Jako kluk přečetl všechny Štorchovy knížky. A zrodila se láska k experimentální archeologii

Expedice Monoxylon 1998
Expedice Monoxylon 1998

Docent Radomír Tichý si umí plnit klukovské sny. Jedním z těch snů bylo určitě stát se archeologem. A dalším obrovským splněným snem je Centrum experimentální archeologie ve Všestarech, které vybudoval doslova ze země.

Pane docente, snil jste svůj klukovský sen o tom, že se stanete archeologem?
Je to tak. Řeknu to tak, já jsem měl vždy rád představu, jak to vypadalo v pravěku. A zdálo se mi, že skrze archeologickou profesi ta cesta musí jít. Takže tak to asi je.

A začalo to knížkami samozřejmě.
Štorch, Augusta. Všechno s Burianovými ilustracemi. Je to přesně tak.

Docent Radomír Tichý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A dalším takovým splněným snem je dělat archeologii experimentálně. O tom svědčí Centrum experimentální archeologie Všestary. A dalším takovým počinem jsou vaše expedice. Monoxylon I. Monoxylon II., roky 1995 a 1998. Připomeňte o co tenkrát šlo.
Je to součást toho, jak jste jmenoval. Experimentální archeologie umožňuje nahlédnutí do pravěku. Ale není to tak jednoduché. Protože ne každý experiment musí vést k cíli. A ne všechny experimenty které uděláme, musí odpovídat životu k pravěku. V tom je to obtížné, ale je to nějaký pohled do minulosti. My jsme v roce 1995 řešili, na jakých plavidlech se lidé plavili. Nejdřív Thor Heyerdahl dal svými pokusy jasně najevo, že jednou z alternativ jsou rákosová plavidla. Jenomže ve Středomoří byla ta plavidla v pozdějším vývoji hlavně dřevěná. Až k lodím Féničanů a Řeků a později k lodím, které pro Evropany objevovali svět. Tak jsme přišli s představou, že by to mohly být i lodě dřevěné. Prrotože nejstarší dřevěnou lodí je člun vydlabaný jen prostě z jednoho kusu kmene. Tak vznikla idea expedic Monoxylon.

Monoxylon nebo Monoxyl, to je název pro vydlabanou loď, jestli se nepletu.
Běžně se říká Monoxyl v našich podmínkách. A výraz Monoxylon je řecký. Protože první výprava v roce 1995 byla v Řecku v Egejském moři. A tak jsme z úcty k tomu prostředí a kolem té civilizace volili přesnou verzi názvu a proto výraz Monoxylon.

Na vrcholu nejvyšší mohyly v Archeoparku Všestary je jakýsi pomníček, který měl sloužit duši zemřelého.

Mě zaujalo, že člun pro první expedici v roce 1995 byl víceméně takovou vaší hypotézou a domněnkou. A ten druhý v roce 1998 už byl díky náhodě realitou? Můžu to tak říct?
Říkáte to přesně. V roce 1995 to byla hypotéza. Postavili jsme člun, který měl hodně zvednutou příď a záď, byl ale kratší. Protože se nám zdálo takové plavidlo nejbezpečnější pro plavbu na moři. Ale ten člun se ukázal, že byl málo rychlý. Proto jsme pak uvítali, když Italové skutečně před rokem 1998 našli plavidlo, které se stalo předlohou pro ten námořní člun. Ale dodnes se archeologové mohou přít o to, jestli člun z jezera Bracciano, ten italský, sloužil skutečně k plavbě na moři. Ale ať už sloužil nebo ne, tak ta idea, že na počátku nejstarší plavby mohly být nějaké dlabané čluny, ta z mého pohledu stále zůstává. Musíme čekat, že se jednou najde nějaký hodně šťastný nález, aby to potvrdil nebo vyvrátil.

Experimentální archeologie umožňuje nahlédnutí do pravěku. Ale není to tak jednoduché. Protože ne každý experiment musí vést k cíli. A ne všechny experimenty které uděláme, musí odpovídat životu k pravěku.
Docent Radomír Tichý, archeolog

Říkal jste, že první plavba byla v Egejském moři v roce 1995. Kam vás zavedla ta druhá v roce 1998?
My jsme právě proto, že to plavidlo z Bracciana byl člun, který směřoval do západního Středomoří, protože jezero Bracciano leží na západním pobřeží Apeninského poloostrova, tak bylo jasné, že by to mělo být v té oblasti. Navíc i na Braccianu byl nalezen obsidián z Liparských ostrovů. Tím bylo rozhodnuto, kde by expedice měla začínat. Na Liparských ostrovech jsme naložili obsidián a vezli jsme ho k pobřeží Itálie. Pak jsme dali jednu trasu podél pobřeží. Skutečně jsme s tím člunem jeli také krátce na jezeře Bracciano, chtěli jsme, aby se tam symbolicky po těch tisících letech vrátil. A pak jsme pokračovali ještě úseky ve Francii, ve Španělsku a dokonce i v Portugalsku na Atlantiku. Tam tehdy končila expedice Moloxylon II. na světové výstavě Expo, která byla věnována mořím a oceánům.

Expedice Monoxylon 1995

Ten člun byl tedy vydlabaný z jednoho kmene stromu a vy jste pádlovali?
Ano, je to pádlování. Protože do toho člunu by se veslaři nevešli. Neměli by ten záběr. Čluny jsou dnes uložené v Archeoparku ve Všestarech. Je tam takový speciální přístřešek a koutek, který je věnován těmto expedicím. Tak tam se mohou lidé na ně přijít podívat.

