Čeští odborníci nasazují slonům a lvům v Africe telemetrické obojky. Data poslouží k ochraně zvířat

O tomto projektu si povídáme s Jaroslavem Hyjánkem, zoologickým ředitelem Safari Parku Dvůr Králové, pod jehož vedením se to celé v Tanzánii odehrálo.

8 fotografií

Tři sloní samice a jeden samec od vás obojky tentokrát v Africe dostali. Pojďme ale úplně na začátek, protože sloni nebyla první zvířata, co obojky nosí.
Co se týče telemetrického projektu našeho Výzkumného institutu ochrany genofondu, který sídlí v Safari Parku ve Dvoře Králové, tak v podstatě první telemetrický projekt proběhl už hodně dávno. Začínali jsme na husách a dalších ptácích v České republice, kteří migrují na africký kontinent. Když se ale budeme bavit o nějaké exotice, tak to v podstatě začalo v Tanzánii obojky pro lvy. V září loňského roku jsme tam umístili prvních pět obojků. Byli jsme úspěšní se třemi obojky, nebylo to jednoduché, takže dva obojky pořád jsou v záloze a čekají na naši další výpravu do Tanzánie.

Jaroslav Haimy Hyjánek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Pojďme vysvětlit, co to vlastně takový telemetrický obojek je a k čemu je dobrý.
Mohu to přiblížit pomocí dalšího projektu, na kterém se náš Výzkumný institut ochrany genofondu podílí, a to je telemetrické pozorování a obojkování vlků na Broumovsku. Telemetrický obojek se umístí jako klasický obojek na krk zvířete s tím, že má dva takové systémy. Jeden je GPS, to všichni známe z navigací mobilů. Pomocí satelitu a aplikací potom vidíme, kde se to zvíře pohybuje.

Není morálně obhajitelné, aby byla zvířata zavřená v klecích v zajetí jen proto, aby se návštěvník podíval, jak vypadá žirafa či lev.
Jaroslav Hyjánek, zoologický ředitel Safari Parku Dvůr Králové

A druhý je tzv. VHF systém, kdy jste možná ve starších dokumentárních filmech mohli vidět, jak vědci chodí s takovou anténou a pomocí pípání a zvuků hledají lokaci zvířete. Často to používají sokolníci k dohledání ztraceného dravce, který tu vysílačku má. Tedy pomocí těchto dvou systémů dokážeme lokalizovat zvíře. A ten GPS systém je výjimečný v tom, že sbírá data během časového úseku, který si nastavíte. A pak je jednorázově odesílá. Získáte pak v systému krásnou mapu, jak, kdy a kde se to zvíře pohybovalo.

Čtěte také

Král „na vodítku“. Telemetrické obojky ze Dvora Králové umožní podrobně studovat život lvů v Africe

Představme rezervaci Mkomazi v Tanzánii. Už jsme o ní slyšeli i v souvislosti s nosorožci, které jste tam zpátky do divočiny odvezli.
Přesně tak. Národní park Mkomazi v Tanzánii nás spojuje díky dvěma projektům. Nejvýznamnější jsou ti nosorožci dvourozí černí východoafričtí, které jsme tam reintrodukovali, vraceli zpátky do přírody z odchovu v našem safari parku. Můžeme říci, že je to velice úspěšný projekt, protože již mláďatům narozeným našim nosorožcům se tam rodí mláďata, takže to funguje. A druhý, menší projekt, kdy jsme podporovali chov psů hyenových, protože se jedná o velice ohroženou šelmu. I když je to jeden z nejúspěšnějších lovců v Africe, přesto je to velice ohrožená šelma. Podporovali jsme veterinární a další péči o populaci psů hyenových. A připravujeme ještě další projekt, kde bychom chtěli přivézt od nás ze safari parku nebo i z mezinárodního chovného programu v Evropě další jedince psa hyenového do národního parku Mkomazi. Je to velká oblast, má 3 200 km2. Je tedy větší než Liberecký kraj.

