Hvězdárna v Úpici má naše Slunce pořád pod kontrolou, nonstop. A trošku rozptyluje možný strach lidí

8 fotografií

Co se to teď v pondělí bude dít?
Bude zatmění Měsíce, jen v současné době se k nám obloha nechová moc dobře, protože vše je vidět brzy ráno a tedy hůř vidět. Jelikož planety jsou ráno nízko nad obzorem a hlavně také ono zatmění Měsíce bude ráno, začne asi hodinu při západem Měsíce.

Marcel Bělík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Našel jsem, že Měsíc zapadne v 5:12 hodin.
Tak. A o půl páté začne úplná fáze zatmění. Tedy skoro při západu, a ještě ke všemu, pokud to budeme chtít pozorovat, tak si musíme vybrat místo nad jihozápadním obzorem, čisté, bez nějakých stromů a zástavby. Ale zase na druhou stranu, pokud už tam nějaký strom budeme mít, tak nás to přivádí k myšlence udělat si takovou kompozici. Strom a zapadající Měsíc. Ale bude to opravdu o výběru místa a velkém štěstí. A pokud bychom chtěli vidět celé zatmění, tak se musíme zajet podívat do Španělska.

Na Slunci je obrovské množství rozvinutých slunečních skvrn, protuberance, oblaka plynu, krásný zážitek. Sluníčko se znovu projevuje.
Marcel Bělík, ředitel Hvězdárny v Úpici

V minulých dnech se stala zajímavá událost, astronomové ukázali unikátní snímek masivní černé díry uprostřed naší galaxie.
To je pravda, můžeme jen trošku polemizovat s oním pojmem masivní. Pro nás je to samozřejmě obrovská hmotnost, je v ní několik milionů sluncí, ale třeba ve srovnání s první objevenou černou dírou v galaxii M87, tak je ta naše asi tisíckrát menší. Naše galaxie je o něco menší než galaxie 87, je prostě menší. A jde o úžasný pokrok vědy, protože se na ta pozorování muselo spojit několik radioteleskopů.

Čtěte také

Co se děje uvnitř černé díry, se nikdy nedozvíme. Protože ani ta informace z ní nikdy neunikne

My to opticky vidíme špatně, jsou tam plyny, kolem černé díry vše září a radioteleskopem to není úplně snadné pozorovat. Tedy muselo se jich spojit, myslím, osm po celé Evropě a Jižní Americe. Ono to pozorování nastalo už v roce 2017 a musely se vyvíjet nové technologie, jak to zpracovat a vytvořit obrázky, aby se získal ten správný snímek černé díry. My vidíme hlavně ten zářící disk kolem černé díry a potom to tmavé, říká se tomu stín, tmavé místo pod horizontem události takzvaně. Odkud už žádné světlo k nám nejde. Abychom si představili, jak bylo to pozorování komplikované, tak černá díra je samozřejmě obrovská, vešla by se do ní prostorově celá naše sluneční soustava, ale na obloze ji vidíme, jako kdybychom si dali na Měsíc donut, takovou tu americkou koblihu, kterou si kupujeme v marketech.

Astronomové zveřejnili první snímek obří černé díry Sagittarius A*, která se nachází v centru galaxie Mléčná dráha|foto:ČTK

A ono to dokonce i tak vypadá.
Je to tak. Tedy donut na Měsíci, tak maličké to pozorování je. A ještě ke všemu, jak je ta naše černá díra maličká ve srovnání s obrovskými vesmírnými černými dírami, které jsou v jiných galaxiích. Astronomové popisovali, že její pozorování bylo, asi jako když chcete udělat ostrou fotografii jezevčíka, který si honí vlastní ocas. To znamená, běhá kolem dokola. Protože plyn kolem centra galaxie obíhá velmi rychle. Bylo to tedy velice komplikované a výsledkem jsou astronomové nadšeni. Tvary a velikosti, byť v rozdílných galaxiích, rozdílných velikostech černých děr, jsou odpovídající přesně Einsteinově teorii. Takže je to potvrzení toho, co se spočítalo už kdysi dávno.

