Fyzika může být vážně velká sranda, směje se studentka matfyz Miroslava Lorencová, „Budoucí úča“

8 fotografií

Fyzika je totiž podle Miroslavy Lorencové skutečně krásná věda, protože za všemi těmi na pohled složitými vzorci a definicemi se může schovávat i spousta zábavy, o čemž píše i ve své první knize povídek.

Když někde řeknete, že studujete Matfyz, nezvednou lidi obočí s trochu vyděšeným výrazem?
Nezvednou. Zaboří hlavu do dlaní nebo utečou.

Psaní je vášeň. Tady v Drábských světničkách|foto:archiv Miroslavy Lorencové

Tak nám řekněte, jak se dívka z malé vísky, z Hořiček na Náchodsku, která má ráda divadlo, dostane k fyzice?
Já jsem původně přišla na gymnázium jako humanitně zaměřený pisálek, který byl přesvědčený, že patří na žurnalistiku a měl naprosto perfektně nalajnovaný život. Přesně jsem věděla, co chci dělat. A potom jsem potkala několik naprosto fantastických vyučujících fyziky, některé přímo na gymnáziu, a zjistila jsem, že každý technik nemusí být suchar, který nerozumí legraci a je nemožné se s ním povídat o čemkoliv jiném, než o technice. A také, že učitelé toho můžou pro lidi udělat víc než já, jako pisálek. Což jsem si vůbec nepřipouštěla, než jsem na gympl šla. A potom jsem si říkala, že by bylo skvělé učit fyziku, které jsem propadla. Velkou zásluhu na tom má náš pan profesor, který nám uměl ukázat, že fyzika může být strašná sranda.

Na gymnázium jsem šla s přesvědčením, že matematiku nemám ráda a fyzika na mě neplatí. A potom stačí potkat ty správné lidi.
Miroslava Lorencová, studentka matematicko-fyzikální fakulty UK

Takže jste měla napřed určitý blok před tou vědou, ale na gymnáziu to odpadlo?
Ano. Já jsem na gymnázium šla s přesvědčením, že matematiku nemám ráda a fyzika na mě neplatí. A potom stačí, když člověk potká ty správné lidi, tak to v životě chodí.

Nechcete tedy pracovat jako vědkyně, jak jsem pochopila, ale učit?
Rozhodně učit, ano.

Čtěte také

Aby všechny děti ve škole fyzika bavila a učily se s radostí. To je vize projektu Elixír do škol

Ale to jste si vybrala poměrně těžkou školu pro svou pedagogickou budoucnost. Máte ráda výzvy?
Protože chci kopat první ligu a ne okresní přebor.

Tak to zní fantasticky. Byl pro vás vstup na vysokou školu těžký? Je to náročná škola, jak se o ní mluví?
Je to hodně náročná škola, tím víc, když ji teď studujeme distančně jako všichni. Ale myslím si, že úplně největší problém je tam psychika. Člověk distančně studuje školu, o které všichni říkají, že nejde vystudovat pomalu ani prezenčně. Ale když už se uklidníte, rozkoukáte, tak zjistíte, že většina kantorů vás podrží bez ohledu na to, co se děje a že vám vyjdou vstříc. Všichni vědí, že je to teď složitější než obvykle. A snaží se studenty podržet. A v ten moment to přestane být tak nepředstavitelná výzva a začne to být normální skvělá vysoká škola, na kterou chodíte rádi.

Největší problém je psychika. Člověk studuje distančně školu, o které všichni říkají, že nejde vystudovat pomalu ani prezenčně.
Miroslava Lorencová, studentka matematicko-fyzikální fakulty UK

Kolik je tam dívek?
Paradoxně je nás ve třídě na učitelství matematiky a fyziky víc než kluků.

Tak to jste mě překvapila. Já předpokládám, že jste byla v Náchodě na gymnáziu premiantka.
Ani náhodou. Nebyla.

Pokus (vlastnosti plynných látek)|foto:archiv Miroslavy Lorencové

A jak vypadalo první zkouškové na vysoké škole?
Zajímavě. Já jsem měla výhodu, že jsem alespoň vysokou školu už viděla z rychlíku ještě předtím, než jsem se tam dostala. Takže jsem tušila, jak budova, kam mám na zkouškové dorazit, vypadá. Ale jinak to bylo hodně zajímavé. Překvapí vás, jak profesoři vypadají ve skutečnosti, když je znáte jen z kamery při distanční výuce. To asi nemusím nikomu vysvětlovat. Byl to docela nápor na nervy, ale zase se všichni snažili ten stres minimalizovat, všichni se nám snažili pomoci. Za mě prostě prošli kantoři a všichni, kteří se tak dlouho snažili, dokud to i Lorencová nepochopila.

Čtěte také

Rád si hraji. Zůstalo mi to ze skautu, směje se nejoblíbenější fyzikář, vítěz ankety Zlatý Ámos

Četla jsem, že jste první zkouškové období obrečela. Je to tak?
Nejen obrečela. Bylo to zkrátka náročné. Ale to byl můj problém, ne problém mého okolí. To za to nemohlo.

Fyzika je těžká. Dá se v ní také improvizovat?
Úplně skvěle. Pokud člověk ví, co říká a dělá, neříkám, že je to můj případ, tak se toho nechá strašně moc odvodit a v podstatě to není o biflování. Všichni tvrdí, že fyzika je biflování vzorečků, ale není tomu tak. Ani vzdáleně. Fyzika nejsou vzorečky.

