Filmařka Karin Venhauer se v Německu z poslední pozice v produkci vypracovala na asistentku režie
Představíme vám scenáristku, režisérku a spisovatelku Karin Venhauer, která pochází ze Žacléře, vystudovala filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku a také úspěšně pracovala několik let u filmu v Německu. Od roku 2008 se podílela i na projektu Salin dar, který se zařadil mezi nejlepší u nás v Česku.
Karin byla třikrát v Číně, pětkrát v Rusku, také v Mongolsku, ve Spojených státech, v Kanadě, žila rok v Anglii. Jak jste se dostala k filmu a byl to váš sen?
Já jsem u něj byla od samého dětství. Má rodina začala podnikat v devadesátých letech po revoluci a založila si videopůjčovnu v Žacléři, takže já jsem jako malá holka mohla zhlédnout americké, italské, ruské či francouzské filmy. Byla jsem ve světě filmu, samé Walt Disneyovky. Takže ona videopůjčovna mne tenkrát ovlivnila.
Snažím se být milá, protože když znáte ty herce osobně a vycházíte jim vstříc, tak se to potom v roli asistenta režie velmi hodí.
Karin Venhauer, scenáristka, režisérka a spisovatelka
Film jste studovala v Písku a hned po škole jste šla pracovat do Německa. Jak se to stalo?
To byla dlouhá a zapeklitá cesta, dá se říci. Protože když doslova vylezete ze školy, tak není úplně samozřejmostí, že hned najdete práci v oboru. Takže jsem třeba nejdříve učila na Střední průmyslové škole v Panské ulici v Praze, tam jsem mohla učit scenáristiku, technologie tvorby, praxi filmovou a televizní, takže jsem mohla být spojena se svým oborem. A když jsem byla tou učitelkou, tak jsem se o prázdninách dostala třeba i k seriálu Ohnivé kuře. Dělala jsem kamerového technika a snažila si přivydělat, jak to šlo. Protože jako učitelka jsem měla opravdu nízký plat.
A jak jste se dostala do Německa?
Prostě jsem tam odjela, utekla jsem. Nemohla jsem tady pracovat ve svém oboru, tak jsem utekla do Německa a tam je to prostředí úplně jiné. Teď si matně vzpomínám, že jsem tam hledala práci, napsala jsem e-mail a na druhý den přišla odpověď, že mě berou. Byla to sice úplně poslední pozice v produkci, ale nastoupila jsem v Bavorsku u seriálu Hubert ohne Staller a začala jsem se učit fachsprache. Pracovala jsem a během tří let jsem se vypracovala na asistentku režie. Nejdřív jsem u toho seriálu trošku postoupila dál ke kamerovému štábu jako videooperátor, jako druhá asistentka kamery, a pak, když byla pauza mezi těmi seriály, jsem šla studovat do Berlína asistentku režie. A dostala jsem se opravdu k těm nejlepším, jako je například Jürgen Tröster, producent filmu Bílá Masajka. A to byla úplně jiná škola, učili jsme se všechno za chodu a prakticky. Plánovali jsme dispozice, učili jsme se hned udělat ve scénáři poznámky, rozdělit scénář do štábových oddělení.
Mé první video vyhrálo Českého lvíčka v celorepublikové soutěži. Takže jsem věděla už ve svých 17 letech, že chci touto cestou jít.
Karin Venhauer, scenáristka, režisérka a spisovatelka
Potkala jste se s nějakými německými filmovými hvězdami?
Tak například hlavní hrdina seriálu Hubert ohne Stalle Christian Tramitz je prostě idol žen. Něco jako Karel Gott u nás, on je i podobný typ. Takže pro tohoto pána jsem jako set runner jezdila s jeho obytným vozem. Zapojovala jsem jeho obytný vůz do elektrické sítě a vždy jsem mu tam nechala čokoládku, kterou měl rád, aby neměl stres. Snažím se být v tomto milá, protože potom, když znáte ty herce osobně, tak se to v roli asistenta režie velmi hodí. Když jsou ve stresu, tak jim dáte čokoládu, kterou mají rádi.
Vy jste také od roku 2008 pracovala na projektu Salin dar, který se seřadil mezi nejlepší v Česku. Můžeme připomenout o co se jedná? Je to knížka, u které jste zajistila český překlad?
