Vánoce nejsou o dárcích. Je to o pocitu, že někam patřím a že dokážu něco pro lidi kolem sebe udělat

Zítra to bude u vás určitě hezké, veselé a příjemné.
Zítra to bude hodně veselé a hodně hezké. I když jsem si dnes ráno říkala, oproti loňskému ročníku jsme to zvedli asi o 150 procent výpravou, tak i kdybychom to totálně pokazili, bude se na co dívat.

Vše se u nás točí kolem kostela, je ovšem pravda, že nejsou všichni věřící. Kdo přijde a chce přiložit ruku k dílu, ten je ale vždy vítaný.
Lenka Theodora Karlík Ficová, pedagožka, spisovatelka, lektorka a kostelnice

Živý betlém ve Velké Úpě, jak to vůbec vypadá? Je to vaše tradiční akce.
Musím říci úplně od začátku, že živý betlém je skutečně živý. To znamená, že jsou tam živí lidé. Celé je to postaveno na partě výborných lidí z Velké Úpy, z Horního Maršova a ze Svobody nad Úpou. Nesmím zapomenout na Štěpána Vlčka a jeho velbloudy, oslíka, lamy a kozy, letos to bude velmi živé. Budeme vám krásně hrát, vyprávět a zpívat celý vánoční příběh od zvěstování Panně Marii, přes narození Ježíška až po klanění tří králů.

Čtěte také

Dítě od nás potřebuje dvě věci. Kořeny a prostor, aby mohlo roztáhnout křídla, říká Lenka Ficová

Zmínila jste Štěpána Vlčka. Nedávno tu byl také a vyprávěl nám o své farmě, kde chová lamy, velbloudy a osla ve Svobodě nad Úpou.
Ano, osla si pořídil kvůli nám, protože betlém musí mít svého osla. O Štěpánovi bychom mohli mluvit hodiny a hodiny, protože nejen že nám nezištně přivede svůj krásný dobytek, zejména velblouda, doporučuji si jej pohladit, ale on nám i zahraje jednoho z králů. On je náš strejda, já za ním jezdím s malými dětmi od nás z Chůvičkárny a učíme se tam s dětmi pracovat, aby věděly, že to není jen o zábavě, ale že ta lamička a velbloudek také kakají a musí se vyházet bobečky. Mimochodem, můžu legrační příběh?

Určitě.
Skutečně tematický. Nedávno bylo Mikuláše a my chodíme s dětmi za Štěpánkem a skutečně tam vyhazujeme i hnůj. Tak já vezmu vidle, jdu na ty bobky a holčička Viktorka říká: teto, co to máš? Já říkám: no, mám vidle. A ona říká: čert má taky vidle. Říkám: ano, čert má taky vidle. A ona: Teto, na co ty máš vidle? No, na hovínka. Podívej, lamičky udělaly hovínka a já mám vidle a uklidím s nimi hovínka. A ona říká: aha, už to mám, v pekle chovají lamičky.

Každá situace nám přináší jiskru radosti a zrnko popela smutku. A je jen na nás, co z toho si vybereme. Musíme si umět a chtít vybrat.
Lenka Theodora Karlík Ficová, pedagožka, spisovatelka, lektorka a kostelnice

Krása. Takže děti se naučí i práce kolem zvířat. To je úžasné. Zdravíme Štěpána Vlčka do Svobody nad Úpou a celou jeho zvířecí partu. Ještě se zeptám, bude zítra také svařák a punč?
Jasně. Punč tedy nebude, bude svařák, budou vánočky a čaj, bude určitě nějaký další moučník, pro masorády budou buřtíky na grilu. Děti si mohou pohladit a nakrmit zvířátka, mohou se dokonce i svézt, ale jen když váží méně než 35 kilogramů. Tak se mohou svézt na velbloudovi.

