Syřanka Natalie žila jako dítě v zařízení pro uprchlíky v Kostelci nad Orlicí. Teď tam točí film

Kamarádi o Natalii teď natáčí studentský film, a i kvůli tomu se vrátila na místo, kde jako dítě strávila část svého života. Prochází vstupní brankou a hlásí se na recepci zařízení. „Jmenuji se Natalie a jdu se sem po deseti letech podívat. Byla jsem tu ubytována.“

Čtěte také

Přibude v Kostelci nad Orlicí žadatelů o azyl? Jak funguje zdejší pobytové středisko pro uprchlíky?

Natalia, je mladá syrská dívka. Je jí 19 let. „Mám teď opravdu velmi smíšené pocity. Ale převládá radost. Vracím se sem ráda, protože jsem tady prožila část svého dětství. Zde se mi otevřely brány k poznání české kultury.“

„Mám v plánu zajít se podívat na místa, kde jsem žila, kam jsem chodila do školní třídy. A kde jsem také vyráběla keramiku. Tady to pro mne všechno začalo,“ usmívá se Natalia.

Vedoucí zdejšího oddělení práce s klienty Petra Uhlíková nás doprovází. Teď jsme se ocitli na dílně, kde mohou klienti tvořit. „Pamatuji si především rodiče Natalie, více než ji samotnou. Protože přicházím do kontaktu zejména s dospělými lidmi. A oni jsou výjimeční tím, že se dokázali takto dobře integrovat do naší společnosti.“

Čtěte také

Válečná reportérka Klicperová: Nejsem člověk ze železa. V těžkých situacích mi pomáhá černý humor

Natalie vzpomíná na dobu, kdy ve středisku trávila několik měsíců. „Třeba tady v dílně jsem vyrobila hrníček nebo takovou velikonoční misku. To bylo hezké. Vše jsem si odnesla s sebou a stále to mám.“

O chvíli později si Natália v dětském oddělení povídá s personálem. Dvě zaměstnankyně zařízení jí ukazují, co je nového. „Vzpomínám si, že jsem tady s ostatními dětmi koukala na pohádky. A přímo u tohoto stolu jsem modelovala. Sedávala jsem na některé z těchto židliček.“

Během návštěvy se Natalia potkala také s několika svými krajany. Ti si na rozdíl od ní po útěku ze své rodné země nový domov teprve hledají.