Hřiště i led jsou všude stejné. Je hezké, když lidé přijdou na hokej. A je jedno, kde to je

Petr Koukal, dnes už můžeme říci také náš olympijský reprezentant, si za pár dní zahraje pod pěti olympijskými kruhy na olympiádě v Koreji. Petře, gratulujeme k nominaci.
Děkuju.

Úžasná věc. Už máte sbaleno?
Ne, ještě nemám. Nemám sbaleno nic, akorát mám plnou tašku, co jsem nafasoval olympijských věcí. Ale ještě to budu muset probrat, protože všechno asi brát nebudu, je toho hodně.

Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděl, že pojedete na olympiádu?
Velice příjemný. Neměl jsem žádné indicie, jestli jsem v konečné nominaci, nebo ne. Takže jsem na ni čekal vlastně u televize s manželkou. A když trenér řekl moje jméno, tak jsem byl samozřejmě šťastný.

Petr Koukal|foto: HC Mountfield Hradec Králové

Vy jste opravdu neměl vůbec žádné indicie od trenéra Jandače?
Ne, neměl jsem informace od trenéra. Tak samozřejmě tu nominaci asi vědělo víc lidí, ale že bych někam volal a zjišťoval, jestli náhodou tam jsem, nebo ne, tak to ne.

Takže vás to příjemně překvapilo.
Ano.

Budu se snažit si to užít. A abychom udělali zase radost národu.
Petr Koukal, olympijský reprezentant v ledním hokeji

Když mluvíme o olympiádě, tak můžeme připomenout vašeho staršího bratra Martina Koukala, který nás jako skvělý běžec na lyžích reprezentoval na olympiádě.
Ano, brácha byl na čtyřech olympiádách. V roce 2010 byl bronzový spolu s klukama ve štafetě.

Pamatujete si, co jste tenkrát dělal, když se běžel ten závod? Díval jste se na televizi?
Samozřejmě že jsem koukal. Přemýšlím, kde jsem na to koukal, ale už si nevybavuji, kde jsem přesně byl. Ale koukal jsem a držel palce. Když bylo od druhého úseku štafety jasné, že kluci jedou o medaili, tak jsem spíš už postával u televize a poskakoval a jenom doufal, že tu medaili budou mít.

Hokejista Petr Koukal ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Co říkal bratr na tu vaši nominaci do Koreje?
Když jsem s ním mluvil, tak mi říkal, že jestli se dostanu do nominace, že bude docela naštvaný. Protože řešil na začátku lyžařské sezóny cestu na olympiádu, jelikož dělá na lyžařském úseku. Ale odmítnul to nakonec. Tak říkal, že jestli se tam dostanu já, tak ho to bude štvát, že jsme mohli být spolu na olympiádě. Protože když jsme byli malí, tak jsme říkali, že spolu pojedeme na olympiádu. Že se tam dostaneme já za hokej, on za lyžování. Tak z tohoto pohledu si dělal srandu, že jsme tam mohli být nakonec spolu.

Jak to vůbec vypadalo u vás doma, u Koukalů, když jste ještě byli s bratrem malí kluci? To bylo tenkrát ještě ve Žďáru nad Sázavou?
To bylo ve Žďáře samozřejmě. Jak to vypadalo? Normálně. Ke sportu nás přivedli rodiče. My jsme oba dva začínali s hokejem, i bratr. Měli jsme stadion asi 300 metrů od paneláku. Akorát že brácha byl brankář. Ale on pak začal do toho i běhat na lyžích, vznikl tam oddíl, v kterém byl. A udělala se tam výborná parta. A pak se to začalo už křížit s tím hokejem. A on se rozhodl pro lyžování. A myslím si, že udělal dobře. Už jsem to říkal hodněkrát, jemu kolektivní sporty moc nejdou. On má nadšení, ale to je všechno.

Hokejový útočník Petr Koukal|foto: ČTK

Je to sólista.
Jako sólista je dobrej. Ale při fotbale mu překáží balon. Je dobrej na tu fyzičku.

Vy prý nosíte bratrův černý kabát? Co to je za kabát?
To je společenský kabát, který on nafasoval na nástup do Nagana. A my jsme letos dostali obleky, s kterými máme jezdit,. Ale já jsem si ten kabát už někdy dávno prostě vzal ze skříně. Takže od roku 1998 už mám takový moderní kabát po bráchovi.

