Příběhy lidí, které v životě potkal zásadní zlom a dokázali se zvednout, jsou inspirací pro všechny

Už jsou to čtyři roky od vydání vaší první knížky. Byly to Rozhovory z Krkonoš a Podkrkonoší. Tedy rozhovory se známými osobnostmi?
Nejen se známými osobnostmi, byly to zkrátka rozhovory s lidmi, kteří mají vztah ke Krkonoším a dělají nějakou zajímavou činnost. Tak jsou v knize jak slavní lidé, tak i méně známí. Šlo o to, že dělali něco zajímavého, o co se mohli podělit a šířit to dál.

Herec Stanislav Zindulka mi radil ohledně mluveného slova a paní Božena Šimková ohledně psaného slova. To byli takoví moji rádcové.
Gabriela Jakoubková, studentka a spisovatelka

Kdo tam tedy například byl? Jen tak namátkou, vzpomenete si ještě?
Abych pravdu řekla, tak se mi už motá, kdo byl v první a kdo v druhé knížce.

Po vaší první knížce se hned zaprášilo, tak jste musela udělat pokračování, další rozhovory. Tedy dvojka. A obě knihy byly velmi úspěšné.
Když obě knihy shrnu, tak například z těch známých osobností tam byl herec Jan Kanyza, který pokřtil druhý díl. Byla tam moderátorka Marcela Augustová, ta zase teď pokřtila moji nejnovější knížku. Byl tam také zpěvák Lou Fanánek Hagen. A z těch méně známých tam byl třeba rychlostní lyžař, což je taková zajímavá parketa, myslím, že málokdo ví o této disciplíně. Nebo tam byl lukostřelec, což je také zajímavá záliba.

Čtěte také

Příběhy z nichž mrazí. Kniha Nebylo jim souzeno žít aneb osudy popravených a umučených sokolů

Vzpomínáte na to, jak na vás reagovali lidé? Když vám bylo 13 let a přišla jste, že s nimi chcete udělat rozhovor. Co na to říkali?
Reagovali velmi pozitivně, protože já jsem byla taková malá roztomilá holčička. Vůbec jsem se toho nebála. Opravdu jsem se nesetkala s nějakým vyloženě negativním ohlasem. Všichni byli velmi vstřícní.

A je někdo třeba, na koho obzvlášť ráda vzpomínáte?
Například herec Stanislav Zindulka. S tím jsem měla opravdu hezký vztah. Byli jsme v kontaktu i nadále a on mi radil ohledně mluveného slova. A zase třeba paní Božena Šimková mi radila ohledně psaného slova. To byli takoví moji rádcové, s kterými jsem měla hezký vztah i nadále.

Tedy to byla jednička a dvojka, Rozhovory z Krkonoš a Podkrkonoší. Pak přišly na řadu básničky.
Následovaly básničky, knížka se jmenuje Houbařský slabikář. Ten nápad prvotně nevznikl u mne, ale přišla s ním moje nakladatelka, která měla už ilustrátorku. A měly obě takový skvělý nápad udělat houbařský slabikář, který má obsahovat básničky pro děti. Ze začátku jsem vůči tomu byla skeptická, protože jsem do té doby básnila jen tak do šuplíku. A neměla jsem pocit, že bych s tím úplně měla vyjít ven. Ale nakonec mě to bavilo a také jsem se toho spoustu zajímavého dozvěděla. Já mám ráda houby, ráda je jím, ale vůbec jsem se v nich nevyznala. Takže teď se cítím taková znalejší.

Nejnovější kniha Gabriely Jakoubkové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Radka Šubrtová

Byla jste letos na houbách?
Nebyla, panečku, já nebyla letos na houbách. (smích) Už to nestíhám. Tak příště.

Gabrielo, odkud vy pocházíte? Z Jilemnice?
Jsem z Víchové nad Jizerou, ale do Jilemnice chodím do školy.

Ono ale nejde jen o to knížku napsat, ale také ji potom vytvořit. Aby vám ji někdo vydal.
Přesně tak, jsem velmi ráda, že jsem našla osobu, kterou je Helena Rezková, moje už, řekla bych, dvorní nakladatelka, s kterou spolupracuji na každé knížce. Všechny čtyři knížky jsem vydala pod jejím jménem s jejím nakladatelstvím. A jsem za to moc ráda.

