David Taneček: Když chci udělat dobrou fotku, tak si musím kolikrát lehnout na zem nebo někam vylézt

8. únor 2023

V soutěži Czech Press Photo byli se svými snímky hodně úspěšní fotografové z Královéhradeckého kraje. Michal Fanta z Nového Města nad Metují zvítězil v kategorii Člověk a životní prostředí se souborem, který pořídil při likvidaci lesního požáru v Českém Švýcarsku. Fotograf Martin Veselý z Hradce Králové obsadil v této kategorii 2. místo se svojí sérií Plechová abstrakce. 

Dnes je ale s námi ve studiu a u rozhlasového mikrofonu fotograf David Taneček, který v kategorii Umění a kultura získal za snímek Akustická zkouška v Czech Press Photo 3. místo. Moc gratulujeme!
Děkuji.

David Taneček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Můžeme trošičku popsat onu oceněnou fotografii?
Odehrává se to v Mnichově Hradišti, kam mě poslala Česká tisková kancelář, pro kterou fotím. Jel jsem tam s tím, že tam bude model Ostravské filharmonie v měřítku 1:10. Nedokázal jsem si to moc představit, čekal jsem nějaký hokejový stadion a uprostřed obří model. Nicméně, když jsem tam přijel, tak model měl zhruba 2,5 krát 2,5 metru, váha kolem 4,5 tuny a uprostřed modelu bylo okénko, kde byl nápis Pozor na hlavu. A modelu znázorňuje budoucí interiér Ostravské filharmonie.

Když třeba Špotáková hodí oštěpem, tak ještě než ten oštěp dopadne, je fotka v servisu ČTK. Je neuvěřitelné, jak je to dnes rychlé.
David Taneček, profesionální fotograf

Ale na tom snímku je i živý muzikant. Jak jste tam dostali toho klarinetistu?
Ten tam doslova prolézal, dá se říct, téměř po kolenou, když vlezl dovnitř. Sedl si do toho tureckého sedu, vzal hudební nástroj a začal krásně hrát. Měřila to nějaká japonská firma a chytala ruchy a zvuky. A ten muzikant je ještě obklopen malými diváky. Je to opravdu v měřítku 1:10, ale úplně reálné. Oni i na tom dokáží změřit akustiku, jak se bude měnit, když tam budou sedět lidé.

Čtěte také

Tušil jste, že to bude úspěšná fotka, když jste zmáčkl spoušť?
Vůbec jsem netušil, že by se tato fotografie mohla tak krásně umístit. Nicméně jsem každopádně rád, že se porotě Czech Press Photo zalíbila, vybrala ji a následně i ocenila.

Vaši kolegové z našeho kraje, Michal Fanta a Martin Veselý získali také ocenění. Viděl jste jejich fotky?
Díval jsem se. S Michalem i s Martinem jsme měli upřímnou radost, že ceny doputovaly do Královéhradeckého kraje. Všichni tři jsme se dostali na bednu na výstavě Czech Press Photo.

Soutěži dominovaly samozřejmě snímky z Ukrajiny. Dovedete si představit, že byste byl válečným fotoreportérem?
Upřímně, nedovedu si to představit. Že bych jel do válečného konfliktu a tam fotografoval. Možná dříve, když člověk začínal, tak byl trošku žhavý po takových akcích, jít trošku do nebezpečna, ale dnes, když už mám rodinu, tak raději jedu do Mnichova Hradiště.

Čtěte také

Připomeňte, jak jste se vůbec ocitl ve světě fotografie? Aktuálně pracujete pro Českou tiskovou kancelář, je to už několikaletá spolupráce.
K fotografii mě přivedl můj otec, také fotograf. Takže jsem vyrůstal mezi fotografií, a po maturitě jsem se šel zeptat do Deníku, jestli by tam nebylo místo třeba pro externistu. A měl jsem štěstí, že zrovna končil fotograf. Řekli mi, ať přinesu nějaké fotky, a protože v té době byly v Hradci velké záplavy, rok 1997, tak jsem přinesl fotografii Malšovického stadionu pod vodou, koukala jen branka a po hladině jel kanoista. Oni ten snímek okamžitě otiskli a v tu chvíli jsem nastoupil, dostal smlouvu, auto, foťák. Takže pro kluka, kterému bylo 18 let, to bylo úplně neuvěřitelné.

Vzpomenete si na svoje první fotky?
Začínal jsem hodně fotografovat kamarády, protože jsem jezdil na skateboardu a snowboardu, bavilo mě fotit kluky, když dělali nějaké triky. Následně fotografie vyvolat, protože se ještě fotilo na černobílý film, potom fotky předat a nechat se chválit. To bylo hrozně fajn.

Čtěte také

Táta vás taky chválil?
Ano, ale i kamarádi, když jsem jim dal pěknou fotku, líbilo se jim to. Takže to byly mé začátky. Potom jsme občas některé fotografie poslali do časopisu Board nebo s kamarádem Kamilem Pfeiferem, co jezdil na freestylovém BMX kole, jsme udělali sérii fotografií, které on následně poslal do časopisu ABC a oni je otiskli. To byly vlastně mé první barevné fotografie, které byly otištěny v nějakém časopise.

Jak dnes vypadá práce fotoreportéra pro ČTK? Vše se strašně zrychlilo. Ráno jsme vysílali reportáž od České národní banky, kde dnes lidé stojí frontu na nové, jubilejní tisícikoruny. A vy jste tam byl ráno už také fotit.
Ano, fotil jsem tam. Přijel jsem ráno kolem sedmé hodiny, zhruba 30 minut jsem fotografoval, pak jsem si sedl do auta, stáhl fotografie do počítače, vybral osm snímků, které jsem trošku upravil, popsal a odeslal do ČTK. A když jsem přijel do rozhlasu, což bylo za nějakých pět minut, tak už byly mé fotografie v nabídce servisu ČTK. Takže ta práce se neuvěřitelným způsobem zrychluje. To je jedna varianta. A potom je druhá varianta, že se snímky posílají už rovnou z fotoaparátu. Ten je propojený s wifi nebo s nějakým přenosem dat. Uděláte fotografii, provedete lehkou úpravu, což už také jde přímo v tom aparátu udělat, a okamžitě fotku posíláte do redakce.

Čtěte také

Ale opravdu jen lehká úprava, protože nemáte čas na hodiny úprav.
Právě, že ty fotky jsou takové surové. Je to vlastně takový návrat k tomu, jak se dříve fotilo na film. Fotograf si musel umět dokonale nastavit fotoaparát, protože hned neviděl, jak bude ta fotka vypadat, což dnes digitální fotoaparáty nabízejí. Takže u posílání snímku rovnou z foťáku je potřeba si to velice dobře nastavit. Takže třeba když Špotáková hodí na olympiádě oštěpem, tak ještě než ten oštěp dopadne, tak je fotka v servisu ČTK. Je neuvěřitelné, jak je to rychlé.

Co všechno je vůbec schopný fotograf pro dobrou fotku udělat?
Když chci udělat dobrou fotku, tak je to někdy i o čase. Člověk si to musí vystát nebo vykoukat. Na místo se jdu třeba několikrát podívat, dívám se, kde je světlo. Pak se tam teprve vrátím s foťákem. Když chcete udělat dobrou fotku, tak si musíte kolikrát lehnout na zem nebo někam vylézt nahoru. Fotky z nadhledu či z pohledu jsou zajímavější než z klasického postoje.

David Taneček, fotograf, který byl úspěšný letos na Czech Press Photo, byl dnes naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související