Hvězdárna v Úpici už skoro 60 let nakukuje vesmíru pod pokličku. A sleduje i zemětřesení a počasí

Pane řediteli, co si vlastně před tím 1. dubnem roku 1948 lidé mysleli o tom, jak vesmír vznikl?
Tak oni už začali trošičku tušit, co by se mohlo dít. Ono to začalo už v roce 1929 přibližně, kdy Edwin Hubble na hvězdárně na Mount Wilsonu pozoroval hvězdy a galaxie. Zjistil, že se nám ty galaxie různě vzdalují. To znamená, začalo se zjišťovat, že vesmír nestojí, není statický, ale nějakým způsobem se zvětšuje, rozpíná. Vznikaly různé myšlenky a podobně. A potom přišla dvojice autorů Ralph Alpher a George Gamow spolu ještě s jedním kolegou, kteří se zabývali ani ne tak velkým třeskem, jako vznikem prvků v počátcích vesmíru, jak mohly vzniknout nějaké atomy.

Takže vznik chemických prvků.
Oni dokonce nepublikovali ani práci teorie velkého třesku nebo něco podobného, ale ta práce se jmenovala Původ chemických prvků. Takže oni to zkoumali a z toho vyvodili, že by to mohlo být o velkém třesku.

Co ale zažehlo ten velký třesk? To vědí?
To vůbec nikdo v podstatě neví dodnes. Já jsem si tady na vás připravil jednu větu: problém horizontu se řeší inflační teorií, podle které homogenní exotropní skalární energické pole dominuje ve vesmíru. A tak dále a tak dále.

Výborně. Tak tomu rozumíme všichni.
To jsem chtěl demonstrovat, že teoreticky jaksi jasno je, ale ne všem. Jsou různé varianty, které ještě neřeší problém velkého třesku, které se musí různě obcházet nebo se hledají prostě doplňkové teorie. Takže není to vůbec jednoduché. Ale ono se to špatně představuje. Představte si, že bylo nšco hrozně hmotné, horké a maličké, nekonečně maličké, všechny ty veličiny byly v nekonečnu, to znamená, to se nedá počítat. A které se během času 10 na mínus 37 sekundy rozepnulo tolikrát, jako když jste vzali jedničku a za to 30 nul. Tak se to rozepnulo.

Marcel Bělík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Radka Šubrtová

To byla ta exploze.
Ano, to byla ta exploze. Ale ona to exploze nebyla, vlastně se začal rozpínat i prostor, on neexistoval prostor, neexistoval čas, protože nebyla nikde hmota. Aspoň tak si to představuje teorie velkého třesku.

A teď mi řekněte, co ale bylo ještě předtím?
Tak, to vám asi neřekne nikdo. To mi připomnělo, když jsem byl kdysi na školení, jak máme ukazovat lidem oblohu a na dotaz, co máme odpovědět, když se někdo bude ptát na černé díry a podobné věci, tak bylo řečeno: máme v kopuli rozsvítit a zeptat se, kdo se ptal.

Čtěte takéHvězdárna v Úpici

Aby bylo jasno.
Protože to v podstatě nemůže říct nikdo. Protože tenkrát nic neexistovalo, z našeho pohledu.

Pojďme si představit osobnost George Gamowa. My říkáme George, ale on to byl Jurij, protože to byl Ukrajinec.
Ano, byl to Ukrajinec a měl velký smysl pro humor. Teď se můžeme vrátit k tomu, jak jsem říkal, že přibrali toho třetího. Hanse Betheo. Protože oni tu svoji teorii původně chtěli nazvat Alfa, beta, gama teorie. Jako Alpher, Bethe a Gamow. Alfa, beta, gama. Proto přivzali ještě toho jednoho autora.

A delta?
Delta už tam nebyla, stačili si tři.

Hvězdárna v Úpici|foto: Marcel Bělík, Hvězdárna v Úpici

George Gamow se snad pokoušel mimo jiné uprchnout ze Sovětského svazu přes Černé moře na skládacím kajaku. To byl asi velký dobrodruh.
Ano. A šprýmař. Ta teorie, což asi tedy nebyla jeho zásluha, vyšla 1. dubna, tedy na apríla. Což je taky zajímavé. Ale oni tu hypotézu nepojmenovali teorie velkého třesku. O velkém třesku se tam nemluvilo. Bylo to vlastně hanlivé označení jejich konkurenta, který zastával jinou teorii a ten v rozhlasovém stanici BBC v roce 1949 nazval jejich teorii, teorií velkého třesku. Prostě chtěl to pohanět víceméně.

Aha, jako nafouklá bublina.
Tak, v podstatě ano. A on se ten název ujal. A nakonec ještě, zdá se, že byl správný.

