Dagmar Ruščáková: Nedomazlená
Ten den si mi prostě nevedl. Jedno malé příkoří stíhalo druhé, věci mi zbytečně padaly z rukou, a když se přidal i ukopnutý palec, byla spolehlivě naplněna definice toho, čemu se říká „den blbec“. K večeru jsem už toho měla dost. Potřebuju potěšit!
Co s tím? Na vycházku se psy už bylo pozdě, oblíbenou hudbu jsem už bez větších úspěchů aplikovala, na voňavou koupel bylo zase ještě brzy.
Čtěte také
Potom jsem uslyšela nahoře v domě kroky a bylo mi jasné, co potřebuju - pořádně obejmout! Takže jsem vyšla za svým mužem, vyrušila ho v tichu jeho pracovny a beze slova k němu natáhla ruce.
Pochopil okamžitě, však mě zná. Přišel ke mně, hezky pevně mě objal a čekal, co to se mnou udělá. Za chvilku neodolal a zeptal se, co se děje. Promítla jsem si den plný drobných otravných patálií včetně svých průběžných pocitů, a poctivě odpověděla: „Nic. Akorát se cítím… nedomazlená!“ Zasmál se, a ještě chvilku mě u sebe přidržel. Pro jistotu!
Určitě ten pocit znáte, přestože ho tak patrně nenazýváte. Každý má svoji míru odolnosti proti každodenním dloubancům, kterém nám život v různé míře uštědřuje. Hranice, kdy máme chuť třísknout věcmi a klít je pokaždé trochu jinde, ale pokud ji překročíme, potřebujeme útěchu.
Čtěte také
Možností je opravdu hodně. Někdo si jde zaběhat, jiný mlsá, další si pustí oblíbenou muziku, pomoct může dlouhý rozhovor s chápavou kamarádkou, vycházka se psem, pomazlení s kočkou nebo sklenička něčeho ostřejšího - ideálně ve společnosti někoho, kdo chápe, že panák slivovice je v tomto případě ta lepší varianta.
I já mám podobný repertoár uklidňujících činností, které střídám podle aktuálních možností. Občas, když jsou časy zlé, přijde řada i na procítěně pronášené kletby. Ale úplně nejlepší je, když mě můj muž na chvíli schová před světem ve své náruči. Vážně to funguje!
Jen jsem zpočátku přemýšlela nad tím, jak si o to správně říct. Co si budeme říkat, prosba aby mě… hm... pochoval, dokáže znít v češtině opravdu divně. Ještěže si k tomu nebere rýč!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Podstata rodiny
Dívám se na fotku novorozeňátka a srdce mi jihne - další člen rodiny je na světě! Na prvních fotkách je ještě znát jisté rozladění, však se mu od maminky nechtělo.
-
Dagmar Ruščáková: Jazyková škobrtnutí
„Babičko, já mám v polívce kořeny…" ozvalo se stísněně od stolku, kde právě obědvala moje tří a půlletá vnučka Kačenka. „Co jí může v té rajské plavat?" blesklo mi hlavou.
-
Dagmar Ruščáková: Kuchařky
Bylo to pár dní po Vánocích, když mi můj mladší syn poslal sérii fotek, dokumentující precizní přípravu chilli noc carne včetně velmi lákavě vypadajícího výsledku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