Jak na vás nakladatelka Helena Rezková koukala, když jste přišla ve 13 letech, že byste chtěla vydat knížku?
Nejdříve koukala docela vyjeveně. Ale nakonec nám to vyšlo a já jsem za to opravdu moc ráda.

Ráda bych zkusila JAMU a FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. Ale je těžké se tam dostat. Ale jsem odhodlaná tu zkoušku podstoupit.
Gabriela Jakoubková, studentka a spisovatelka

Tak pojďme představit vaši nejnovější knížku. Je čtvrtá v pořadí. Jak se jmenuje?
Tečka Tak znovu. Tam je důležitá ona tečka na začátku.

Proč je na začátku tečka?
Protože to je takové oddělení jedné etapy, a potom se začíná znovu.

Tak to už jsme možná trošku i poodhalili, o čem kniha je.
Je o osudech lidí, které potkal v životě nějaký zásadní zlom. A oni se z něj dokázali dostat. Už to ale není vedené formou rozhovorů, ale je to spíš jejich povídání a do toho vkládám své myšlenky. Třeba jaké pocity mám z toho, co mi vypráví, z místa, kde se právě nacházíme a podobně.

Čtěte také

Chci projevit úctu a zachovat vzpomínky. Pro budoucí generace už bude Protektorát neuvěřitelný

Můžeme nastínit, jaké příběhy tedy v knize najdeme?
Jsou tam zase lidé neznámí i známí. Mezi ty, o kterých se příliš nemluví, počítám třeba dva anonymní příběhy bývalé vězeňkyně a bývalé bezdomovkyně. Potom je tam například příběh Jirky Čelouda, což je kvadruplegik, který na speciálně upraveném handbiku cestuje po světě. Je tam i příběh schizofrenika. A z těch více známých je tam třeba Veronika Kašáková, což je modelka pocházející z dětského domova. Nebo Jiří Ježek, náš úspěšný cyklistický závodník na paralympiádě.

Jak se vám dařilo je vyzpovídat? Protože lidé neradi odemykajé své 13. komnaty, někdy to bývá velmi složité. Hned jste si získala jejich důvěru?
Řekla bych, že ano. Hlavně jsem jim vždy dala možnost, že pokud by o něčem mluvit nechtěli, tak nemusí. Což se i promítá v jednom z příběhů. Zrovna v příběhu Lukáše Šembery, který asi spoustu lidí zná. Tam nastala životní etapa, o které média ví, mluvilo se o ní. Je to bývalý motocyklový závodník, který měl úraz při jednom exhibičním vystoupení a skončil na vozíku. On měl i životní etapu, kterou doprovázely drogy i pokus o sebevraždu, což je věc, o které se média zmiňovala. Ale on říkal, že se o tom už nechce dál bavit. Takže jsme se bavili o jiných věcech. Myslím si, že i na základě toho ona důvěra vznikla.

Psaní rukou|foto: tookapic,Pixabay,Volné užití

Proč jste si vybrala tak těžké a složité téma? V čem byla ona inspirace a motivace?
Ono to může znít až depresivně, ale je to právě úplně naopak. Pro mě samotnou bylo setkání s takovými lidmi obrovskou motivací. Protože oni už teď v současné době nepohlížejí na svoji minulost negativně. Vlastně vzali si z ní to nejlepší a snaží se žít plnohodnotný život. A zvládli to. Tedy inspirace pro nás všechny, když se do nějakých svízelných životních situací dostaneme, nevzdávat to. Snažit se zvednout a najít zpátky ztracenou životní sílu a rovnováhu.

Gabrielo, co vás čeká teď? Studujete poslední ročník gymnázia. Přemýšlíte, co z vás bude? Co budete chtít v životě dělat kromě toho, že určitě budete psát?
Já bych ráda zkusila JAMU a FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. Ale je těžké se tam dostat. Takže to spíš bude jen taková zkouška, ale zkusím to. Jsem odhodlaná tu zkoušku podstoupit. Nebudu to vzdávat dopředu.

Když to nevyjde napoprvé, tak znovu.
Ano, tak znovu.

Jakub Schmidt a Gabriela Jakoubková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Radka Šubrtová

Tak znovu, stejně jako se jmenuje vaše knížka. Držím palce a moc děkuji, že jste dnes přijela k nám do studia.
Děkuji moc. Na shledanou.