Je tedy ta teorie velkého třesku skutečně vědecky potvrzena?
V astronomii už se řeklo o tolika věcech, že jsou bezpečně dokázány, vysvětleny. A pak se zjistilo, že když se vidí do větších podrobností, je všechno jinak. Ale tu teorii potvrzuje i víceméně poměrně hodně pozorování, dokonce i ty problémy, které tam na počátku byly, se už vyřešily nějakým pozorováním. Takže s největší pravděpodobností to tak nějak asi bylo.

Hvězdárna v Úpici v zimě 2017|foto: Marcel Bělík, Hvězdárna v Úpici

Říká velmi diplomaticky Marcel Bělík z úpické hvězdárny. Pojďme se podívat taky k vám na hvězdárnu. Jste pro? Kdy byla otevřená?
Oficiálně byla otevřena 8. listopadu 1959. V 10:30 hodin. Ale ještě v noci se stěhovaly schody do kopule, aby se tam návštěvníci mohli podívat. Ona se ta její historie začala psát asi o 6 let dřív. Kdy si amatéři, který tam na kopec chodili pozorovat oblohu, postavili takovou dřevěnou boudu. Tu jim rozfoukal vítr během nějaké vichřice v létě. Tak se rozhodli postavit zděnou budovu. Takže je to trošku složitější, ale oficiální datum je 8. listopad 1959.

Vy se u vás na hvězdárně soustředíte hlavně na Slunce.
Tak. My se soustředíme na sluníčko, ale samozřejmě i na jiné. Teď už se ten program rozšiřuje, takže my pozorujeme teorii proměnné hvězdy a věci kolem Země, jako zemětřesení, počasí a podobně.

Dá se pozorovat dalekohledy úpické hvězdárny třeba i Mezinárodní vesmírná stanice ISS?
Tak to je maličko problém, protože ty dalekohledy jsou určené na pozorování oblohy, která se pohybuje pomalou rychlostí. Ale samozřejmě menšími dalekohledy, které se ručně navádějí, tak by se dala pozorovat.

Bečvářův dalekohled Hvězdárny v Úpici|foto: Martin Mašek

Já se na ni ptám proto, že je tam teď Krtek. Toho tam přivezl před pár dny astronaut Andrew Feustel. A dokonce s ním Česká televize, velmi složitým terestrickým a technickým spojením, natočila i rozhovor. Co na to říkáte, že je Krtek zase tam nahoře? On už je tam podruhé, ne?
Ano, už je tam podruhé. S tím Krtkem to je hrozně zajímavé. Protože to není tak, že by si kosmonaut mohl jít do obchodu a koupit si libovolného Krtka. Na Krtka je manuál o několika desítek stránek, protože ten musí být nehořlavý, vyroben speciálním způsobem, musí mít rozměry tak, aby se vešel do kosmonautova osobního balíčku, musí mít určitou hmotnost, protože vynést cokoliv na kosmickou stanici stojí hrozné peníze. Takže ono to není tak jednoduché.

Můžeme ještě připomenout, že ruka Andrewa Feustela byla poslední, která se dotkla Hubbleova vesmírného dalekohledu. To bylo v roce 2009, kdy jeho mise raketoplánu Atlantis dalekohled opravovala. A zatím se nenašla za raketoplány v současné chvíli žádná náhrada.
Nejspíš Hubbleův teleskop budou muset potom cíleně, pokud se nestane nějaký problém, navést do atmosféry, aby shořel. Protože se k němu teď opravdu nikdo smysluplně nedostane.

Jako ta čínská stanice.
Tak, ano.

Marcel Bělík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Radka Šubrtová

Co je teď v polovině dubna aktuálního na obloze?
Tak obloha začíná být zajímavá. Už jenom souhvězdími, protože typicky zimní souhvězdí Orion je ještě vidět večer a ráno už jsou zase vidět letní souhvězdí, jako je Labuť, Lyra. Kdo si počká, tak vlastně vidí jak zimní tak letní souhvězdí. Začíná být vidět jasná planeta Venuše, už je vidět v druhé polovině noci planeta Jupiter. A na konci měsíce už bude vidět během úplňku, kdy bude úplněk 30. dubna, tak se přiblíží Měsíc k této planetě a bude to pěkný úkaz na pohled. U nás na hvězdárně budeme dělat pozorování k tomuto úkazu.

Vím také, že budete mít už brzy Den otevřených dveří.
22. dubna, je to neděle, bude Den otevřených dveří. Zároveň bude přednáška o sondě Cassini a výzkumu Saturnu. Návštěvníci si budou moci prohlédnout hvězdárnu, co se tam děje, případně, pokud bude jasno, se podívat na sluníčko.

Ukážete všechny dalekohledy, které tam máte? Kolik jich máte?
Několik desítek, takže hodně dalekohledů.

Všechny k vám na hvězdárnu do Úpice zveme a vám, pane řediteli, moc děkujeme za návštěvu, za zajímavé povídání o velkém třesku, moc mě to bavilo.