Anesteziolog David Astapenko: Je to fascinující zážitek, poznat, jak všechno v našem těle funguje

13. říjen 2020

Lékař anesteziolog David Astapenko, který pracuje na anesteziologicko-resuscitačním oddělení Fakultní nemocnice Hradec Králové, kromě práce v nemocnici také učí a věnuje se výzkumu v oblasti anestezie. Za což byl letos také oceněn Výroční cenou města Hradec Králové. 

O nemocnici a odděleních jednotek intenzivní péče a ARO je teď slyšet možná víc, než bychom si přáli, tak jaká je aktuálně situace u vás?
Myslíte situaci s pacienty nebo náladu v mužstvu?

MUDr. David Astapenko ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Oboje.
Přiznám se, že občas je znát nejen na lékařích, ale i na sestřičkám, že ta situace tuhne. Ale snažíme se s tím vyrovnávat a myslím si, že nám to zatím jde, zatím parta funguje, držíme se. A stran pacientů, také cítíme, že se nápor zvyšuje, ty čísla mluví sama za sebe. Statistika nám jasně říká, že počet pacientů se bude ještě nějaký čas zvyšovat. Ale máme dobrý management, jsme na to nachystáni, jsme schopni kapacitu lůžek upravit podle toho, kolik pacientů je bude potřebovat. Zatím jsme ještě nemuseli příliš snižovat operativu, což je skvělé. Takže péče se zatím nemusí zásadně dělit, naše oddělení funguje jak pro covid, tak pro non-covid pacienty. Ovšem někdy je to dost těžké ta místa sehnat.

Takže máte aktuálně plno?
Přesný aktuální stav vám neřeknu, nebyl jsem tam přes noc, nevím, kolik pacientů se přijalo, ale zatím jsme schopni se s tím vypořádat. Jsou u nás pacienti v nejtěžším stavu, se selháním vitálních funkcí, na umělé plicní ventilaci, na membránové oxygenaci, mimotělní oxygenaci, ale zatím to zvládáme.

Přitahuje mne těžká práce. Nejen umět něco manuálně, ale studovat nemoc i reakce těla. A potom si vědět rady.
MUDr. David Astapenko, Ph.D., anesteziolog

Bojíte se covidu?
Já osobně se ho až tak nebojím, jelikož vím, že mladší ročníky, díky své imunitě, nemoc lépe zvládají. Ale samozřejmě nevíme, jak se to bude chovat dál, pořád se to zkoumá, zjišťují se nové informace. I já jsem se ve svém výzkumu zapojil do toho, abych získával nové informace o tomto onemocnění. Je to do jisté míry taková jakoby vědecká senzace, zjistit, co to je. Dobře se o tom bude určitě publikovat a zjišťovat, jak nás to moc ovlivňuje.

Čtěte také

Vidíte pacienty s tím nejtěžším průběhem nemoci. Takže je na místě opatrnost nebo jste už otrlejší a zkrátka si některé věci jako lékař nepřipouštíte?
Určitě si člověk trošku zvyknul na to, co se kolem něho děje. Nesmí si to úplně moc pouštět k srdci, jinak by vyhořel dřív, než to na lékaře může přijít. A co se týká těch kritických stavů, tak mě určitě drží to, že se snažím o nemoci hodně vědět, snažím se studovat nejen samotnou nemoc, ale i fyziologii, jak naše tělo funguje. Čím víc o tom člověk ví, tím lépe potom dokáže pacienta léčit. To si myslím, že mi dává velký pocit jistoty, že se to dá zvládnout.

Co je vlastně ARO, tedy jednotka intenzivní péče? Vysvětleme, o co se tam staráte.
Obecně jde o intenzivní péči pro pacienty, kteří jsou v kritickém stavu, kterým selhaly základní vitální funkce, čili oběh, nízký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu, selhání dýchání, poruchy oxygenace, ventilace, selhání imunity, lidově řečeno otrava krve, odborně řečeno sepse, čili infekce krevního řečiště z nějakého zdroje. O takové pacienty se starají jednotky intenzivní péče. Lékař se moderně nazývá intenzivista.