To byla úžasná myšlenka Ing. Vágnera. Smyslem zoo je to, aby držela genofond a dokázala zvířata zase vracet zpátky do přírody.
Jaroslav Hyjánek, zoologický ředitel Safari Parku Dvůr Králové

A zvířatům je tam dobře.
Jsou tam pro ně výborné podmínky. Myslím si, že se tam mají mnohem lépe než v zoologických zahradách nebo kdekoliv jinde. Naplní tu svoji přírodní roli, kterou správně naplňovat mají.

Čtěte také

Český lesník v Africe. Josef Vágner snad jako první pochopil, že je třeba africkým zvířatům pomoci

To znamená, že zoologická zahrada je vlastně taková genová banka, kam už tenkrát Ing. Vágner z této oblasti vozil zvířata do Dvora Králové nad Labem. Odkud se potom, pokud v přírodě vymírají, vrací zase zpátky.
To byla úžasná myšlenka Ing. Vágnera. Jakmile měl víc expedic na africký kontinent, tak pozoroval, že těch zvířat rapidně ubývá. A říkal, vždyť jediným smyslem zoologické zahrady je to, aby držela onen genofond a tu populaci. V případě, že dojde k nestabilní situaci v místě přirozeného výskytu těch zvířat, tak jediná zoologická zahrada je dokáže vracet zpátky. A to bylo úžasné, že on už tenkrát nastavil rámec zoologických zahrad. Protože v dnešní době má zoologická zahrada jediné dva důvody k tomu, aby existovala. Jeden je, aby byla zapojena do mezinárodních chovných programů a udržovala populace zvířat, která někdy v budoucnu mohou sloužit k reintrodukcím. A druhá věc je, aby dokázala generovat finanční prostředky, které slouží na aktivní ochranu a výzkum v přirozeném prostředí jednotlivých zvířat. Musí naplňovat tyto dva smysly své existence, pokud slouží jen jako zoologická zahrada, kam se chodí návštěvníci dívat na zvířátka, tak si myslím, že tohle není morálně obhajitelné. Aby byla zvířata zavřená v klecích v zajetí jen proto, aby se návštěvník podíval, jak vypadá žirafa či lev.

Získaná data slouží k ochraně zvířat a řešení toho, co nazýváme human-wildlife conflict. Konflikt mezi člověkem a divokou přírodou.
Jaroslav Hyjánek, zoologický ředitel Safari Parku Dvůr Králové

Teď jste sledovacími telemetrickými obojky vybavili čtyři slony savanové, předtím to byli lvi. Co bylo složitější?
Už samotné vysledování těch zvířat bylo pokaždé úplně jiné. Protože lev je šelma, tam jsme museli mít i hodně nočních šicht, kdy jsme využívali speciální metodu zpětného volání. Měli jsme na reproduktorech nahrávku zvuku dospělého samce hájícího své teritorium, aby vyvolal jako soupeř další samce z těch smeček, které by se k nám přibližovaly. A pak jsme měli zvuk, což byl pro některé vážně hrozivé, zvuk ječícího uloveného prasete savanového, tady kořist. Smečka uslyší, že v jejich teritoriu někdo loví, tak tam jde území bránit. Tedy v jednu ráno jsme začínali, vyjížděli jsme a snažili jsme se pomocí reproduktorů přivolávat lví smečky. Když se rozednilo, tak jsme s veterinární jednotkou a s rančery pokračovali a hledali jsme už vizuálně, jestli se nám podaří najít nějakého jedince. Bylo to složitější v tom, že na té obrovské ploše je asi pět smeček a několik volných jedinců, kteří se tam pohybují. Dalo nám to zabrat, proto jsme byli úspěšní jen se třemi obojky z pěti.

