V dnešním hlasitém světě si dělám ticho sám v sobě. Řeknu vám, je to ale pěkná dřina

Jsem moc ráda, že jste tu dnes s námi, vítejte.
Já vás zdravím a děkuji moc za pozvání. Nesmírně si toho vážím, protože Český rozhlas Hradec Králové je pro mě srdeční záležitost. Já to tady miluji a musím říct, že mě už ani vůbec nepřekvapilo, to už vždy máte tady v Hradci Králové tak nastavené, že se prostě všichni na sebe usmívají.

Pavla Kindernayová s knězem Zbigniewem Czendlikem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Český rozhlas Hradec Králové

Vy k nám tak nějak patříte, viďte, k onomu hradeckému rozhlasu. Co by to bylo za svátky bez povídání s vámi.
Doufám, že to neslyší v Pardubicích, protože já spadám pod Pardubice. Ale přeci jen v době, kdy jsem dělal takové první mediální kroky v rozhlase, tak v té době pardubické studio ještě nebylo. Tak doufám, že tam nebudou na mne žárlit.

Lidé zapomenou, co jste jim řekli, nebo pro ně udělali, ale nezapomenou, jak se vedle vás cítili.
Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz

Sejít se společně s vámi nebylo úplně jednoduché, protože berete ony svátky klidu pěkně kvapem. U vás to, mám pocit, příliš neplatí. Protože jdete z akce do akce, koncerty s Lucií Bílou, také Ježíškovým vnoučetem jste se stal.
Jedna paní z Vysokého Mýta měla takové přání a cestou sem do rozhlasu jsem to vzal přes Vysoké Mýto a tam jsem se zastavil za paní Marií.

Jaké to bylo?
Udělalo mi to radost. Bylo to krátké, pochopitelně, ale paní si to přála. Ona má už 85 let, je odkázána na lůžko, ale četla moji knížku a měla takové skromné přání, jestli by se se mnou nemohla potkat. Tak to bylo hezké. Trošku jsem se zdržel, protože tam mají takovou kavárničku, a byly tam i další senioři.

Kostel, hospoda, postel a polsko-český lanškrounský děkan Zbigniew Czendlik

• Upravit
• Smazat

V pátek 16. prosince 2016 dopoledne byl od 10:00 Pátečním hostem v našem Radioklubu v Havlíčkově ulici polsko-český lanškrounský kněz Zbigniew Czendlik a jeho adventní poselství. Představa tradičního faráře bere ale v případě jeho osobnosti trochu za své.

A všichni si s vámi chtěli popovídat.
Přesně, takže málem jsem to nestihl.

Ale máte těch akcií, řekla bych, jak vrcholový sportovec. Nepřipadáte si tak občas?
Já si připadám jak prolítář, ne proletář, to ne, ale prolítář. Já prostě prolítávám republikou. Prolétávám Evropou, naštěstí ne světem.

Ale sportovní základy máte dobré. Protože milujete fotbal, běhal jste hodně, tedy sport vám asi hodně dal.
Ano, to souvisí, ve finále. Ale přesto, že tu a tam běhám, tak spíš jezdím. Protože kdybych běhal, tak by to na mě bylo asi více vidět. Bříško se trošičku rýsuje.

Máte rád vánoční cukroví?
Cukroví nemusím, ale kaprů sním několik. Já říkám, můžeme si vybírat, ale nebýt vybíraví. Ale co se týče kapra, tak jsem vybíravý. Já si vybírám střed, víte, kde jsou ty největší kosti. Aby nedalo tolik práce je vybrat a rychle to padalo do žaludku.

Přál bych si, aby byly Vánoce pořád. Potkáváme se s erupcí lásky, která zasáhne všechny. Chtěl bych, abychom se tak chovali celý rok.
Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz

Člověk, kterému kapr chutná, tak musí být o Vánocích spokojený.
Ale já si takové Vánoce udělám i během roku. Když vidím někde kapra, tak si ho koupím. Ale přeci jen o Vánocích chutná trošku jinak. Vždy lépe.

Je potřeba si dělat celoročně radost.
Já bych si tak moc přál, aby byly Vánoce pořád. Protože, to je zajímavé, mám o Vánocích pocit, že to je období, kdy se potkáváme s takovou erupcí lásky a najednou to hrozně zasáhne všechny lidi kolem. A ti lidé jsou alespoň po tu vánoční dobu trošku jiní. Dokáží se na sebe usmívat, jsou milí, dokáží říct hezké slovo, dělají, že je život baví. Takže já bych si přál, abychom se tak chovali po celý rok.

Zbigniew Jan Czendlik|foto: Jan Sklenář

Vy se snažíte onu lásku, radost a úsměv šířit celoročně. Co říkáte lidem při svátečních bohoslužbách?
Snažím se vždycky pohladit ty lidi po srdci, řídím se takovým rčením, že lidé zapomenou, co jste jim řekli, zapomenou, co jste pro ně udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili. Tak doufám, že i vy budete na náš rozhovor hezky vzpomínat.