Projekt jsem ze začátku financovala, ale hlavně jsem byla jeho manažerkou. Oslovila jsem různé sponzory, kteří nás podpořili s vydáním knížky. Ta je o dívce Sale, která prošla dobrovolně za války pracovním táborem místo své sestry. Ona si myslela, že to bude na šest týdnů, ale stalo se z toho pět let otročiny. Důležité je, že se dochovala rozsáhlá sbírka dopisů, fotografií a archiválií, na základě čehož pak mohla vzniknout knížka Salin dar, kterou napsala její dcera Ann Kirschner.
Doufám, že se podaří vydat moji knížku. Je to krátká pohádka s krkonošským motivem u které budou také interaktivní hry pro děti.
Karin Venhauer, scenáristka, režisérka a spisovatelka
Byl to ohromný úspěch. Prodalo se u nás mnoho výtisků, šlo to také do škol, aby děti ten příběh znaly. A vás projekt vystřelil i do světa, protože jste jela na konference do Spojených států a Kanady. A tam jste se údajně potkala se slavným producentem filmu Titanic a Avatar. Je to tak?
Ano, byl to producent Jon Landau, ale ta cesta k němu byla velmi těžká. Nejdříve jsem se stala delegátkou v Pittsburghu na One Young World konferenci a tam jsem se setkala s Carol Stone z BBC. A ona mi zprostředkovala setkání s Jonem Landauem o čtyři roky později v Kanadě. To setkání bylo velice stresující, musíte mluvit v cizím jazyce, v angličtině. A musíte nějak zaujmout. Ale já jsem na něj byla připravena.
Vy jste mu chtěla přiblížit onen námět, aby natočil film o Sale?
Ano, já jsem mu dala námět a treatment k Salinu daru. A potom ještě druhý námět k filmu Disident o Zdeňku Trnkovi, to je naše regionální postava. On si to přede mnou přečetl a řekl, že se mu Salin dar velice líbí. A dodal, že za pět let, až dodělá Avatara, ať jej zkontaktuji a pošlu mu scénář.
Jak to dopadlo?
Dal mi svůj email, ale bohužel skončilo to tak, že jsem opravdu čekala, ovšem producent Jon Landau nedávno zemřel. Takže to nedopadlo. Ono celé to covidové období bylo velice stresující, takže i premiéra nového Avatara se oddálila. Se všemi ve filmové branži to zamávalo, měli jsme úplně jiné starosti a nervy. Museli jsme se nějak uživit.
Čtěte také
Vy teď studujete média na Metropolitní univerzitě v Praze a hodně se věnujete regionálnímu amatérskému filmu a jeho historii u vás v Žacléři. Což je prostředí, ze kterého jste vzešla. Bylo hodně amatérských filmařů na Žacléřsku?
U nás byli dva velcí průkopníci, Jan Hanuš a Klaus Müller. Těm jsem velmi vděčná, protože oni mě k tomu amatérskému filmu dostali. Už ve svých 16 letech jsem za nimi chodila do studia, půjčila jsem si od Klause Müllera kameru a šla jsem natočit videoklip, který se jmenoval Zámecké slečny. A zrovna tohle mé první video vyhrálo první cenu Českého lvíčka v celorepublikové soutěži. Takže já jsem věděla už ve svých 17 či 18 letech, že chci touto cestou jít. Protože první video mě vystřelilo trošku nahoru.
Naším hostem byla dnes scenáristka, režisérka a spisovatelka Karin Venhauer, která také píše pohádkové knížky. Jedna by měla vyjít v příštím roce?
Ano, doufám, že se to podaří. Je to krátká pohádka s krkonošským motivem, u které budou také interaktivní hry pro děti. A vymyslela jsem i deskovou hru.
Tak příště můžeme u mikrofonu představit vaši tvorbu literární.
Dobře, budu se těšit. Moc děkuji.
Související
-
Režisérka Oksana Moiseniuk: Důležitá je empatie a soucit. Pokud si nasloucháme, je svět krásnější
Oksana Moiseniuk, režisérka filmu Osmý den války - jeden den, osm příběhů, osm kamer, je hostem Lady Klokočníkové v přímém přenosu z hradecké rozhlasové kavárny District V.
-
Eva Toulová: Věra Chytilová mě naučila, že film máte tvořit ze sebe. Vybrat si téma, které vás trápí
Eva Toulová je všestrannou ženou mnoha tváří a uměleckých profesí. Jednak je to úspěšná filmová režisérka, která natočila třeba dokument Camino na kolečkách.
-
Bartoška šel kvůli ní dohola. Tereza Kopáčová točí v Hradci „romantickou komedii“ o rakovině
Smysl pro tumor. Tak se má jmenovat nový seriál, který natáčí osmdesátičlenný filmový štáb České televize v Hradci Králové pod vedením režisérky Terezy Kopáčové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
