Hana Hindráková: „Běloch je v Africe chodící bankomat. Ale kdybych tam žila, budu se chovat stejně“
Spisovatelka a trutnovská rodačka Hana Hindráková vydala svoji nejnovější knihu, která se jmenuje Svítání nad savanou s podtitulem Než se rozední, zbývá jen poslední tanec. Je opět inspirovaná Afrikou, kterou má Hana tak ráda. Na černém kontinentu se odehrává také děj jejích předešlých románů.
Svítání nad savanou. Kolikátá už je to vaše knížka?
To jste mě teď tedy dostal. (smích) Mám pocit, že je to osmý román.
A odehrává se opět v Africe, kterou máte tak ráda. Vzpomínám si na Smrtící byznys, což byl román z prostředí černého trhu s léky.
Ano, odehrával se tedy výjimečně v Ugandě, nikoliv v Keni. Ale teď jsem se vrátila zase zpátky do Keni.
Do Keni vás to táhne. Už jste tam také několikrát byla, je to tak?
Byla jsem tam sedmkrát, naposledy loni v září.
Čtěte také
O čem je tedy Svítání nad savanou?
Svítání nad savanou je napínavý příběh plný dobrodružství, lásky a romantiky. Je to, řekněme, taková trošku oddechovější kniha. Já jsem si po těch těžkých tématech potřebovala maličko odpočinout a načerpat energii na další těžké téma. Tato kniha vypráví příběh novinářky, která se dostane do severní Keni a tam ji náhoda svede dohromady s jejím bývalým tanečním trenérem, se kterým ji pojily zakázané city. Víc bych nechtěla prozrazovat.
Dobře, tak víc neřekneme. Jak jste přišla na tento námět?
Já tancuji standardní tance, mám taneční prostředí ráda. A zhruba čtyři roky jsem hledala, jak spojit téma Afriky a společenského tance. Ze začátku mi to přišlo skoro nemožné, ale podařilo se.
Psaní je koníček, který mne i živí. Už je to zaměstnání, ale protože jde o mou největší zálibu, tak mi nepřijde, že bych pracovala.
Hana Hindráková, spisovatelka
Vy jste mi kdysi říkala, že v Keni je život složitý i v tom, že tam existují velké rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou. Střední třída tam prakticky neexistuje. Platí to stále?
Ona střední vrstva se trošku zvětšila, ale pořád jsou tam obrovské rozdíly. Když například stojíte v plechovém slumu a vedle toho je vila s bazénem. Zkrátka střední vrstva tam není v podstatě skoro vidět. Tedy pořád to platí.
A promítá se i tohle do vašich knih?
Promítá určitě, já tam vždy načerpám spoustu inspirace, kterou následně použiji v knihách. Tuto knihu jsem dopisovala, když jsem se vrátila z Keni. Měla jsem čerstvé zážitky, čerstvou zkušenost.
Čím vás vlastně Afrika tak uhranula a nadchla? Stále se tam vracíte.
Mám tam spoustu přátel a mám to tam prostě ráda. Pro mě to je takový druhý domov. Ale Keňu jsem začala mít ráda postupně. Takže to nebyla láska na první pohled. Já jsem se tam nechtěla vracet. Z prvního pobytu jsme nebyla moc nadšená, ale postupně si mě získala.
Čtěte také
Tenkrát nastaly i nějaké krušný chvilky, když jste tam onemocněla. To byl ten první pobyt?
To byl třetí pobyt. Ano, to byly hodně krušné chvilky. Já jsem dostala malárii v západní Keni u Viktoriina jezera a myslela jsem si, že už to nepřežiji. Ale podstatná byla ona první cesta, nemohla jsem si zvyknout na to, že tam je běloch v podstatě chodící bankomat. To bylo pro mě strašně těžké.
Oni vidí bělocha a jdou si zkrátka pro peníze?
Automaticky si myslí, že má peníze. Ale oni si na druhou stranu nemohou myslet nic jiného, když tam běloši pořád něco rozdávají.
Co tedy způsobilo, že jste si nakonec Afriku zamilovala?
Hodně mi pomohlo se tam vrátit. Podívala jsem se na věc z pohledu místních lidí a říkala jsem si, kdybych tam žila, byla na jejich místě, tak bych se bělocha také zeptala. Došlo mi, že oni za to vlastně nemohou. A postupně jsem si tam získávala přátele. A paradoxně tam mám ony chudinské čtvrti, ne až tolik národní parky. V chudinských čtvrtích mám spoustu přátel a spolupracovníků.
Váš nejkrásnější zážitek z Afriky?
Nejkrásnější zážitek byl, když jsem tam byla naposledy teď v září a setkala se s Josefem, hlavním hrdinou mé předposlední knihy Nezlomný. Navštívila jsem jeho centrum, kdo se on stará o zhruba 100 kluků. A to přivítání těmi kluky, to bylo naprosto úžasné.
Vy jste říkala, že máte ráda tanec. Sportovně jste někdy tancovala?
Dříve jsem tancovala sportovně, teď v podstatě tancuji také sportovně, ale je to spíš taková oddechová záležitost. Chodím na trénink jednou, maximálně dvakrát týdně, občas vyjedeme na nějakou soutěž. Ale tančím teda už za seniory. (smích) To je hrozné. Už jsme senioři v 35 letech.
Čtěte také
Tanec je tedy vaše velká láska a potom asi také psaní.
