Eva Toulová: Věra Chytilová mě naučila, že film máte tvořit ze sebe. Vybrat si téma, které vás trápí

8 fotografií

Už od dětství jste toužila být tak všestranná a snila jste třeba i o filmu?
Přiznám se, že jako malá jsem spíš tíhnula k výtvarnému umění a plánovala jsem, že budu jednou výtvarnice, malířka, začala jsem rozvíjet talent na střední umělecké škole v Jihlavě a tam jsem zjistila, že bych chtěla rozšířit trošku umělecké obory, takže jsem začala psát a ve chvíli, kdy jsem dokončovala střední, jsem přemýšlela o filmu. Protože jsem to brala jako propojení výtvarna s literárním příběhem.

Na filmařině mě baví ta rozmanitost. Každé téma vám dá něco nového, takže bych se nechtěla upínat na něco konkrétního.
Eva Toulová, filmová režisérka

Šla jste studovat na akademii do Prahy.
Studovala jsem na FAMU obor hraná režie pod vedením Věry Chytilové. Měli jsme to vždy v kombinaci s druhým pedagogem, takže ještě s Vítem Olmerem a Jasminou Blažević.

Čtěte také

Pavel Krejčí: Rozhlas je film, při kterém si každý posluchač v hlavě vytváří své vlastní obrázky

Jaká byla paní režisérka Věra Chytilová učitelka? Byla taky tak ostrá? Protože se o ní traduje, že si nikdy nebrala žádné servítky.
To je pravda, ale určitě to nebylo nějak extrémně striktní. Myslím, že mě osobně naučila takový ten její osobní přístup, že film máte tvořit sami za sebe. Máte si vybrat téma, které vás trápí, a to potom dokážete pojmout nejlépe. Můžu říct, že ona na mě měla největší vliv ze všech pedagogů.

Hodnotila taky vaše filmy?
Měli jsme vždy na závěr takovou závěrečnou projekci, kde seděli úplně všichni pedagogové, promítalo se v kinosále a vybraní lidé říkali konkrétní názory. Pak se sesedla komise pedagogů a dozvěděli jsme se jejich pohled. A pak nás hodnotili i známkou.

Jaké filmy vás baví tedy baví dělat? Jaká témata si vybíráte?
Mě na filmařině baví, že je to tak rozmanité. Každé téma vám dá něco nového, takže já bych se nechtěla upínat právě na něco konkrétního. Samozřejmě musíte se občas přizpůsobovat i tomu, co chtějí producenti, ale vždy se snažím najít něco, nějaký úhel pohledu, který mě baví.

Čtěte také

Pavel Novák: Miluju filmy, které ze mě dostanou silnou emoci. Tak pravidelně pláču u Forresta Gumpa

Točíte dokumenty i hrané filmy. Co je vám bližší?
Určitě je mi bližší hraný film, protože si vytváříte svůj vlastní svět s lidi, které tam chcete mít. Ale zase na druhou stranu dokumenty mají něco v sobě pro mě osobně z hlediska zážitků. Takže když jsme třeba točili Camino na kolečkách a vydali jsme se na měsíc do Španělska, tak to byla skoro tak trošku dovolená.

Honza Dušek měl prostě sen, že by chtěl absolvovat Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostely, a ono se mu to splnilo. A teď má další sen.
Má další sen, že by se chtěl podívat do Černobylu. Tak jsme si řekli, že se pokusíme znovu mu ten sen splnit. Zase se rozjela sbírková kampaň, kde se opět vybral nějaký budget, a můžeme v září vyrazit. A řekli jsme si, ať to není jen putovatelský film, že natočíme trošku hlubší věc i o roztroušené skleróze. Takže už jsme začali tady v Domově svatého Josefa natáčet v Žirči u Dvora Králové nad Labem i s ostatními pacienty s roztroušenou sklerózou.

Čtěte také

Camino na kolečkách vyslalo poselství, že každý může podniknout svoji cestu a překonat překážky

Ještě musíme říct, že jste také rekordmankou, protože jste nakreslila největší obraz.
Kdysi dávno na střední škole jsem nakreslila takový větší obraz kreslený pastelkou a bylo to zapsané v české knize rekordů. Ale myslím, že už je to i překonané, nestudovala jsem to. Každopádně je to už dávná historie, ale všichni to připomínají.

Co je na tom obraze?
Je na něm hodně věcí, protože byl hodně velký. Nazvala jsem ho Smysl života a jsou tam různé atributy denního života a trošku kousek stereotypu, všecko možné.

Jakub Schmidt a Eva Toulová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

A ještě jeden film teď točíte a to je zase hraný film.
Ano, točím hraný film Superžena, máme ho roztočený. Teď čirou náhodou budeme točit částečně i v tomto kraji. Je to film o současné generaci třicátníků, která se tak trošku hledá.

Celý rozhovor s Evou Toulovou o jejích filmařských plánech si můžete poslechnout v našem audioarchivu.