Dagmar Ruščáková: Hodinová zima
Ráno jsem vykoukla z okna, a zjistila, že nasněžilo. Nečekala jsem na nic a honem vyrazila ven - odhrnout sníh a vzít psa na vycházku. Kdo ví, jak dlouho to vydrží!
Dýchala jsem mrazivý vzduch, užívala si křupání sněhu pod nohama, a naše bílá vlčice běhala nadšeně po louce sem a tam, skákala kolem mě jak kůzle, a nakonec se ve sněhu pořádně vyválela. Jako by i ona věděla, že odpoledne bude nejspíš zase jen bahno.
Čtěte také
Je to už šest let, co tady u nás pod horami napadal dostatek sněhu a vydržel natolik, aby bylo možné připravit lyžařské stopy. Přitom zdejší lidé jsou ochotni vyrazit ven na běžkách už ve chvíli, kdy to aspoň nedrhne o trávu, nečekají na ideální podmínky! Jenže co naděláme, poslední roky máme hodinové zimy.
Pokud ve středu nasněží, nemáte jistotu, jestli bude sníh ještě i o víkendu. Většina malých dětí si mimo hory na sníh vlastně ani nemůže pořádně zvyknout. Chybí ty pravidelné hodiny svobodného sáňkování, bobování a hraní si ve sněhu, díky kterému se člověk naučí znát všechny jeho podoby - od čerstvého prašanu až k tvrdému jarnímu firnu.
Absence trvalejší sněhové pokrývky ve středních polohách znamená, že třeba lyžování rychle mizí z pozice dovednosti, kterou by měl umět každý; jako jsou třeba plavání a jízda na kole.
Čtěte také
Pokud je nutné jezdit za lyžováním na vysoké hory, stává se pro spoustu rodin dříve běžný sport extrémně náročným koníčkem - na čas i peníze.
V této souvislosti tak nějak nechápu, proč školy vlastně trvají na lyžařských kurzech. Možná by byla praktičtější podpora plavání!
Díky bruslení na zimních stadionech a veřejných kluzištích s umělým chlazením, se děti mohou spolehnout aspoň na jednu z aktivit, které dříve dělaly zimu nejen snesitelnou, ale i zajímavou a zábavnou. I když… ke svobodným hrám ve sněhu to má aspoň z mého pohledu daleko. Ale co už, když máme hodinové zimy?
Související
-
Dagmar Ruščáková: Koně, koníčky, koně…
Stojím vedle koňského box. Na jedné straně já, na druhé nádherný bílý hřebec. Kolem nás znějí hlasy komentované prohlídky, ale pro mě se na okamžik zastavil čas.
-
Dagmar Ruščáková: Ozvěny
Sedím v křesle, na klíně mám notebook a pokouším se spřádat myšlenky. Jenže mi to vůbec nejde. Copak někdo může efektivně přemýšlet, když mu kolem hlavy lítá moucha?
-
Dagmar Ruščáková: Západ slunce
Jedu po poloprázdné dálnici, uvolněně držím volant a poslouchám oblíbenou hudbu. Končí horký den, nebe je jasné, a v šikmých slunečních paprscích vypadá krajina půvabně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.