Čtěte také

Češi zachraňují antilopy Derbyho. V Senegalu bylo posledních 6 zvířat, dnes žije 260 exemplářů

U slonů to byla úplně jiná práce. Tam jedete, vizuálně vidíte skupinu slonů a snažíte se co nejvíc přiblížit, abyste identifikovali, jestli jsou tam malá mláďata. Protože si nemůžeme dovolit uspat samici s malým mládětem, to by nás celá smečka rozmetla i s auty. Musíte být velice dobrý zvířecí psycholog, abyste odhadl: ano, tato smečka se nebude příliš aktivně bránit, tam dokážeme mladou slonici uspat, ta nemá mláďata, ostatní jedinci smečky se vzdálí a budou někde čekat, až se k nim zase zpátky připojí. Tedy to byla záležitost rychlých jízd v buši a pronásledování slonů. Uspávací šipka zabere do několika minut, ona narkotizace. Takže rychle musíte za tím zvířetem, dohledat ho a pomocí dalších aut odhánět ty další jedince, strašit je, prostě dávat jim najevo, že nestojí za to, aby bojovali za mladou samici. Oni ji chtějí zachránit, nechtějí nás k ní pustit, ona pak usne, vy se pak snažíte rychle nasadit obojek, odebrat genetická a biologická data, udělat veterinární vyšetření, aktivovat obojek a zmizet. A pak už se jen dívat zpovzdálí, jak slon vstane a jde se připojit ke skupině. Jen si na 30 minut zdříml.

Čtěte také

Zázrak v Africe. Česká expedice našla zebru bezhřívou, která byla v Ugandě považována za vyhubenou

Jak složité je manipulovat se slonem, který spí?
My se slonem nemanipulujeme, takže se to dá docela zvládnout, protože slon usne na levou nebo na pravou stranu. A pak už jen nasazujeme obojky a držíme natažený chobot, aby slon dobře dýchal. Zakryjete mu oči a pak už jen berete vzorky. Je ale fyzicky náročné udržet na kapotě jeepu při rychlé jízdě, protože celá jednotka musí být rychle připravena k akci. Jedete buší, křovím, termitišti takovou čtyřicítkou, rachotí to všechno doleva, doprava, rychle za slonem, ošlehávají vás větve. Tedy držet se 12 hodin na kapotě, pak 40 minut rychle něco řešit, to je dost fyzicky náročné.

Má člověk vůbec čas vnímat ten úžasný pocit, když se ocitne u obrovského divokého zvířete a může si na něj sáhnout?
Má. Je velmi důležité, abychom měli respekt k přírodě, abychom to nebrali jako výrobu. Celý tým má rozděleny různé funkce, takže my nasadíme obojek, a než veterinář zkontroluje stav zvířete, tak máte čas na to, abyste si uvědomil, co jste dosáhnul, jak je příroda úžasná. Leží před vámi divoký slon a vy se opatrně snažíte, s respektem, s ním manipulovat. Zasahujete do jeho přirozeného dne. Tedy je důležité respekt cítit.

Čtěte také

Africké a lví safari u nás nabízí jediný Safari Park Dvůr Králové. Je to odkaz Josefa Vágnera

Už máte z projektu nějaká data?
Máme data. Národní park Mkomazi sousedí s národním parkem Cavo v Keni, takže velká skupina slonů, když jsme je obojkovali, zmizela do Keni. Zmizeli do klidné lokality přes hranice, vlastně přesídlili do Keni. Takže máme informace, že se pohybují mezi Keňou a Tanzanií, víme, kde jsou zvířata teď.

A to všechno pomůže k ochraně těchto krásných zvířat.
K ochraně a řešení toho, co my nazýváme human-wildlife conflict. Konflikt mezi člověkem a divokou přírodou. Sloni opouští v rámci klimatických podmínek a změn počasí národní park do dalšího národního parku, kde je víc vody, a jdou přes vesnice, jdou přes obydlené oblasti a tam dochází hodně ke konfliktům. Takže to nám pomůže vyvarovat se tomu.

Jaroslav Haimy Hyjánek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Říká zoologický ředitel Safari Parku Dvůr Králové Jaroslav Hyjánek. Moc děkuji za rozhovor.