Už jste měli možnost si vyzkoušet to letošní olympijské oblečení?
Ano, já už jsem to byl nafasovat v Praze v olympijském domě. Všechno jsem vyzkoušel, jestli mi to sedí. Když bylo něco velké, tak se to vyměnilo za menší velikost.

Raškovku jste taky dostal?
Ano, mám ji. Chtěl jsem větší, ale už nebyla. Přijel jsem pozdě fasovat.

Jaroslav Bednář, Jan Berger a Petr Koukal|foto: HC Mountfield Hradec Králové

Pojďme k té vaší hokejové kariéře. Vy jste potom ze Žďáru nad Sázavou přišli do Pardubic. Tam jste už nastupoval za juniory. Kolikrát jste za Pardubice s Dynamem vlastně vyhráli hokejovou extraligu? Třikrát?
Třikrát jsme vyhráli. Zhruba v roce 1999 jsem přišel do Pardubic. Tak nějak.

Jak na ty roky v Pardubicích vzpomínáte?
Hezky. Bylo to nejkrásnější období, protože jsem přišel ze Žďáru do Pardubic v 16 letech. Bydleli jsme na rodinném baráku, hráli hokej a chodili do školy, takže to bylo dobré.

Pak jste šel do KHL, do Finska a do Ruska, je to tak?
Je to tak. V roce 2012 jsem přestoupil do Nižněkamsku do Ruska na dva roky. Pak jsem hrál ještě v Jokeritu Helsinky. A poslední 2 roky jsem strávil v Jekatěrinburgu, to byla KHL, ruská liga.

Mistrovství světa v hokeji: Česká republika - Německo. Petr Koukal se raduje z vyrovnávacího gólu.|foto: Český rozhlas

Co ten život tam? Když srovnáte Rusko a Finsko. Dá se to vůbec srovnat?
Srovnat se to asi dá, ale hodně těžko. Nějaké momenty. Pro rodinu bylo Finsko fantastické. Samozřejmě i pro mě, mně se tam obrovsky líbilo. Organizace tam byla fantastická. Ale když to řeknu takhle, moje zaměstnání je hokej. Takže já to beru víc z hokejového pohledu. Hřiště a led je všude na světě stejný, soutěž jsem hrál také stejnou. Takže do měst, která jsem navštěvoval s Nižněkamskem, tak jsem jezdil akorát s Jokeritem.

Je hokej v Rusku a ve Finsku tak oblíbeným sportem jako u nás?
Je. Samozřejmě je to rozdílné město od města, asi jako tady v Čechách. Samozřejmě všude se dokáže vyprodat stadion hodně lehce, když to mužstvo hraje finále extraligy. Třeba v Petrohradě, to město má několik milionů obyvatel, tak tam je ten hokej spíš taková show. Tam je vyprodáno na každý zápas. Ale je to hezké když přijdou lidé a je jedno, kde to je.

Věříme, že hezké to bude i teď v té Jižní Koreji. Kdy odlétáte?
Ve středu v 6 hodin odlétáme do Soulu. Časový posun je tam nějakých plus 8 hodin. Ale aklimatizace nebude moc velká, protože jak přistaneme, tak jdeme na trénink. A hned 11. února hrajeme v Soulu přípravný zápas s Finy. Pak už se bude začínat turnaj.

Hokejista Petr Koukal ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Vzpomněl jsem si právě v téhle souvislosti na slavné Nagano, které bylo přesně před 20 lety. Také si vzpomínáte?
Ano. To jsem byl v dorostu ve Žďáře, tak jsme samozřejmě koukali na zápasy.

Tak by bylo hezké to třeba po těch 20 letech zopakovat, ne?
To by bylo hezké. Jestli úplně zopakovat, to by bylo fantastické, řekl bych. Ale já věřím, že máme šanci tam uspět a dovézt minimálně nějakou medaili. Když to bude nějaká blyštivější, samozřejmě tím líp. Ale já beru jakoukoliv.

Říká náš dnešní host, hokejista Petr Koukal. Tak my vám přejeme, ať všem ukážete, že s tím skvělým českým hokejem do toho světa rozhodně patříme. Petře, pro vás to bude možná jedno z největších sportovních dobrodružství v životě, ne?
Doufám, že bude. A děkuju. Budu se snažit si to užít a abychom udělali zase radost národu.