Čtěte také

Farářka Oubrechtová: Líbí se mi, že se na Vánoce snažíme být lepší. Darem je ale každý obyčejný den

Kostel ve Velké Úpě má štěstí na dobré lidi, tak nám tu vaši partu představte. Pořádáte tam akce nejen o Vánocích, ale celoročně.
Jedenáct akcí děláme tradičně během roku. Mimochodem, tohle je druhá vánoční, první byl adventní koncert před dvěma týdny. Druhá vánoční akce bude živý betlém a třetí vánoční akce čekání na Ježíška 24. prosince. Přímo na Štědrý den. Tak když chcete čekat na Ježíška, nebude to asi 16. června. Ta naše základní parta je deset lidí, ale celkově, když tedy se zavolá a zatroubí hurá do boje, tak se nás seběhne okolo dvaceti. Vše se to točí kolem kostela, ale pozor, lhala bych, kdybych řekla, že jsou všichni věřící. Já vždy říkám, Kristus si taky nevybíral. Tak proč bychom si měli vybírat my? Kdo přijde a chce přiložit ruku k dílu, ten je vždy vítaný. Třeba Jarunka, když přijde do kostela, tak je velmi milá a hodná, ale nikdy netuší, co tam má dělat.

Mimochodem, jak teď kostel vypadá? Už je připravený na Vánoce?
Samozřejmě, že není. Příprava kostela na Vánoce je velká společenská událost. Navaří se čaj a svařák do termosek, sejdeme se 21. prosince v 9. ráno, postavíme betlém, děti nazdobí stromečky, u toho něco vypijeme a sníme, nějakou tu vánočku, popovídáme si. Ale u nás, jak bydlíme v těch vrškách, tak se taky může stát, že se uvidíme potom až v březnu. Kdyby napadlo hodně sněhu. Takže si to jdeme rychle užít, dokud se ještě můžeme scházet.

Hlavně musíme chtít a očekávat radost. Očekávat zázrak. Přátelé, kdo nevěří na zázraky, ten je ve svém životě opravdu nemůže čekat.
Lenka Theodora Karlík Ficová, pedagožka, spisovatelka, lektorka a kostelnice

Co pro vás osobně znamenají, paní Lenko, Vánoce? Vy jste mi kdysi vyprávěla, že první vzpomínku na kostel máte s dědečkem, když jste právě o Vánocích tenkrát stála u harmonia a zpívala.
Přesně tak. To mi byly čtyři roky a bylo to mé první kostelní pěvecké sólo. Takže já zpívám už 53 let. Bohudíky za to. A co jsou pro mě Vánoce? Víte, jak člověk stárne, tak už nemá tu potřebu někde lítat a jezdit. Ale určitě je to o tom, aspoň si zavolat. Aspoň vědět, že někde jsou mí blízcí, že jsou v pořádku, v pohodě. Není to o dárcích. Je to o pocitu, že někam patřím a že ještě dokážu něco pro lidi kolem sebe udělat. A že se Ježíš pro mě nenarodil nadarmo.

Čtěte také

Bůh nám dal tvář, usmívat se už musíme sami. Život by měl být tancem, hrou a zábavou

Vy máte také kostelní sbor. Takže zpíváte koledy?
Zpíváme koledy a zpíváme krásně. Letos jsme měli dva adventní koncerty, třetí vystoupení bude živý betlém. Tak přijďte a neváhejte. Teple se oblečte a ať jste na značkách. Náš sbor se zformoval z nezpěváků, a opravdu jsme letní sezónu končili obrovským sukcesem, měli jsme osm koncertů. A teď, když jsem dirigovala druhý adventní koncert, tak jsem i slzičku uronila nad tím, jak byli dobří. A když jsme si pak povídali po koncertě, tak všichni říkali: jé, to je taková škoda, že není advent delší, ještě bychom dali další dva nebo tři koncerty. To je tak krásné. A o tom to je. Abychom z toho měli všichni radost.

Měla byste ještě na závěr nějaký vzkaz pro nás, pro naše posluchače? Nebo nějaké přání v tomto kouzelném adventním čase?
Já si myslím, že každý čas je pro každého kouzelný, ale musí si v něm chtít to něco krásného najít. Nedávno jsem psala speciálně pro jednoho člověka na Facebook, že každá situace nám přináší jiskru radosti a zrnko popela smutku. A je jen na nás, co z toho si vybereme. Jestli rozdýcháme a rozdmýcháme tu jiskru, nebo jestli špičkou boty tu jiskru zahrabeme popelem. Musíme si umět vybrat, musíme si chtít vybrat a hlavně musíme chtít radost. Očekávat radost. Očekávat zázrak. Přátelé, kdo nevěří na zázraky, ten je ve svém životě opravdu nemůže čekat.

Lenka Theodora Ficová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Moc děkuji za vaše krásná slova. Dobrá duše kostela ve Velké Úpě Lenka Theodora Karlík Ficová byla dnes naším hostem. Děkuji a přeji vám krásné a požehnané Vánoce. Na shledanou.