Jak se před 8 000 lety plulo po moři? Osvědčil se dlabaný člun v kombinaci se skvělou posádkou
Experimentální archeologická expedice Monoxylon III úspěšně proplula Egejským mořem do cíle své plavby, tedy na ostrov Kréta a po téměř 400 kilometrech se podařilo ověřit a potvrdit do té doby pouze teoretické domněnky. Vedoucí expedice a duchovní otec těchto výprav, docent Radomír Tichý, je dnes hostem Českého rozhlasu Hradec Králové.
Tak jaká byla plavba, povídejte.
Expedice měla úžasnou atmosféru a zapojení všech lidí, kteří jeli. Všichni chlapi do toho šli opravdu po hlavě, ale s jistou zkušeností, kterou měli. Připomenu, že 60 procent posádky už někdy na expedici Monoxylon byla. A ti, kdo nebyli, tak rychle přejali onen rytmus. On se i zároveň tvořil nově. A celé tři týdny měly výhodu v tom, že se expedice stupňovala. Nejdříve jsme jeli mezi ostrovy, které byly blízko u sebe. Tam ještě bylo počasí takové klidnější. Pak už bylo jasné, že začnou vzdálenosti kolem 45 km přes moře, které už patřily k těm delším a hladina byla celou dobu zvlněnější. Takže jsme vyhledávali i v předpovědi počasí chvíle, kdy byla lepší pravděpodobnost možnosti to projet. A všechno vyvrcholilo úsekem ze Santorini na Diův Ostrov, který už je těsně nad Krétou, kde jsme ujeli 116 km. A jeli jsme i v noci, protože celá ta jedna etapa trvala 28 hodin.
Expedice Monoxylon III proplula na člunu z dubového kmene 400 kilometrů Egejským mořem
Experimentální archeologická expedice Monoxylon III má za sebou další úspěšnou misi. Tentokrát se východočeští mořeplavci vypravili do Egejského moře, kde otestovali možnosti šíření zemědělství v pravěku a také zkoumali jakým způsobem se tehdy osídlovalo Středomoří. Do plavidla vytesaného do dubového kmene usedli členové expedice po dlouhých 21 letech.
Tam to tedy bylo už náročné. Opravdu jste byli na otevřeném moři.
Je to tak. Vyjížděli jsme brzy ráno, ještě za tmy, proti vlnám, takže to bylo takové trochu pochmurnější. Pak šly v průběhu dne vlny z boku. To je pro nás už přijatelnější. A nakonec v průběhu té noční plavby jsme chvílemi ujeli hrozně málo. Třeba se stalo, že za hodinu a půl jsme ujeli jen tři kilometry. Bylo vidět, že nás buď odnáší proudy a vítr a nebo to je také naší noční únavou, která, si myslím, hrála ve skutečnosti roli. Takže to bylo zajímavé. Expedici můžeme hodnotit tak, že se v uvozovkách nic zvláštního nestalo, to znamená, že jsme všichni v pořádku, což já vždy říkám, je onen první cíl expedice. A tady těch chlapů bylo opravdu přes 20. To jsou dvě fotbalová mužstva. Takže pravděpodobnost, že se někomu něco stane, se samozřejmě zvyšuje. Ale mimo nějakých odřenin, které byly většinou ze střídání v onom dlabaném člunu mezi doprovodným plavidlem skrze gumový člun, který, který zprostředkovával ten kontakt, tak se naštěstí nic nestalo. A prokázaly se úžasné vlastnosti našeho plavidla. My jsme ho tedy tak trošku teď dva roky vypiplávali, to je pravda.
Snažili jsme se testovat vlastnosti plavidla. Každý se může podívat, jak se v podmínkách, které jsme dokumentovali, náš člun choval.
doc. PhDr. Radomír Tichý, Ph.D., expedice Monoxylon III
Musíme připomenout i první dvě expedice. První byla v roce 1995 a druhá o tři roky později. To byl váš nápad, ověřit si plavbu experimentální archeologií? Jak to bylo před těmi 8000 lety, kdy pravěcí lidé žili na planetě. Co jste si chtěli ověřit a co jste si vlastně ověřili i tentokrát?
Při první expedici v roce 1995 jsme zkoušeli dlabaný člun na moři, protože jsme ještě neznali jeho podobu. To byl jiný člun, než jsme jeli nyní. Mezitím italští archeologové v jezeře Bracciano našli člun z mladší doby kamenné, o kterém prohlašovali, že mohl sloužit k plavbě na moři. Takže to byl takový dar z nebes, archeologický dar, protože to jsme přesně potřebovali. Na druhou expedici už jsme dělali člun podle jejich předlohy. Ten člun ale byl ještě takový těžkopádnější, proto jsme ho teď na třetí expedici ještě upravili, aby byl co nejrychlejší.
Experimentální archeologie umožňuje nahlédnout do pravěku. Ale ne každý experiment musí vést k cíli
Hostem Petra Voldána byl v pondělí 20. května po 18. hodině docent Radomír Tichý z Katedry archeologie Univerzity Hradec Králové. Velký propagátor takzvané experimentální archeologie, která ověřuje historické domněnky a hypotézy v praxi.
Protože onen druhý člun byl použit i při třetí plavbě.