Zajištění dýchacích cest orotracheální intubací před napojením na umělou plicní ventilaci u pacienta s COVID-19 pomocí videolaryngoskopie

Tedy vy jste intenzivista. Vždy jste si přál pracovat s vážnými případy?
Vždycky mě přitahovala ta těžká a náročná práce. Nejen se něco naučit a umět manuálně, ale i porozumět tomu, co se v člověku děje a vědět si rady.

Lékařem jste chtěl být úplně odmalička?
Přiznám se, že úplně odmalička ne, ale potom, jak jsem procházel biskupským gymnáziem Bohuslava Balbína v Hradci Králové, tak mne stále víc zajímala anatomie a fyziologie lidského těla. Tedy medicína byla jasným pokračováním v mém studiu na zdejší lékařské fakultě. To byl úplně pro mě fascinující zážitek, poznat, jak to všechno v našem těle funguje.

MUDr. David Astapenko s Pavlou Kindernayovou při rozhovoru po udělení Výroční ceny města Hradec Králové

Vaší práce si všimlo a ocenilo ji i město Hradec Králové, jste držitelem také Hlávkova ocenění. To je cena, která se uděluje opravdu za výjimečné schopnosti a tvůrčí myšlení. Takže musíte být hrdý, že je ve vašem držení.
Jsem za to rád.

Jaký má vaše odborné uspání vliv na náš organismus? Máte také osobní zkušenost s uspáváním v oblasti anesteziologie?
Tak to se musím přiznat, že nemám, přestože jsem už poskytl několik tisíc anestezií.

Anesteze nemá se spánkem nic společného. Když to řeknu laicky, tak se jedná o intoxikaci anestetiky, která je řízena lékařem.
MUDr. David Astapenko, Ph.D., anesteziolog

To jsem se chtěla zeptat, jestli si své zákroky nějak evidujete.
I když teď pracuji přednostně jako intenzivista na intenzivní péči, do atestace jsem procházel curriculem, které se skládalo z určitých počtů anestezií, přesně 2,5 tisíce zákroků. Potom ještě nějaké přibyly, vše jsem si evidoval do atestace. Pak už to nebylo vyžadováno, takže už ta evidence není tak přesná.

Ale víte, co se děje s naším tělem, když je v umělém spánku.
Snažím se to studovat, snažím se o tom zjišťovat opravdu detaily na molekulární úrovni. Myslím si, že je hodně důležité o tom co nejvíce vědět.

Čtěte také

Co se tedy děje, když nás anesteziolog uspí?
Laická veřejnost si myslí, že se jedná o uspání, ale tak to není. Není to žádný spánek. Nemá to se spánkem nic společného. Možná jen to, že člověk má zavřené oči a nehýbe se. Ale de facto, když to řeknu laicky, je to intoxikace anestetiky, která je řízena lékařem. A ten musí dávat pozor, aby jich bylo akorát, aby se pacient včas dokázal, řeknu, probudit, aby ta anestetika z něho včas vyprchala, včas je zmetabolizoval, po operaci se včas probudil a neměl dechovou nedostatečnost, měl dostatečnou svalovou sílu a byl schopen dostatečně interagovat s ošetřujícím personálem, což je dost těžké skloubit, aby vše vyšlo v jeden moment.

Ovšem uspání zní přeci jen lépe než intoxikace. To už nevypadá až tak pozitivně.
Ano. Máte pravdu, z pohledu, že se jedná vlastně o intoxikaci, i mně to trošku vadí. Snažím se lidem pomáhat, ale musím jim škodit, abych jim mohl pomoci. I to mě vedlo k tomu, že jsem se chtěl ve výzkumu angažovat a zjistit, co za tím je.

Snažím se lidem pomáhat, ale musím jim škodit. Zatím ještě nemáme taková anestetika, aby člověka neovlivňovala negativně.
MUDr. David Astapenko, Ph.D., anesteziolog

Jak moc škodí anestezie?
Mladý člověk vám může říct, že měl už 20 anestezií a všechny zvládl v pohodě, nic na sobě necítí. Ale třeba až mu bude 60, kdyby měl dvojče, které by ty anestezie nemělo, tak by mělo daleko lepší mentální kapacitu.

