Dagmar Ruščáková: Rozfoukat plamínek

Přiznám se, že je to nápad, který mě fascinuje a někde v duchu mě mrzí, že jsem to jako školačka taky nezažila. Připadá mi, že liberečtí akademici správně chápou pojem vzdělání a dělají něco pro to, aby ho mezi mladé lidi zaseli co nejvíc. Lákají děti na vědomosti a daří se jim to. Ani dívky prý technice neodolají! Nedivím se. Vás by nebavilo nakreslit si vlastní vzor, potom ho zpracovat na počítači v nejrůznějších barevných variantách a nakonec si ho na moderním stroji skutečně utkat?
Děti ze základních škol i studenti těch středních docházejí na univerzitu buď po odpoledních, nebo o sobotách. Studují stejně jako ostatní - poslouchají přednášky, učí se samostatně, dělají experimenty a různá laboratorní cvičení.
A když splní všechny požadavky, dočkají se dokonce i promoce. Je to spousta práce navíc, ale děti to zjevně baví. Další drobnost, která mě oslovuje, je poctivá přítomnost rektora univerzity, profesora Zdeňka Kůse, na všech imatrikulacích a promocích malých studentů.
Napadá mě, že je to konečně krok, který umožní chytrým a zvídavým dětem nakouknout do prostředí, kde se za aktivitu a znalosti netrestá společenským odmítnutím. Až příliš často ve třídách vítězí snaha podusit tzv. „šprty", mezi mládeží bývá cool okázalá ignorance, a jen opravdu dobří učitelé dokážou mladistvou smečku pro něco nadchnout.
A tak libereckým akademikům moc fandím a přeju dětem, které o to stojí, aby měly brány k vědomostem na široko otevřené. Co si budeme říkat - naše společnost to potřebuje jako sůl.