Mám obrovské štěstí, že se k lidem mohu dostávat během jejich důležitých chvil v životě

Farářka církve Československé husitské Erika Oubrechtová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Farářka církve Československé husitské Erika Oubrechtová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Naším dnešním svátečním hostem v rozhlasovém studiu je farářka církve Československé husitské Erika Oubrechtová. 

Vy jste za námi přijela z Dobrušky, z tohoto města i pocházíte?
Ne, já jsem původně z Prahy a v Dobrušce, mohu říct, jsme našli takový druhý domov. Už tam jsem 12 let, máme tam rodinu a přátele. Žije se nám tam hezky.

Už se tedy považujete za Dobrušanku?
Ano.

Farářka církve Československé husitské Erika Oubrechtová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vy jste vystudovala Husitskou teologickou fakultu. Takže jste věděla hned, že chcete být farářkou?
Ne. To bylo velmi zajímavé, jak ty cesty od pánaboha jsou někdy nevyzpytatelné. Celé to začalo tak, že jsem neudělala maturitu, což byl takový velmi dramatický moment, v rodině se to hodně prožívalo, bylo to nepříjemné. Chtěla jsem se dostat na nějakou vysokou školu za každou cenu a díky tomu, že jsem neudělala maturitu, tak jsem se rozhodla, že prostě musím zabrat. A zvolila jsem si teologii. Byl to dvojí obor, lákala mě spíš judaistika, která byla druhým oborem k teologii. Romanticky jsem si představovala, jak to bude a nakonec to dopadlo úplně jinak a místo judaistiky mě oslovila teologie a potom zejména praxe. Já jsem na školu šla ještě jako nevěřící a všechny podstatné věci se děly potom. Bylo to pro mne hodně pestré a nečekané.

Při vánočních svátcích je krásné si uvědomit, jak je cenné mít vedle sebe někoho, koho máme rádi. Ta možnost být spolu.
Erika Oubrechtová, farářka církve Československé husitské

Farářkou jste ale také nebyla hned, nejdříve jste se stala pastorační asistentkou, pak jste byla jáhenkou. Co dělá jáhenka?
Jáhenka je takový předstupeň. Naše církev má dva stupně kněžství a to jáhenské a kněžské. A to jáhenství je vlastně předstupeň k tomu, aby se člověk duchovně více ztotožnil s tím, že jestli opravdu chce jít. Jáhenství nemá ještě tolik závazků, řekněme. Je to prostor k tomu, aby člověk, když jakoby dorůstá, věděl, jestli do toho chce jít naplno, když to řeknu velmi jednoduše.

A šlo by jednoduše přiblížit, co všechno obnáší práce farářky Československé husitské církve?
Z mého pohledu velmi krásnou a velmi pestrou práci. Od konání bohoslužeb, přes návštěvy starých lidí, různé kulturní aktivity, přes oddávání, svatby a svátosti. Mám obrovské štěstí, že se k lidem mohu dostávat během jejich důležitých chvil v životě. Ten kontakt s lidmi je velmi intenzivní, protože vy se s nimi potkáváte ve chvíli, kdy jsou šťastní nebo když jsou naopak velmi smutní, jsou hluboce zasaženi. A končí to i tím, že kolem sboru a kostelů je spousta práce fyzické, včetně zametání a úklidu. Tedy je to opravdu velmi pestrá škála prací.

Můžeme prozradit, že v soukromém životě jste i maminka tří dětí. A jsou to tři kluci. Jak jsou velcí?
U nás je hodně veselo, protože mám štěstí, že děti jsou plné energie. Všechny děti jsou živé a je krásné mít radostné děti. A ještě, aby toho nebylo v prosinci málo, tak se nám všechny děti narodily v prosinci. Staršímu bude teď sedm let a mladším dvojčatům bylo před pár dny pět let.

světla - lampičky - svíce

Děti po dvou letech po sobě a ještě k tomu dvojčata. To muselo být a určitě stále je hodně náročné. Jak se vám daří sladit péči o děti s vaší prací?
Byla to krása a je to krása. S prací se mi to daří sladit díky tomu, že mám obrovskou podporu v rodině. A že i ve sboru mám sestry, které jsou velmi chápající. Takže díky celému okolí jsem schopná práci vykonávat. To znají všechny maminky, že stále řeší, jestli někoho něco nebolí, jestli není nemocný. Každý den je jiný. A já mám štěstí, že mám kolem sebe lidi, kteří mi hodně pomáhají. Je to s nimi jedna velká a krásná jízda.

