Dagmar Ruščáková: Koho nahradí roboti?
„Na co si ti dva hrajou?“ Můj muž svírá volant o něco pevněji, než by musel, jak se snaží ovládnout podráždění. Na dálnici před námi se totiž předjíždějí kamiony. Tedy… jeden začal ve stoupání pomalu předjíždět, načež kopec skončil a cestou dolů začal zrychlovat ten předjížděný.
Čtěte také
Dálnice za nimi se rychle plnila netrpělivými řidiči, ale ti dva se nenechali rušit. Po chvíli ten původně předjíždějící uznal porážku a zařadil se zpátky za předjížděného. Konečně jsme byli schopni projet a můj muž jen ztěžka polykal kletby. „Nech je být,“ zkusila jsem ho uklidnit, „třeba je to první a jediná zábava, jakou si ti dva dnes užili!“
Na naší velikonoční cestě do Itálie jsem si opět nemohla nevšimnout, jak těžké to ti kamioňáci mají. Není to jen jízda po většinou přeplněných dálnicích, ale také nekonečné popojíždění a čekání, které jim musí škubat nervy do chlupata.
Můj muž mi přetrhl myšlenky další úvahou. „Prý to nebude trvat dlouho, a řidiče kamionů nahradí roboti. Technologie už na to jsou, teď jde o to, kdo to zkusí jako první." Chvíli jsme tu možnost probírali, když můj nejdražší zvýšil sázky. „Ostatně jsem četl i to, že dnes už je umělá inteligence schopná nahradit spoustu doktorů!“
Čtěte také
Užasle jsem se na něj podívala. Pokračoval s vysvětlováním, které mi po chvíli už nepřipadalo až tak nesmyslné. „Vezmi si, že takový robotický doktor v sobě bude mít obrovskou databázi diagnóz, která se navíc bude schopná učit. Jeho receptory získají z tvého těla okamžitě mnohem víc údajů, než kdy dokáže člověk.“
„No jo,“ namítla jsem nesměle, „ale taky tě s účastí nevyslechne a nepovzbudí tě!“ „Ehm…“ významně si odkašlal můj muž. „Kolik z nich to dnes dělá?“ „Někteří ano!“ bránila jsem se automaticky.
Když jsem si tu myšlenku následně obracela v hlavě, napadlo mě, že i robotům se dá naprogramovat laskavost a trpělivost, kterou navíc nikdy neztratí. Možná by byli lepší než ti nevrlí doktoři. Ale nikdy by nenahradili ty dobré, kteří stále ještě umějí být… lidští.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Náušnice
Zaparkovala jsem na náměstí ve Dvoře Králové, nastavila parkovací hodiny a v rámci automatické úpravy zevnějšku jsem si strčila neposlušný pramen vlasů za ucho.
-
Dagmar Ruščáková: Hodinky
Chystala jsem se na společenskou událost. Šaty, boty, kabelka, šperky. Vše spolu krásně ladilo. V duchu jsem si dělala poslední inventuru, když mě napadlo - co hodinky?
-
Dagmar Ruščáková: Když nemůžeš pochválit, mlč!
Nastalo léto a s ním i jindy těžko opakovatelná možnost vidět skutečné lidi. Díky horku se naplní koupaliště a pláže, přičemž osvěžení si neodepře nikdo, kdo po něm touží.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.