Historik a písmák Jiří Mach: Dobrušce bude příští rok 700 let a mě 70. Budu 10krát mladší než město

Mgr. Jiří Mach ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Mgr. Jiří Mach ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Dnes se zatouláme do Orlického regionu, protože právě o něm je i další kniha našeho dnešního hosta, historika, písmáka a také dlouholetého ředitele Vlastivědného muzea v Dobrušce Jiřího Macha.

Vaše nová knížka se jmenuje Záhady a taje Orlického kraje. Vy hodně píšete. Protože posledně jsme spolu hovořili nad vaší knížkou Dobruška příběh města.
Já jsem si to spočítal, protože občas tuhle otázku dostávám. A zjistil jsem, že knížka Záhady a taje Orlického kraje je už mojí 30 publikací. Takže opravdu hodně píši.

Nejen lidé a věci, ale i knihy mají své zajímavé osudy. Já se je snažím nějakým způsobem zpracovat a popisovat.
Mgr. Jiří Mach, dlouholetý ředitel dobrušského muzea

Vy jste také hodně roků vedl Vlastivědné muzeum v Dobrušce.
Tam je také trojka. Dokonce dvakrát, tedy 33 let. A příští rok bude jubilejním, protože Dobrušce bude 700 let a mě 70. Budu 10krát mladší než město.

Tak do čeho jste se to pustil tentokrát? Záhady a taje Orlického kraje, vaše nejnovější 30. kniha. Je v ní hodně tajemna a záhad?
Je tam hodně tajemna. Je tam hodně záhad. Ale jestli někdo hledá záhadologii nebo ufouny, tak to musí někam jinam. Ufouni tam nejsou. Knížka vypráví o tom, jak se vlastně odkrývá minulost. Jak se poznávají ony záhady a taje, které nám jsou zatím skryty. Od archeologických výzkumů až po nějaké historické analýzy písemných pramenů. Tedy je to literatura faktu.

Ufologové a záhadologové budou asi zklamáni.
Budou zklamáni, ale já na to upozorňuji už v předmluvě. Tedy pokud knihu otevřou, tak si ji potom třeba nekoupí. Nebo koupí a zjistí, že tohle je mnohem zajímavější, než fantasy.

Odborníci georadarem lokalizovali krypty v kostele sv. Václava v Dobrušce

Protože je to pravda a skutečnost. Před několika lety se odkrývala krypta v kostele sv. Václava na náměstí v Dobrušce. Vy jste se tam dívali kamerou. Pamatuji si to správně?
Ano, je to tak. Byl to tzv. nedestruktivní výzkum. Vedl ho Jiří Šindelář, který je už dnes proslulý svými výzkumy rožmberské hrobky a dalších daleko atraktivnějších záležitostí. A tento příběh o poznávání hrobky pánů z Dobrušky je v mé knížce také.

Co jste tedy poznali o pánech z Dobrušky?
Hlavně jsme se přesvědčili o tom, že krypta tam skutečně existuje. Nahlédli jsme do ní. Zjistili jsme, že jsou v ní nějaké intaktní pohřby, které pravděpodobně patří pánům z Dobrušky. Bližší výzkum nebyl možný, protože by se musela krypta otevřít, což je spojeno s nesmírnými problémy a samozřejmě také finančními nároky. A mimoto byly zjištěny georadarem základy původního gotického kostela, který předcházel onomu baroknímu. A teď se pokoušíme o jakousi kresebnou a modelovou rekonstrukci tohoto kostela. Když to vyjde, tak by to mělo být příští rok právě na výstavě k výročí města.

Záhady a tajemství. To je vůbec záhadná a tajemná věc, protože taková záležitost může vzniknout třeba i tím, že jedna paní povídala. A vy si to potom jdete ověřit?
Může to být jedna paní povídala. Dokonce tam jeden takový příběh mám. Týká se Františka Kupky, světově proslulého malíře. Dokonce dva příběhy o něm, jeden je o jeho údajném otci, kterým měl být opočenský farář Roštlapil a druhý je o tom, jak ho přijali a nepřijali v roce 1947, když přijel na návštěvu Dobrušky. Já jsem pátral v archivu, snažil jsem se nahlédnout do té doby. Říkal jsem si, zda to je nebo není pravda, co se o tom dá zjistit. A v pramenech jsem zjistil, jak říká génius Cimrman, že všechno je jinak. Šlo o jakési osobní averze, které daly vzniknout těmto fámám. Nikde se tyto věci nepotvrdily. I když je někdy i odborná literatura tvrdošíjně přejímá.