Dá se mnoho odvodit, když má člověk logické uvažování. Nenastala ale chvíle, kdy jste si řekla: že já nešla radši na DAMU?
Jen asi šestkrát každý den. Je to náročné, ale když se člověk podívá na to, co se může při té škole dělat, kolik je tam skvělých lidí, tak potom zjistíte, že existují takové věci, jako je Výfuk a všechny další projekty, které se mohou dělat právě proto, že jste na Matfyzu, jinak se k nim nedostanete, tak to prostě stojí za to. Je to skvělá věc.

„Když organizátoři blbnou.“ Aneb: focení na dlouhý čas. Přesně kvůli takovým fotkám jsem se kdysi k výfukářům přidala. Je to skvělá banda bláznů|foto:archiv Miroslavy Lorencové

Prozraďte nám, co je to Výfuk? Protože když jste to slovo řekla, tak si asi každý představil výfuk u automobilu.
Výfuk je korespondenční seminář. Název je odvozený od sousloví "výpočty fyzikálních úkolů" a jde o soutěž pro žáky druhých stupňů základních škol, která se snaží fyziku trošku polidštit, řekněme. A ukázat, že fyzika není jen o tom, že vezmu vzoreček, dosadím do něj a podtrhnu výsledek. Je to o pochopení, co se kolem nás děje a jak si to užívat. Protože většina dětí, když se řekne fyzika, tak zbledne, schová se pod stůl nebo uteče.

Je ale vidět, že i fyzikáři mají smysl pro humor. Už jen název Výfuk mnohé pobaví.
Jedni kolegové se zase jmenují Prase. Pražský seminář. To jsou matematici.

O fyzice se píše nevážně stejně jako vážně, jen je tam míň vzorečků. Tak vznikla Budoucí úča aneb převážně nevážně o studiu v době covidu.
Miroslava Lorencová, studentka matematicko-fyzikální fakulty UK

A k tomu nadhledu by mohla pomoci i vaše kniha, která se jmenuje Matfyzák. To je ale přeškrtnuto, takže Budoucí úča aneb převážně nevážně o studiu v době covidu. Jak se píše o fyzice nevážně?
Stejně jako vážně, jen je tam méně vzorečků. Sbírka povídek vznikala v podstatě tak, že jsem měla svůj sešit, do kterého jsem si psala postřehy a věci, které se prostě během distanční výuky staly. Vypisovala jsem se obvykle z toho, když jsem z něčeho měla opravdu velkou depresi, tak mi pomáhalo snažit se napsat něco vtipného. A potom mi jednou jedna dobrá duše ten sešit vzala, pročetla ho a pronesla: hele, to koukej hodit aspoň na internet, ať se pobaví ještě další lidi.

Vznikl blog.
Vznikl blog na Facebooku, ano. A potom se to nějak vystříbřilo, že jsem se potkala s nakladatelstvím Pointa a říkali jsme si, že to zkusíme vydat.

Budoucí úča aneb převážně nevážně o studiu v době covidu|foto:archiv Miroslavy Lorencové

Ale knížka nevychází pod vaším jménem. Jakpak to?
Nevychází. Píši jako Martina Abrahámová. Jednak ten pseudonym mám velmi ráda, tak proč ho nepoužít, když mám konečně možnost. A také je to pro mě, řekněme, pohodlnější. Je prostě snazší oddělovat toho matfyzáka od pisálka. Protože když jsem ve škole a budu někoho učit, tak potřebuji vystupovat přeci jen maličko jinak, než když sedím doma u počítače a říkám si: tak a teď se z něčeho vypíšu.

Četla jsem ohlasy prvních čtenářů. Nešetří chválou, to vás jistě těší. Jak dlouho kniha vznikala?
Je to půlrok poměrně systematické práce.

Čtěte také

Nejkrásnější je učit děti, které se učit chtějí. Směje se nejstarší aktivně působící učitel matematiky

Vše má v knize reálný základ? Píšete o tom, co vás potkalo?
Ne. Není to deník ani kronika. Mně se strašně líbí citát Michala Viewegha, který do Báječných let pod psa napsal: tato kniha není ani úplně vymyšlená, jak bych rád tvrdil já jako autor, ani úplně pravdivá, jak by chtěli věřit někteří čtenáři. Tak podobně je to i s Budoucí účou.

U jednoho z příběhu se mi líbilo, když jste psala o doučování a nezdary hodnotila slovy: nemůže být každý Gauss. To mě pobavilo, protože já bych řekla nemůže být každý genius. Ale vy tam dáváte Gausse, protože jste asi přesvědčena, že každý ví, kdo to byl Carl Friedrich Gauss.
Vlastně ani ne. Já jsem si na tento slovní obrat zvykla na gymnáziu, kdy se prostě o některých velmi chytrých lidech říkalo, že to je takový malý Gauss.

Věříte, že teď bude hodně lidí googlit, kdo to je?
Já doufám, že ne. Věřím, že třeba Gaussova křivka je tak profláknutý pojem, že to prostě všichni vědí.

Miroslava Lorencová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jiřina Šmídová,Český rozhlas

Je pravda, že do prostoru dáváte nová fyzikální témata. Nedáváte témata k diskuzi ve svých blozích?
Nevím, jestli dávám úplně témata k diskuzi. Prostě se snažím sem tam hodit něco, co mi přijde zajímavé a doufám, že to bude připadat zajímavé i čtenářům.

Lidé, kteří Miroslavu Lorencovou znají, tak říkají, že je to báječná žena. Skromná, pokorná, s velkým srdcem, což si myslím, že se dnes potvrdilo. Hodně štěstí vám i vaší nové knize.