S prof. MUDr. Marianem Kacerovským, Ph.D., vedoucím lékařem porodnice na Porodnicko-gynekologické klinice FNHK, laureátem ocenění primátora města Hradce Králové za rok 2012

Takže doporučujete, pokud je možnost, tak se tomuto zákroku velkým obloukem vyhýbat?
Doporučuji to, ano. Zrovna včera jsem kolegovi ze záchranné služby doporučoval, aby jeho manželka šla na císařský řez ve spinální anestezii a ne v celkové anestezii. Je to šetrnější k organismu matky i k tomu novorozenci, samozřejmě.

K první anestezii éterem došlo v devatenáctém století, tuším, že šlo o zubní zákrok. A tak při raketovém vzestupu v oblasti chirurgie, i přes ty škodlivosti anestezie, jsou takové zákroky zapotřebí. I to je potřeba brát v potaz.
Ano. Je to potřebné, nejen anestetikum jako takové, ale potom i látky paralyzující, čili ty, které způsobují obrnu svalstva, kdy pacient jednak spí, jednak se nehýbe. Nesmí se stát, že by se probudil a nemohl se hýbat, to se nesmí stát.

Stalo se to někdy?
Určitě se to stává, ale není to nijak časté. V dnešní době je to velice vzácné, máme monitoring, který nám to dokáže objektivizovat. Jestli se už pacient probouzí nebo už získává zpět svalovou sílu.

Nácvik vyšetření elektroencefalografie ve spolupráci s Ústavem patologické fyziologie Lékařské fakulty v Hradci Králové

Ale když tyto léky přišly ve čtyřicátých letech, tak se to stávalo. A dokonce první práce na toto téma vycházely tak, že to zvyšuje mortalitu pacientů, pokud jsou tyto látky používány. Ale to, že ulehčují a umožňují operace v hlubokých strukturách, břišní operace, hrudní operace, to je jasné, to je bez diskuzí.

Takže se budete výzkumu věnovat dál i ve spolupráci se zahraničními odborníky?
Ano, moc rád.

Cestujete rád? Jste napojen na mezinárodní lékařské organizace?
Spolupracujeme s univerzitou Dalhousie v kanadském Halifaxu na výzkumu mikrocirkulace, čili výzkumu, jak proudí krev ve vlásečnicích. Byl jsem dvakrát na Mayo Clinic v Americe, ta o sobě říká, že je nejlepší klinikou na světě, i statistiky za to mluví a pacienti to potvrzují. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to bude pravda, to, co jsem tam viděl, bylo opravdu na špičkové úrovni, i výzkum je tam na špičkové úrovni. Jsem rád, že s nimi mohl spolupracovat na některých tématech.

Čtěte také

Myslíte, že někdy nastane stav, kdy bude úplně bezpečné lehnout si na lůžko a nechat se uspat?
Já věřím, že to někdy nastane, ale v současné době ještě anestetika nejsou úplně bezpečná, aby člověka neovlivňovala negativně. To bohužel takto ještě není.

Teď jsou u vás na jednotce ARO všichni uvedeni do umělého spánku?
Všichni ne, záleží na míře selhání jejich orgánových funkcí. Pokud je potřeba zapojit umělou plicní ventilaci, pak je potřeba analgosedace a ti pacienti v uvozovkách musí být v umělém spánku.

Co byste si přál teď jako lékař úplně nejvíc? Nevím, do jaké míry vás ovlivnilo covidové období jako lékaře.
Moc bych si přál, aby to co nejdříve skončilo. Abychom porozuměli té nemoci, abychom měli účinnou léčbu, abychom měli účinnou vakcínu, čili očkování, aby byli ochráněni i senioři, kteří se s touto nemocí vypořádávají nejhůře. Abychom se zase mohli vrátit k normálnímu životu, až pandemie pomine.

Pavla Kindernayová a MUDr. David Astapenko ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ale zůstáváte optimistou. Vy jste říkal, že italský scénář u nás nehrozí.
Věřím tomu, že u nás italský scénář nenastane.

Říká lékař David Astapenko. Děkuji, že jste přišel. A hodně štěstí ve všem, co budete dělat.
Děkuji, rád jsem přišel. Na shledanou.

Spustit audio

Související