Kostel Sv. Ducha v Dobrušce

Mimochodem, pořád píšete do dobrušské kroniky?
Ano. Stále píši Dobruškou kroniku.

To mě zajímá. Píšete každý den? Nebo jen když se něco děje?
Ne. Vždy za rok sumarizuji události, které se udály. Co dělaly spolky, co se odehrálo v různých sférách městského života. Takže se to píše jednou za rok. Průběžně ty události sleduji a dělám si poznámky.

Jakou jste si zapsal naposledy?
Příprava oslav 700 let města.

Panoráma Dobrušky, olej na plátně, 1889

Mluvili jsme o malíři Františku Kupkovi. Co dalšího zajímavého najdeme v knížce Záhady a taje Orlického kraje?
Některé příběhy, myslím, že tři nebo čtyři dokonce, se týkají 18. století, které je mým oblíbeným obdobím. Příběhy, kudy se chodilo do Vambeřic, potom cesty Kralické bible. To je velmi zajímavé, téměř detektivní pátrání. Protože jsem tady v jedné rodině objevil originál druhého vydání, které vyšlo těsně po prvním vydání Kralické bible. Ta rodina ho dala sboru církve bratrské a dnes ji můžete vidět v dobrušském muzeu. A já jsem pátral, jak se tam dostala. Nejpravděpodobnější cestou se jeví, že skutečně tato kniha přečkala těch 200 plus dalších více jak 150 let, kdy byla zakázanou, kdy byla sbírána a konfiskována, v ilegalitě. Přečkala i celou dobu 19. a 20. století, než byla objevena na půdě. Nejen lidé a věci, ale i knihy tedy mají své zajímavé osudy. A já se je snažím nějakým způsobem zpracovat a popisovat. Cesty a poutě do Vambeřic. To byla ohromná záležitost od 18. století. Tak jsem se ptal, kudy tam ti poutníci chodili a co na jejich cestách doprovázelo. Zase jsem se obracel, pokud možno, k autentickým pramenům. A jsou to velice zajímavé příběhy.

Tajemné podzemní vody, to je také zajímavá kapitola. Bezedná jezera a tůně.
Ano, to jsou příběhy trošičku z jiného soudku. Zaujaly mě pověsti z našeho kraje. Také nakladatelství Oftis, v kterém vyšla i tato knížka, celou řadu pověstí vydalo. A tam jsem narazil právě na pověsti, které mluví o podzemních jezerech, o hlubokých bezedných tůních. A tak mě zajímalo, jestli to má nějaký reálný základ. Samozřejmě neexistuje bezedná tůň. To bychom byli potom někde v Austrálii. Ale zjistil jsem, že se to opravdu týká zásob podzemních vod. Ale nejsem archeolog ani geolog. Tak jsem oslovil tyto profese. V tomto konkrétním případě hydrologa doktora Šedu, který mi s tím trošku pomohl. A zároveň se vyjádřil k tomu, co jsem vyplodil a napsal. Stejně tak u kapitol, které se týkají podzemního dolování v Orlických horách, kde jsem oslovil geologa Ing. Marka, v archeologii doktorku Bekovou a Mgr. Dragouna. Takže jsem se vždy snažil, aby to bylo skutečně na potřebné odborné úrovni.

Pověsti o bezedných jezerech vznikly z úcty k vodě. Je to dnes aktuální. Měli bychom s pokorou naslouchat svým předkům.
Mgr. Jiří Mach, dlouholetý ředitel dobrušského muzea

A jak je to tedy s těmi podzemními prameny?
Samozřejmě existovaly a existují. Je to vlastně určité folklorní zpracování. Já bych řekl z úcty k vodě. Je to dnes vysoce aktuální téma. Myslím si, že bychom měli s pokorou naslouchat svým předkům, kteří dokázali tohle téma povýšit na jakýsi idol.

Mgr. Jiří Mach ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu se svou manželkou

Krásně jste to řekl. Už se těším, až si přečtu i další Záhady a taje Orlického kraje. Jiří Mach byl dnes naším hostem. Děkuji za rozhovor.
Děkuji. Na shledanou.

Spustit audio

Související