Dagmar Ruščáková: Opojný podzim

27. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy švestky

Jdu domů z obecního úřadu a už cestou se na to těším. V jedné ze zatáček naší cesty, na kraji louky, roste veliká stará jabloň. Jednu z hlavních větví jí před lety ulomila vichřice a jako strom bez pána se nedočkala ošetření. Ale nevzdala to a rok co rok nabízí svému okolí spoustu nepříliš velkých, ale úžasně dobrých jablek. 

Jsem přesvědčená, že jde o jablko gráfštýnské, plné chuti a voňavé šťávy. Seberu si pod stromem dvě pěkné padanky a do jedné se s chutí zakousnu. Ach! Než dojdu domů mám jablko snědené a probuzenou chuť na další mlsání. Co třeba švestky?

Je tu zkrátka opojný podzim

Doba čerstvého vyzrálého ovoce, které svádí k nezřízenému ochutnávání. Čas, kdy ráno sbíráte ve studené rose ledová šťavnatá jablka a hrušky. Hned vedle jsou švestky, které už mají načervenalou dužinu a chuť takovou, že za tou první si musíte dát druhou a třetí… a pak už je nepočítáte.

Čtěte také

Však švestky teď v domácnostech voní na mnoho způsobů - v koláčích, slívácích, čerstvě vařených povidlech. A to ještě nemluvím o švestkových knedlících!

A pak… najednou… se mi v hlavě rozsvítí výstražné světlo. Co rozsvítí, ono červeně bliká! A něco na mě promlouvá důtklivým hlasem: „Co všechen ten cukr, no?“ V duchu se zarazím. Po letech boje o štíhlou… dobrá, o linii, znám všechny poučky nazpaměť.

Čtěte také

Včetně tu o ovoci - ne moc a jen dopoledne! A já jsem právě šťastně ztláskala dvě jablka, hrušku a několik švestek v době, kdy jiní lidé večeří!

Zmocní se mě obvyklá zatvrzelost. Vždyť je to čerstvé! Zdravé! Lokální! A dokonce bio! Nemá to na sobě drobenku a není to přelité rozpuštěným máslem. To přece musí převážit nad tím nešťastným cukrem, ne? V duchu vím, že všechny ty poučky mají reálný základ, ne že ne. Jenže v tomto případě se vzbouřím a dám si pro tyto dny generální pardon.

Vždyť pohrdat něčím tak dobrým by byl hřích, ne?

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová