Zázrak v Africe. Česká expedice našla zebru bezhřívou, která byla v Ugandě považována za vyhubenou

Česká expedice našla v Ugandě zebru bezhřívou
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Česká expedice našla v Ugandě zebru bezhřívou

Vypravíme se za zebrami do Afriky, protože česká expedice, která zamířila do Ugandy, hlásí úžasný a přelomový objev. Zebra bezhřívá, kterou se vydali pátrat ve volné přírodě, žije a dokonce tam přežívá mnohem více kusů, než si odborníci původně mysleli. A těmi odborníky jsou Luboš Melichar ze zoologické zahrady v Liberci a jeho kolega ze Safari Parku Dvůr Králové Luděk Čulík. 

Kdy jste byli v Africe a proč jste tam jeli? Pan Čulík tam ovšem nebyl, jak jsem se dozvěděl.
Pan Čulík tam být měl, protože jsme to celé plánovali spolu. Do Ugandy jsme odjeli v půlce července loňského roku, byli jsme tam asi 16 dní. Měli jsme v plánu hlavně navštívit národní park Kidepo, kde zebry jsou. Ale protože se jede z Kampaly přes celý stát nebo přes celou zemi, tak jsme tranzitně navštívili ještě přírodní rezervaci Pian Upe. Jednak proto, že tam před 50 lety lovil zvířata včetně zeber Josef Vágner a potom jsme také na Facebooku objevili nahodilou turistickou fotografie zeber právě z oblasti Pian Upe, kde by teoreticky žádné zebry být neměly. Tak jsme se chtěli věnovat i tomu. Protože i tam patří zebra bezhřívá svým reálným rozšířením. Bohužel z oficiálních zdrojů jsme věděli, že to zvíře by tam být vůbec nemělo, že je v těchto místech vyhubené. Chtěli jsme to tedy prověřit tím, že se pobavíme s místními rangery, případně s dalšími domorodci. A tak jsme se vydali do Pian Upe.

Luboš Melichar a Luděk Čulík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A tam jste našli zebru bezhřívou.
Ano, my jsme ji tam našli. Což byl v podstatě zázrak. I z toho úhlu pohledu, že ta rezervace je obrovitánská. To je 2,5 tisíce čtverečních kilometrů a najít tam zebru, kterých tam žije podle rangerů 30, možná 40, bylo velké štěstí. Naštěstí jsme měli podporu. Jeli s námi lidé z Uganda Life of Charity, což je svrchovaná ugandská autorita starající se o přírodní zdroje. Měli jsme tak situaci velmi ulehčenou, protože nám doporučili správné zdroje a rančeři se s námi vydali na místa, kde by čistě teoreticky ony zebry mohly být. A my jsme měli obrovské štěstí a viděli jsme je.

Zážitek to byl obrovský, protože tohle jsme opravdu nečekali. To nebyla věc, která by se dala naplánovat.
Luboš Melichar, zoolog ZOO Liberec o objevu zebry bezhřívé v Ugandě

Tedy za ten zázrak může jedna nevinná fotografie na Facebooku?
Asi za všechno v tom Pian Upe může ta fotka. My bychom tam tedy jeli stejně kvůli Josefu Vágnerovi, ale nebylo naším cílem a ambicí tam najít zebru, která tam v podstatě není. Šlo v podstatě jen o to prověřit, jestli to má reálný základ nebo jestli jde jen o nějaký nahodilý snímek na Facebooku, kde je spoustu podvrhů. Tedy jestli tohle není jeden z nich.

Když jste tam přijeli, co jste cítil, když jste ty zebry bezhřívé uviděl ve volné přírodě?
To se špatně popisuje. Samozřejmě teď s tím půlrokem, který mezitím proběhl, je to stále obrovská věc. Luděk s námi být bohužel nemohl, ale byl celou dobu on-line. Takže jsme posílali hned přes telefon první fotky. Zážitek to byl obrovský, protože tohle jsme opravdu nečekali. To nebyla věc, která by se dala naplánovat. My jsme potom měli možnost pozorovat zebry v podstatě půlku dopoledne, taková klika to byla. Ony jsou poměrně plaché, zvířata v Pian Upe obecně, protože jsou pod velkým pytláckým tlakem, tak jsou hodně plachá. Útěková vzdálenost je nějakých 200 metrů a špatně se k nim dostává blíž. Takže to většinou byla záležitost dalekohledů. Potom jsme měli trochu takovou, řekněme VIP pozici, tak jsme mohli dělat věci, které se normálně dělat nesmí. Rančeři nás vzali opravdu do buše, mohli jsme vystoupit z auta, což se normálně nedělá, plížit se akáciovým podrostem k zebrám na co nejbližší možnou vzdálenost. Zebry o nás samozřejmě věděly celou dobu, takže si drželi distanc, ale na nějakých 150 metrů jsme se dostali, mohli jsme je i fotografovat. Mohli jsme celé stádo zkontrolovat přes dalekohled. Zážitek to byl nevídaný.

Česká expedice našla v Ugandě zebru bezhřívou

Může být těch míst v Ugandě, kde žije zebra bezhřívá, tento vzácný poddruh, ještě víc?
V Ugandě určitě ne. Je určitá šance, že by nějaká zvířata mohla být ještě v severní Keni nebo v severozápadní Keni, ale to není potvrzeno. A podle oficiálních dat tam žádná zvířata v podstatě nejsou. Je to zase na prověření stejným způsobem, jako jsme to udělali my. Jsme samozřejmě nachystaní s tím dál pracovat.

Kolik tedy žije zeber bezhřívých ve volné přírodě a kolik jich je v evropských zoologických zahradách?
Ve volné přírodě velmi hrubým odhadem může být okolo 250, možná maximálně 300 kusů. Po zoologických zahradách jsou ta aktuální data velmi nepřívětivá, je to okolo 40 zvířat, spíš méně.

A to jsou potomci zvířat, které přivezl Josef Vágner z Afriky?
Ano. Josef Vágner je chytal přesně v oblasti, kde jsme my teď potvrdili jejich výskyt, tedy v přírodní rezervaci Pian Upe. To je přímo oblast, kde Josef Vágner zebry chytal.

Vy jste tam také jeli hledat jeho odchytový tábor. Našli jste ho?
Přestože to dlouho vypadalo špatně a bídně, tak nakonec jsme ho našli. Samozřejmě ten tábor už od roku 1978 nefunguje. Takže místo je celé zarostlé. Ale měli jsme možnost se setkat, díky ugandským kolegům, se dvěma pány, kteří pod Josefem Vágnerem přímo pracovali před těmi 50 lety v tom kempu. Takže byli perfektně schopní nám říct, kde jaká zvířata byla. Pamatovali si Súdána, nosorožce severního bílého, který tím kempem prošel před těmi 50 lety. To byl také velký zážitek.

Česká expedice našla v Ugandě zebru bezhřívou

To jste museli cítit velké mrazení, když jste se ocitli na tom místě.
Určitě ano.

Pojďme se vrátit k zebře bezhřívé. Pan Čulíku, co je na ní typického? Je to poddruh. Normální zebra je pruhovaná, tato je jistě také.
Určitě. Je to zebra stepní. Jde o nejsevernější poddruh zebry stepní, který se vyskytuje právě v Ugandě, v národním parku Kidepo. A ta zebra opravu nemá žádnou hřívu. Hřebci mají úplně malinký kartáček, kobyly mají ty hřívy malinko vyšší. Ale vlastně ta hříva vymizí až v mládí. Hříbě se narodí s normální hřívou a v nějakých dvou, třech letech hříva začíná mizet až do dospělosti, kdy vymizí úplně.

Rádi bychom rozjeli projekt, aby ještě další zoologické zahrady měly tato krásná zvířata. Konkrétně jde o zahrady v Plzni a v Brně.
Luděk Čulík, zoolog Safari Parku Dvůr Králové

Kde všude u nás zebru bezhřívou uvidíme? Asi u vás ve Dvoře Králové a v Liberci?
Samozřejmě ano. A jsou dokonce ještě v ZOO v Praze. Potom máme ještě nějaká zvířata u sousedů v Košicích. A teď bychom rádi rozjeli projekt, aby ještě některé další zoologické zahrady měly tyto zebry. Týká se to konkrétně zoologických zahrad v Plzni a v Brně.

Česká expedice našla v Ugandě zebru bezhřívou

Připomenu myšlenku Josefa Vágnera, proč začal vozit zvířata z Afriky do Evropy. On si už tenkrát všiml, že africká příroda je v ohrožení a že zvířata z ní mizí. Tak je začal vozit sem, aby vznikla jakási geno-banka. Aby se potom zase mohla ta zvířata vrátit zpátky do Afriky. Dělá se to s nosorožci. Je to reálné i u zebry bezhřívé?
Bylo by to samozřejmě pěkné, ale zatím to není na stole. Protože těch zeber je i tady v Evropě strašně málo. Je tu necelých 40 zvířat a není to moc příznivá situace. Například v minulém roce se nám rozmnožili jen ve Dvoře Králové, v žádné jiné zoologické zahradě. Takže my musíme nejdříve postavit nějaké schopné a pořádné stádo v Evropě a potom se teprve můžeme bavit o nějaké záchranné akci. Ta záchrana by měla spíš směřovat do Ugandy a pomáhat přímo tam na místě.

Jakub Schmidt, Luboš Melichar a Luděk Čulík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak vám budeme držet palce. Díky za ten úžasný objev, který jste udělali. Našimi hosty dnes byli zoologové Luboš Melichar ze zoologické zahrady v Liberci a Luděk Čulík za Safari Parku Dvůr Králové. Moc děkuji za návštěvu.
Díky za pozvání, na shledanou.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související