Farářka Oubrechtová: Líbí se mi, že se na Vánoce snažíme být lepší. Darem je ale každý obyčejný den

23. prosinec 2021

Vánoce patří k naším nejmilejším svátkům, které jsou spojeny víc než jiné s množstvím nejrůznějších tradic a zvyků. Jejich přípravě věnujeme o mnoho více péče a pozornosti než ostatním svátkům v roce. Adventní čas Vánoc, ať už chceme nebo nechceme, se zkrátka dotýká našich srdcí.

Farářka Církve československé husitské v Dobrušce Erika Oubrechtová v naší sváteční radioporadně na téma: Víra, proč je v našich životech důležitá? Děti a Ježíšek.

Jako obvykle trávíte vánoční svátky a Štědrý den?

Z hlediska své profese mám takové pracovní Vánoce, pokud to dá tak říct, protože práce je to neskutečně příjemná. Tedy já trávím Vánoce krásně, pohodově, rodinně i pracovně.

I když se mnohdy se svými blízkými nevídáme celý rok, tak na Vánoce zatelefonujeme nebo pošleme přání. Tohle propojení lidí je nádherné.
Erika Oubrechtová, farářka Církve československé husitské v Dobrušce

Dodržujete vánoční zvyky?

Jde o to jaké a jestli je stíháme v tom života běhu. Ale snažíme se, záleží hodně na tom, jak daleko jsme v přípravách na Štědrý den postoupili. Mnohdy se stává, že ještě uklízíme, takže to není úplně tak, jak by si člověk představoval. Ale zkrátka tak to je.

Čtěte také

Byly a jsou pro vás vánoční svátky stále stejné nebo se postupem let nějak mění a vyvíjí?

Myslím si, že z logiky věci, jak člověk stárne nebo dorůstá, tak každé Vánoce jsou pro něj jiné. Dřív jsme prožívali Vánoce jako děti. Vlastně pro nás byly celé svátky dělány. Stromeček jsme zdobili se svými rodiči. Pak se přehoupne nějaký čas a z člověka se najednou stane onen rodič, který zdobí stromeček, ale už pro své děti. A potom zase už v tom pokročilejším a zkušenějším věku nechává to zdobení na ostatních. Takže role člověka se o Vánocích mění, takže logicky žádné Vánoce nejsou stejné.

Čím vás oslovují Vánoce?

Já mám na Vánocích velmi ráda to, jak se lidé snaží být lepší, i když nám to mnohdy nejde. Vánoční svátky, možná to je i tím počasím, možná tím, že rok pomalu končí a můžeme ho nějakým způsobem rekapitulovat, tak mi přijde nádherné, že si lidé přejí krásné svátky. I když se mnohdy s těmi svými blízkými či vzdálenějšími nevídáme celý rok, tak na Vánoce stejně zatelefonujeme nebo pošleme přání. Na ty lidi si vzpomeneme. Tohle propojení lidí jednou za rok je neskutečně nádherné.

Nikdo neví, jak Ježíšek vypadá, každý si ho může představovat jinak. Je to prostor pro určité tajemno a tedy neuvěřitelně krásná tradice.
Erika Oubrechtová, farářka Církve československé husitské v Dobrušce

A také nadějné. Protože žijeme ve světě, kdy bychom všichni chtěli, aby to bylo lepší, ale zkrátka máme nějaké naše lidské vlastnosti a ne vždy to vyjde. Ale o Vánocích můžeme rekapitulovat, jestli opravdu vedeme život tak, jak ho chceme ho vést.

Jsme hodně atakováni konzumem, přesto u nás stále zůstává Ježíšek a stavění betléma.

Čtěte také

Betlém máme v Husově sboru. Tam máme tradiční betlém s pevnými, sádrovými figurkami. Pak doma s dětmi vystřihujeme papírový betlém a já si vždy říkám, jak je to krásné. Chci ty figurky uchovat na příští rok, ale po čase zjistím, že pejskovi chybí ocásek a Jezulátko nemá třeba hlavičku, protože je to z papíru. Já jsem ale velmi ráda za naši českou tradici Ježíška, protože dává obrovský prostor pro představivost, nikdo neví, jak Ježíšek vypadá. Všichni o něm hovoří doma v rodinách, děti ho vyhlížejí z okna, ale nikdo neví, jestli to je tedy malé děťátko nebo už tříleté dítě nebo dospělý muž. Nebo děti si někdy představují, že je slovo Ježíšek odvozené od ježka, tak si ho mohou představovat jako ježečka. Každopádně je to prostor pro určité tajemno. A to je neuvěřitelně krásná tradice.

Vánoce nám osvěžují naše dětství.

Čtěte také

Já nevymyslím přímo dětství ale spíš naši lidskost. Rozhodně udělat tajemné Vánoce pro děti je krásné. Je pěkné zavzpomínat, jaké to bylo, když jsme byli malí my. U ještě starších generací je ten rozdíl jistě ještě dramatičtější, ale je dobré osvěžovat lidství, upřímnost a v dobrém slova smyslu naivitu. Když člověk ještě není mačkám zkušenostmi a tím, že něco třeba nejde, už je nějakým způsobem třeba vyčerpán, tak osvěžit lidství v charitě nebo podáním ruky sousedovi, se kterým se celý rok zrovna nemusím, tak to je silné.

Co by vlastně měly děti o Vánocích všechno vědět? Jak s nimi máme o tomto svátku mluvit?

Minimálně by děti měly vědět, proč se vlastně Vánoce slaví. Úplně taková základní vzdělanostní linie. Abychom se pak nedostali k tomu, když to hodně přeženu, že vyroste generace, která netuší, proč se Vánoce slaví. Tedy dát tam i tu historickou linku. A dál to je na každém z nás. Dál je to o tom, jak Vánoce prožíváme, co je pro nás důležité. Já tam logicky ze svého úhlu pohledu mám tu spásu a Spasitele. Vítáme, že nám nějakým způsobem něco slíbil, a tady nám to dává prostřednictvím miminka. Přes něj se můžeme dostat až k tomu, že se minimálně nemusíme bát smrti.

Když připravujete kázání, tak se snažíte reflektovat současnou dobu a svoje pocity?

Čtěte také

Ano, ale zase těch vlastních pocitů tam nemůžu dát příliš. V té přípravě člověk pracuje jen s tím, co má ve své hlavě, a pak ještě s tím, co může získat a sebrat, to ano. Ale základ toho kázání by mělo být nasměrování našich lidských životů někam nad nás, to je jedna věc. A pak si myslím, že velmi důležitá součást kázání je humor. Ti lidé mi tam nesmí usnout.

Co byste popřála všem lidem k letošním Vánocům a do nového roku 2022?

Chtěla bych popřát spoustu věcí. Ale asi to nejdůležitější je, abychom si vážili času, který máme. Protože náš čas je omezený a zejména v dnešní covidové době vidíme, že člověk je jeden týden zdravý a druhý týden tady zkrátka být musí. Takže bychom si měli vážit úplně každého obyčejného dne. Ze svého úhlu pohledu to nemůžu říct jinak, ale abychom za to byli vděční.

Erika Oubrechtová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Celý sváteční rozhovor s farářkou Erikou Oubrechtovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio

Související