaostával a během těch pěti či šesti sezón jste byl v první pětce v produktivitě celého týmu. Takže tam rozhodně byla komplexnost.
„Měl jsem také obrovské štěstí, že jsem hrál s výbornými hráči. Většinu času s Jaromírem Jágrem a po jeho odchodu do Washingtonu s Robertem Langem a Kovaljovem. To byli špičkoví ofenzivní hráči, takže s nimi se hezky body sbíraly. Zejména pokud se člověk dostal na přesilovku.“

Čtěte také

Hradec plánuje investice do zimního stadionu. Extraligový hokej se tam hraje na špičkové úrovni

Jaké byly vaše první chvíle v kabině Pittsburghu, kde kolem vás seděly takové hvězdy světového hokeje?
„Vzpomínám si, když jsem přijel poprvé na kemp a potkal Petra Nedvěda s Jaromírem Jágrem ve výtahu, tak se mi zdáli být obrovskými velikáni. Ale člověk si pak na to tempo zvykne a přizpůsobí se. Oni mne mezi sebe přijali perfektně, takže si na nic nemůžu stěžovat.“

Když se zeptám konkrétně, jaký byl hvězdný Mario Lemieux?
„Já jsem zažil ten jeho návrat. Abych pravdu řekl, nedokázal jsem si představit, že se někdo po třech a půl letech, když jen měsíc trénoval sám někde bez týmu, dokáže vrátit v takové formě. Myslím si, že jsem nebyl jediný, kdo tomu úplně nevěřil. Ale hráči, kteří s ním hráli, tak věděli, co on dokáže.“

„Ti nás právě přesvědčovali, že Mario bude neuvěřitelný. Což se nakonec taky potvrdilo. On dával prakticky téměř dva body každý zápas, což bylo vážně neuvěřitelné,“ vzpomíná bývalý královéhradecký hokejista Jan Hrdina na své působení v NHL na přelomu tisíciletí s týmem Pittsburgh Penguins.