Čtěte takéArcheopark pravěku Všestary

Musíte mít spoustu zážitků z těch plaveb. Byly tedy dvě, ale chystá se třetí. Zase se pustíte do velkého dobrodružství. V příštím roce to bude?
Ano. Mělo by to být v příštím roce. Letos by měla být průzkumná plavba, to je cosi pro nás netradičního. Protože my jsme jeli vždy způsobem, že jsme nevěděli nikdy, kde přistaneme a tak dál. Ty výpravy byly hodně dobrodružné. Ale protože ta trasa příští rok je plánovaná mezi ostrovy Egejského moře, je to návrat do Egejského moře z našeho pohledu. Tak ta cesta se dá naplánovat, protože přistát můžete vždycky jen na nějakém ostrově.

Vy jste vlastně trošku následovali Thora Heyerdahla, norského dobrodruha, experimentálního archeologa, který na svém voru Kon-Tiky doplul z Jižní Ameriky do Polynézie? On chtěl vyzkoušet, že to tenkrát v pravěku skutečně tak mohlo být.
Ano, je to tak. Jak postupovalo poznání, tak se pak bohužel ukázaly být pravděpodobnější hypotézy o tom, že ta trasa byla naopak. To dnes ukazuje genetika rostlin nebo zvířat. O tom tehdy Heyerdahl ještě nevěděl. Ale myslím, že ten pokus je pořád zajímavý. Protože tam byla důležitá odvaha a důvěra plout přes otevřené plochy. A to on rozhodně splnil.

doc. Radomír Tichý

Vy jste také pluli na otevřených plochách po moři. Já si vás nedokáži představit, pane docente, na té vydlabané lodi z jednoho kusu dřeva uprostřed Egejského moře.
To je zajímavé. Možná tím, jak jsem starší, tak je čím dál méně představitelné, že bych byl v nějaké takové lodi. Ale, ještě k tomu řeknu, do odborné literatury se ty výsledky expedic Monoxylu dostaly skutečně se opožděním 20 let. Asi je to tak běžné. A v té současné západoevropské vědě se řeší problém plavby ve Středomoří. Zkoumají, dělají výzkumy na významných ostrovech ve Středomoří, jako je třeba Kypr nebo Kréta. A skutečně se díky tomu pohnulo to poznání strašně moc dopředu. Dnes víme, že ti lidé tam byli. A to dává nové podněty. Jedním z nich je třeba i to, že obsidián z ostrova Mélos, ten je v Egejském moři, asi 125 kilometrů od poloostrova, kde leží Athény, tak ten obsidián byl nalezen v nejspodnějších vrstvách Knósu, to je proslulý minojský Knósos na Krétě. A tam vzniká právě otázka, jakou cestou se z toho ostrova Mélo tam dostali. A jedna z možností je, že ta trasa byla i po velice otevřeném moři. Protože je Mélos, pak je ostrov Santorini a ze Santorini na Krétu je to pořád 120 kilometrů přes otevřené moře. Ale dnes i v tom šílenství o tom už uvažujeme. To je to, co Heyerdahl dřív uváděl, že plavba po otevřeném moři je bezpečnější, protože nemáte do čeho narazit, ale nesmíte se dostat do bouře. Proto pro expedici volíme optimální roční období, které se jeví na přelomu června a května, kdy v té oblasti vanou větry vhodných směrů a zároveň i mírnější. Takže spolu s doprovodným plavidlem by ta trasa snad neměla být nebezpečná. Ale je to výzva. Jednou z verzí je, že ta plavba byla daleko odvážnější, než jsme si doposud mysleli. A to bychom rádi vyzkoušeli.

A jak vypadá loď? Už dlabete?
Vedli jsme dlouhé diskuze o tom, jestli loď a jakým způsobem upravovat. Rozhodně bychom ji chtěli odlehčit. My jsme zatím v tuhtu chvíli vyloučili možnost, že bychom stavěli člun nový. Naopak, je to člun, který se osvědčil v západním Středomoří. Vy jste se ptal i na ta dobrodružství. Bylo jich opravdu hodně. Často jsme se ocitli na moři ve chvíli, kdy bylo skutečně velice dobrodružné počasí, vysoké vlny. Ve Francii jsme pak zjistili, že na tom našem jednom úseku údajně ztroskotalo 5 rybářských francouzských lodí. A my jsme byli v těch vlnách taky.

Mapa obou expedic Monoxylon

Vy jste to zvládli?
Ale nebyli jsme tak daleko od pobřeží, to je pravda. O dobrodružství ale tady není nouze.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak na výpravu Monoxylon III. pojede Monoxyl II.
Tak. V tuhle chvíli si to myslíme. Zkusíme nějaké úpravy, odlehčit loď, aby byla rychlejší. Tam je to skutečně závod s rychlostí a s vlastnostmi toho plavidla. Ty bychom rádi testovali.

Velké dobrodružství máte před sebou, samozřejmě také velké přípravy na něj. Děkuji za návštěvu, pane docente, a těšíme se u vás v Archeoparku ve Všestarech nashledanou.

Docent Radomír Tichý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem
Spustit audio

Související