Je to koníček, který mne i živí. V podstatě už je to zaměstnání, ale já psaní za práci nepovažuji. Tím, že je to má největší záliba, tak mi nepřijde, že bych pracovala.
Jak píšete? Musíte se k tomu nutit?
Nemusím. Stačí mi, když mám počítač, stůl a ticho. To mi úplně stačí. Už nemám ani žádný rituál nebo něco takového. Od té doby, co mám malé dítě, tak mi stačí klid. A nic víc nepotřebuji.
Píšete raději večer, ráno nebo přes den?
Jak kdy. Teď, když je třeba syn ve školce, tak píši přes den. Dříve jsem psala, když spal a podobně.
Čtěte také
Když začnete psát, tak se příběh začne rozvíjet úplně sám nebo máte vše dopředu rozmyšlené? Nejtěžší bude asi začít.
Hodně záleží, jaké píši téma. Když píši nějakou romantiku, tak si mohu dovolit dopředu extra neplánovat. Ale když píši nějaké těžší téma, tam plánuji, protože se třeba jen půl roku věnuji rešerši onoho tématu. A potom chci, aby v příběhu bylo vše zakomponované. To si musí člověk trošku rozplánovat.
Osmá kniha je tedy na světě. Už plánujete něco dalšího? Říkala jste, že se chcete pustit do nějakého těžšího tématu.
Chci se pustit do těžkého tématu. Já jsem to původně chtěla psát už místo Svítání nad savanou, ale když jsem začala, zjistila jsem, že na to opravdu nemám energii, že si potřebuji odpočinout. Chci psát o zahraničních farmaceutických firmách, které v Keni nelegálně a neeticky testují nové léky a nové vakcíny. Protože Keňa je v současné době největší laboratoř pro farmaceutické firmy.
Farmaceutický byl i námět vaší předešlé knížky Smrtící byznys.
To byl farmaceutický námět, ale viděný z druhé strany. Protože falešné léky má na svědomí čínská mafie, zatímco toto dělají farmaceutické firmy.
Tedy chcete stále upozorňovat prostřednictvím svých knížek na problémy, které vás a Afriku trápí.
Rozhodně.
Čtěte také
Svítání nad savanou je tedy oddechovka, před náročným a závažným tématem.
Je to oddechovka, ale zároveň je tam trošku i osvěta. Protože se tam věnuji organizaci Veterináři bez hranic, kdy hlavní postava tam o ní dělá v Africe reportáž. To jsou čeští veterináři, kteří jezdí do Keni očkovat zvířata proti vzteklině.
Knížka už je na světě, ale je také pokřtěná?
Pokřtěná ještě není. Já vždy termín křtu dávám alespoň měsíc po vydání. Pro případ, že by se něco zbrzdilo s vydáním knihy. Aby se nekřtila prostě kniha bez knihy. Takže křest se plánuje na 24. března, bude to od půl šesté v Prague Dance Center v Praze v taneční škole Hes.
Kmotry už máte?
Mám kmotry. Bude to Zlata Adamovská a Tatiana Dyková. A potom tam mám Dalibora Jandu, pana Jana Přeučila, Veroniku Lálovou a ještě několik lidí z českého tanečního sportu.
Stýská se mi po Africe. Mám tam spoustu dobrých přátel. Chtěla bych na černý kontinent znovu letět a vylézt na Kilimandžáro.
Hana Hindráková, spisovatelka
Kdyby chtěl někdo přijet, tak určitě může.
Určitě může každý přijet, bude to velká akce. Bude tam jak africká skupina Emongo, která tam zabubnuje. Budou připraveny ukázky společenských tanců a bude tancovat i sedminásobný vicemistr světa, hvězda Stardance, Michal Mládek.
Spisovatelka Hana Hindráková
Africká Keňa se stala hlavním tématem pro její knihy. Prostřednictvím beletrie upozorňuje autorka na palčivé problémy černého kontinentu (děti ulice, obchod s dětmi, diskriminace HIV pozitivních lidí, černý trh s léky).
Svítání nad savanou, tak se jmenuje knížka Hany Hindrákové, kterou jsme dnes představili. Je o tanci, ale i o Africe a také o lásce. Jak dopadne, jsme neprozradili. To už si musíte přečíst sami. Na závěr, chystá se Hana Hindráková zase zpátky do Afriky?
Stýská se mi. Chtěla bych tam letět v lednu a vylézt si na Kilimandžáro.
Ať se vám všechno splní. Moc děkuji za rozhovor.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Příběhy lidí, které v životě potkal zásadní zlom a dokázali se zvednout, jsou inspirací pro všechny
Český rozhlas Hradec Králové vám dnes představí jednu zajímavou novou knížku, ale hlavně také její autorku. Jmenuje se Gabriela Jakoubková.
-
Baví mě ony zlomové okamžiky, kdy se uvnitř ženy něco láme, drtí a roste, ale okolí to nevidí
Naším hostem je dnes spisovatelka Lidmila Kábrtová, která pochází z Náchoda, ale už řadu let žije v Nymburku. Jistě nám poví o svém psaní, o knížkách, ale i o sobě.
-
Drsný každodenní život Afriky prožívá už 13 let s tamními obyvateli česká klinika Itibo v Keni
Dnes vás čeká cesta do africké Keni, kde už léta působí česká klinika pod humanitární organizací ADRA. Tu si oblíbili nejen tamní pacienti, ale i čeští lékaři a studenti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