Vyjel teď znovu, jenomže v tom roce 1998 plul v západním Středomoří, takže teď se podíval v uvozovkách do Egejského moře poprvé. A stálo to za to, protože vlny Egejského moře jsou dravější a kratší. Na první pohled to vypadá, že ta krátká vzdálenost mezi ostrovy je výhodou. V určitém směru určitě, vidíte na další ostrov. Ale také se tam tvoří mořské proudy. Ty nám nečinily nějaký velký problém. Ale mezi ostrovy v úžinách se mění rychlost větru a tomu je potřeba přizpůsobit i plavbu. Ale člun se báječně osvědčil v kombinaci se skvělou posádkou. A myslím si, že jsme měli i trošku štěstí, které při expedici symbolizoval bubínek z kůže, který jsem zapůjčil z Archeoparku sebou, vznikl mýtus šamanského bubínku, který zařídil to, že všechno dobře dopadlo.
Vy jste si ověřovali další hypotézy, především jestli pravěcí lidé před těmi 8000 lety už mohli čile obchodovat s obsidiánem, sopečným sklem?
Je to tak, obsidián je kámen, který má nevšední estetické vlastnosti a k tomu určitě sloužil. Z pohledu archeologie dokládá to, že lidé po těch ostrovech opravdu putovali. Ale cílem experimentální archeologie je ověřit, jakým způsobem. To je to, co nás ve 21. století lákalo a láká. Snažili jsme se testovat vlastnosti toho plavidla. Prostě kdykoliv už někdo bude psát něco o námořních plavidlech, tak se může podívat na to, jak se v těch podmínkách, které jsme dokumentovali, choval náš člun. Známe jeho rozměry, atd. Zkoušeli jsme plachtu. Je známé, jak obtížné bylo pádlování, jakou jsme měli rychlost, jakou nákladní kapacitu. A to všechno, věřím, se u odborné veřejnosti zúročit dá, protože takové články skutečně v anglosaském prostředí vznikají. Takže jsme k tomu přidali takovou možnost porovnání, což je zajímavé.
Podrobnosti najdete na webových stránkách expedice MONOXYLON
Já jsem si vzpomněl na Thora Heyerdahla.
Je to tak. Ještě připomenu, že v roce 1988 část naší trasy jeli Řekové na papyrovém člunu. Oni byli ovlivněni právě ještě idejemi Thora Heyerdahla. Ale třebaže to byli Řekové, tak jejich expedice měla špatné počasí, vyvíjela se hodně náročně. My jsme ji tentokrát měli jen na třetině naší expediční trasy. Takže trošku zneklidněni, jak to jde dobře, jsme dojeli na ostrov Milos a zjistili jsme, že už jsme udělali to, co oni udělali jako výsledek té své expedice. Ale to jsme to nejhorší ještě měli před sebou. Takže Thor Heyerdahl je určitě obrovská osobnost co se týče nejstarší námořní plavby.
Vy jste se ale nejeli jen tak proplout po moři. Vaše výsledky jistě zajímají odbornou veřejnost.
My je budeme vyhodnocovat. Zároveň jsme se ale snažili natočit i film, který by byl k vidění, protože každá expedice tohoto typu má takový společenský rozměr, nebo rozměr dobrodružství. A pak jistě i onen odborný, kvůli kterému jsme tam v každém případě byli.
Co bude teď s člunem? Poputuje znovu do Archeoparku ve Všestarech? Tam už byl, tam vysychal. Lidé se na něj mohli dívat. Potom se musel zavodnit, aby byl stabilní na vodě.
Přesně tak. My ho asi vrátíme až na podzim do Archeoparku, protože je zatím u nás doma, aby byl v klidu. A čekáme, jestli se nepodaří někdy v budoucnu i v Archeoparku ve Všestarech vytvořit expozici Monoxylon. Protože tam by měl být vystaven. On toho dokázal už skutečně hodně. Myšlenka Monoxylonu začíná už být tak dlouhověká, že by si to možná zasloužila.
Pozveme ještě do Archeoparku ve Všestarech, protože vás jistě čeká léto plné živé archeologie, což je vaše doména. Tak na co byste nás pozval, pane docente?
13. a 14. července je taková největší archeoparková akce v roce věnovaná Keltům. Tradičně přijedou kolegové z Belgie, takže stanoviště opravdu ožijí maximálním způsobem. A potom 17. a 18. srpna je akce Lovci mamutů, tak se přijďte podívat.
Ještě na závěr mne zajímá, chystáte nějakou dovolenou třeba u moře?
Jedeme. Rád pojedu s rodinou k moři. Protože se ptali, jestli mi nebude vadit, že budu znovu u moře. Ale já s nimi pojedu rád.
Tak si to užijte. Děkuji za návštěvu, doc. Radomír Tichý, vedoucí expedice Monoxylon III, byl naším hostem. Na shledanou.
Na shledanou, děkuji.
Související
-
Jako kluk přečetl všechny Štorchovy knížky. A zrodila se láska k experimentální archeologii
Docent Radomír Tichý si umí plnit klukovské sny. Jedním z nich bylo určitě stát se archeologem. A dalším splněným snem je Centrum experimentální archeologie ve Všestarech,.
-
Uprostřed Rozkoše testovala po 8000 a 20 letech expedice Monoxylon 3 pravěkou námořní plavbu
Naším hostem je docent Radomír Tichý z Katedry archeologie Univerzity Hradec Králové. Propagátor experimentální archeologie, která ověřuje historické hypotézy v praxi.
-
Experimentální archeologové nasednou v květnu do „krávy“. Chystá se expedice Monoxylon III
V Rozběřicích na Královéhradecku se na svou další cestu chystá dřevěný člun Monoxylon. Experimentální archeologové se s ním už na jaře vydají do Řecka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