Jaké byly Vánoce? A jak moc Vánoce u vás doma ovlivňuje vaše profese?
Já bych řekla, že asi hodně, protože máme malé děti a pro mě je velmi důležitá štědrovečerní bohoslužba. U nás v Dobrušce nemáme půlnoční, ale z určitých historických důvodů se koná bohoslužba ve tři hodiny odpoledne. A je to vlastně příjemné, protože všichni lidé se sejdou, společně se naladí, a pak odcházejí každý za svými tradicemi k sobě domů. A tam to už má každý podle svého. Tedy pro mne je důležité se upínat k bohoslužbě. A tím způsobem táhneme i děti. Všechny děti jsou natěšené, kdy to konečně bude, jsou z toho potom vyčerpané a je to mnohdy až komické, na druhou stranu zase náročné. Po bohoslužbě jsme přišli domů a honem se musí vyřešit všechny přípravy na večeři a já mám velmi ráda štědrovečerní modlitbu u svátečního stolu. Mám pocit, že to tak je v mnoha rodinách, i když to třeba není formulované jako modlitba. Ale abychom se za rok zase všichni setkali, abychom byli ve zdraví. Na vánočních svátcích je krásné si toto uvědomovat, jak je cenné mít vedle sebe někoho, koho mám rád, a že jsem za to ráda. A potom přijdou na řadu tradice nebo zvyky.

Vánoční čtení (ilustrační foto)

Dárky máte?
Dárky máme, samozřejmě. Bez toho by to nešlo. A každá rodina má svůj způsob rozbalování darů. Když jsem byla malá, tak jako nejmladší jsem vždy vzala jeden balíček a donesla ho tomu, komu patřil. A celá rodina se koukala, jak onen člověk dárek rozbaluje. Bylo to příjemné, protože se všichni radovali z radosti toho druhého. Byli u nás mí rodiče a viděla jsem na otci, jak se těší na radost dětských očí, které mají zářit. Všechno směřuje k tomu. Ale děti byly už unavené, měly toho strašně moc, a tak když přišel Ježíšek, vrhly se na stromeček a bez ladu a skladu začaly dárky rozbalovat. Takže jen létaly papíry. A my dospělí jsme tam stáli a onu nádhernou vánoční chvíli jsme si představovali úplně jinak, než takový humbuk. Tak jsme stáli, chvíli jsme zaraženě koukali na to, co se tam děje a děti byly opravdu v totálním rauši, jako když se rabuje. Tak jsme je museli velmi drsně zastavit, ať toho nechají. Takže mám pocit, že jsou o Vánocích chvíle, na které se člověk těší a zároveň je někdy velmi těžké je prožívat. Protože to těšení už je dlouhé a někdy to prostě nevyjde tak, jak si je představujeme.

Jaké by bylo vaše přání pro naše posluchače?
Abychom si užívali každý den, to je moje poselství. Abychom byli rádi za čas, který máme, za to, že můžeme být spolu. I když nás píchá v zádech a bolí koleno nebo se na někoho hněváme. Může přijít doba, kdy nám bude velmi líto, že jsme čas, který jsme dostali, nevyužili.

Na konci každého dne je dobré si vyčistit před spánkem duši. Říct si, co se povedlo a co bych raději příště nemusela dělat.
Erika Oubrechtová, farářka církve Československé husitské

Bilancujete na konci roku, myslíte si, že je to dobré, i když se člověk nerad se ohlíží zpátky?
Já bilancují ráda. Ale nedávám si předsevzetí, protože nejsem schopná je dodržet. Ale myslím si, že je to dobré. I na konci každého dne mám pocit, že je dobré si vyčistit duši před spánkem. Říct si, co se povedlo a co se nepovedlo a co bych raději příště nemusela dělat.

Jana Kudyvejsová a farářka církve Československé husitské Erika Oubrechtová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Moc děkujeme za příjemný rozhovor. Naším hostem dnes byla farářka církve Československé husitské Erika Oubrechtová z Dobrušky.
Děkuji moc za pozvání. Požehnaný čas přeji všem posluchačům. Na shledanou.

Spustit audio

Související