Já doufám, že vy také.
A nebudete si pamatovat, o čem jsme mluvili, ale řeknete, se Zbigniewem, s tím farářem, to bylo tak milé.

Páter Dr. Zbigniew Czendlik|foto: www.rodina-zdislavy.cz

S vámi je to vždy milé. V srpnu s vámi filmař Jaroslav Červenka začal natáčet i časosběrný dokument Rok vašeho života. Omezuje vás nějakým způsobem ono natáčení?
Ne, já jsem do toho šel jen za podmínky, že mě nebude omezovat. Že bude jen vedle mě. On se občas ohlásí a já mu říkám, prosím tě, hlavně tě nechci vidět, nechci tě ani cítit.

Kde je pro vás to zklidnění, které se snažíte šířit přes svátky vánoční?
Já jsem klidný. To je o tom nitru. Někdy říkáme nebo slyšíme, že bychom se měli umět vypnout. Já mohu v takovém světě, který je hlasitý, řekl bych, že je tady zvukový smog, pořád něco slyšíme, ale já si myslím, že i kdybych byl na nějakým metalovém nebo rockovém koncertě, tak to ticho si v sobě mohu udělat i přesto, že je kolem mě spousta hluku, spousta lidí na mě mluví. To je vnitřní záležitost. Myslím, že toto dokážu. Já si ticho dělám v sobě uvnitř.

Kéž by se to naučili všichni okolo nás.
To je dřina, nalézt onen vnitřní klid, to není jednoduché.

Adventní čas a vánoce|foto: Fotobanka Pixabay

Jaké tradice přes svátky dodržujete? Co máte nejraději z vánočních svátků?
Já mám všechno rád, navíc, já nejsem typický konzument, když použiji to hrozné slovo. Jeden z mých kamarádů říká, že můžete být součástí nějakého sportovního klání jako sportovec a také jako divák. A já jsem v roli onoho sportovce. Možná i to, co dělám, tak je něco, co dělá topič, který zajišťuje, aby nám bylo o Vánocích teplo a má svoji službu rád. Takže já jsem o Vánocích ve službě, dělám všechno pro to, aby měli lidé klid, aby zažili a pocítili něco krásného. Pro mě jsou ty svátky bláznivé. A nemám ani čas na dodržování různých zvyků. Chodím k známým 24. prosince na vánoční oběd, oni mi udělají kapra, pak jsem večer doma sám, už nemám žádnou večeři, i když si ještě odnesu z oběda další kousek kapra. Nechci chodit nikam na Štědrý den, protože jsem nejméně společenský, jsem pod obrovským tlakem a stresem, aby se ti lidé cítili dobře. Já si pamatuji z dětství, že o Vánocích se moji rodiče většinou pohádali. Oni se moc nehádali, nebyl jsem svědkem moc hádek mezi rodiči, ale když to bylo, tak to bylo na Štědrý den. Protože každý chce, aby to co nejlépe zafungovalo, aby to bylo co nejlepší.

Příliš snahy možná škodí.
Ano. A my se tak snažíme, že to někdy pokazíme. Tak já nikomu nechci kazit Vánoce.

Adventní čas a vánoce|foto: Fotobanka Pixabay

S čím budete vstupovat do nového roku, máte nějaké přání či ambice?
S bolavou hlavou. Ne, to ne, možná někdo takhle vstoupí do nového roku. Já musím říct, že Silvestra nemám rád. Protože ten čas na zábavu, si mohu udělat kdykoliv. Ale přeji všem, aby si Silvestra a vstup do nového roku, co nejlépe užili.

A přání do roku 2019?
Co se týče nějakých předsevzetí, ty si nedělám. Tak se mě ani nemusíte ptát se, jestli nějaké mám, protože žádné nemám.

Adventní čas a vánoce|foto: Fotobanka Pixabay

Proč si žádné předsevzetí nedáváte? Protože je nedodržujete nebo je to náročné a zbytečné?
Protože je nedodržuji. Tak proto.

Tak co byste popřál posluchačům Českého rozhlasu Hradec Králové do roku 2019?
Mám takové přání, které se mi líbí, je vánoční a zároveň novoroční, autorem je myslím Jiří Suchý. Posluchači ho dobře znají a on tak trošku parafrázoval slova, která zpívali andělé nad místem narození Ježíška. A to byla slova: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. A Jiří Suchý trošku ta slova parafrázoval a říká: Přeji všem lidem dobré vůle, aby ti lidi, kteří tu dobrou vůli v sobě nemají, dali nám pokoj. Takže já přeji všem pokoj od těch, kteří pokoj v sobě nemají.

Zbigniew Jan Czendlik |foto: Jan Sklenář

Říká Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz a náš rozhlasový kamarád. I my vám přejeme jen to dobré, ať se vám stále daří šířit tolik pozitivní energie, jako doposud.
Děkuji. Na shledanou.