Čtěte také

Blackout nám hrozí i od Slunce. Supererupce mohou na Zemi kdykoliv napáchat velkou neplechu

Ale u vás v Úpici na hvězdárně se specializujete na Slunce.
Ano, my Slunce pozorujeme pořád. Nonstop, i když je zataženo, což není úplně obvyklé. Člověk si představuje, že Slunce na obloze vidí jen, když je jasno. Ale my ho pozorujeme rádiově, v mnoha rádiových pásmech, takže sledujeme různé části na Slunci, máme ho zkrátka pod kontrolou pořád. A v současné době se na něm vyskytují skvrny, tou současnou dobou myslím posledních několik měsíců, půl roku. A dokonce jsou tam velké skupiny skvrn, které produkují obrovské erupce.

Lidé se slunečních erupcí většinou bojí. Že mohou vyvolat na Zemi magnetické bouře a přestanou fungovat všechny elektrické přístroje?
Ano, a my jsme za ně rádi, protože máme lidem co ukazovat. A trošku rozptylujeme strach lidí, protože obrovská erupce, kterou kdysi pozoroval Richard Christopher Carrington v roce 1820 a ze které tenkrát byly obrovské problémy, nastává statisticky jednou za 400 roků. Takže máme ještě 100 roků čas.

Čtěte také

Hvězdárna v Úpici může díky novému dalekohledu nabídnout komplexní pohled na Slunce

Co se tenkrát v onom roce 1820 stalo?
Obrovská sluneční erupce, která byla vidět ve viditelném světle. Byla taková, že v současné době by nám družice, GPSky a všechny mobily přestaly stoprocentně fungovat. Už jsme na tom závislí, ale myslím si, že v současnosti to nehrozí. I když samozřejmě ve vesmíru nikdy nemůžete říct nikdy. Problém může klidně nastat zítra, ale my se většinou zabýváme statistikou. A na Slunci je právě teď obrovské množství rozvinutých slunečních skvrn, krásných na pohled, takže když se návštěvníci a zájemci přijdou podívat k nám na hvězdárnu přes den, tak je uvidí. Krásné sluneční skvrny, sluneční protuberance, oblaka plynu, které jsou nad Sluncem, krásný zážitek. Opravdu sluníčko začíná být po dvou, třech letech, kdy bylo pasivní a utlumené, znovu projevovat.

Čtěte také

Hvězdárna v Úpici chce ukázat vesmír nevidomým. Na 3D tiskárně vytváří modely těles a přístrojů

Co dalšího chystáte na hvězdárně? Slyšel o nějaké astronomické expedici.
U nás se už 63 let koná letní soustředění mladých astronomů. Zaměřujeme se na astronomy z druhého stupně základní školy a ze středních škol. Bude to na konci prázdnin, od 19. do 27. srpna. Termín je stanoven kvůli Měsíci, aby v noci nesvítil. Aby zájemci o astronomii něco na obloze pořádně viděli. Je to určeno jak pro členy astronomických kroužků, tak pro mladé zájemce o astronomii. K nám, když to přeženu, přijede astronomií nepolíbený mladík nebo dívka a odchází jako velmi zkušení astronomové. Přeháním to samozřejmě, ale budou znát oblohu a vědět, co se na ní dá pozorovat. Už teď se k nám mohou hlásit, máme na webu odkaz na přihlášky.

A co nás čeká v létě? Bude ještě nějaký významný jev na noční obloze?
Určitě. Samozřejmě klasické perseidy, 13. srpna je maximum, očekává se kolem sta padajících meteorů za hodinu, slzy svatého Vavřince se jim také říká. Ale když už jsme u těch meteorů, 31. května ráno, se očekává sprška meteorů z roje Tau Herkulid. Většinou je vidět jeden za hodinu, ale letos se očekává, zase v uvozovkách, protože to není stoprocentní, doslova sprška, která by nad ránem mohla být pozorovatelná. Tedy, kdo je ranní ptáče, a pokud bude jasno, může se koukat.

A když uvidíte padat hvězdu, tak si nezapomeňte něco přát. Já si budu přát, abychom se zase brzy s Marcelem Bělíkem potkali, protože to je vždy moc zajímavé.