Že Amazonky vymřely? Hloupost! Kateřina Karásková mapuje po světě etnika, kde dál ženy mužům vládnou

16. březen 2022

Spisovatelka, cestovatelka, umělkyně a malířka Kateřina Karásková vypráví o krajinách a koutech naší planety, kde ženy vládnou svým mužům. Zní to určitě zajímavě, nevšedně a lákavě. A tak můžeme alespoň trošku teď do takového světa nahlédnout.

Co vás přivedlo k cestování a poznávání světa?
Cestovala jsem vždy velmi ráda. Už během studií jsem se vydávala za hranice naší země, kde jsem nejen cestovala, ale i pracovala. Původně jsem vystudovala práva, ale život mě potom zavál jiným směrem. Paragrafy mě nebavily a chtěla jsem prostě zkusit něco jiného. A tak jsem pracovala v humanitárních a rozvojových organizacích. Vedla jsem projekty v Ugandě, Keni a v Guatemale.

Kateřina Karásková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kateřina Karásková začala před lety mapovat „ženské kmeny“. Nechtěla na to být sama, a proto oslovila přítele Simona, který se uvolil k tomu, že bude feministické putování usměrňovat vyváženou mužskou perspektivou. A tak se zrodil projekt, jehož výsledkem je svérázná publikace s názvem Kde ženy vládnou, přesahující žánr cestopisu.

Takže jste se podívala díky tomu i do těchto zemí.
Žila jsem tam několik let. A mezitím jsem i cestovala. A myšlenka k tomu také zkoumat místa, kde vládnou ženy, vznikla, když jsem byla na stáži v Anglii v jedné organizaci, která se zabývala ochranou ženských práv ve světě. Tam to začalo.

Kmen Mosuo má navštěvující manželství. Muž tam chodí za ženou jen v noci a ráno se vrátí pěkně domů. Pro mnoho lidí možná ideální vztah.
Kateřina Karásková, cestovatelka, umělkyně, malířka

Zmíním i vašeho anglického životního partnera Simona. S ním jste se také potkala na cestách.
Ano, dokonce na takovém netradičním místě. Zní to až kýčovitě, ale opravdu jsme se potkali na vrcholu mayské pyramidy v Guatemale. Nikdy jsem nezkoušela malovat, až poté, co jsem potkala Simona, jsem si půjčila jeho barvy a začal jsem na cestách i malovat.

Pomáhalo vám to i otevírat duše lidí?
Určitě se nám tak lépe dařilo navázat kontakt. Protože jsme vždy vytáhli barvy třeba někde na trhu a začali tam malovat. Seběhly se kolem nás davy lidí a komentovaly, co děláme. Většinou jim to přišlo docela směšné. Takže se bavili tím, jak nám to nejde. A pak to skončilo tím, že nás pozvali k sobě domů.

Které země jste už tedy navštívila?
Kromě Guatemaly, která byla už zmíněna, tak mnohé další země Střední Ameriky. Když to spočítám, tak Spojené státy americké, Mexiko, potom Guatemala, Kostarika, Panama, Honduras a El Salvador. A také jsem byla v Jižní Americe, v Kolumbii a v Peru. Potom i v Asii, tedy v těch zemích, kde vládnou ženy. Takže jsem se zaměřila na Čínu, Indonésii a Indii. A krátce jsem byla i v Austrálii. V každé zemi je něco zajímavého a úžasného.

Napsala jste knížku Kde ženy vládnou. Kdo vládne u vás doma?
U nás nevládne nikdo, my všechno společně sdílíme. Snažíme se o to.

Jak vás napadlo vydávat se do zemí, kde ženy vládnou?
Napadlo mě to, když jsem pracovala v anglické organizaci zabývající se podporou ženských práv ve světě. Říkala jsem si, jestli někde existuje nějaké etnikum či země, kde ženy tohle nepotřebují, protože už ta práva prostě mají. Ony určují pravidla hry. Když jsem se o tom zmínila Simonovi, tak si vzpomněl, že kdysi navštívil kmen Mosuo v Číně, kde právě ženy vlastnily domy, dědily je, a synové zůstávali celý život se svými maminkami.

Čtěte také

Byli to takoví mamánci a vše tam patřilo ženám?
Simon to zakončil tím, že je to typický matriarchát. Já jsem si tenkrát zadala do Googlu slovo matriarchát v angličtině a Google se mne zeptal, jestli jsem neměla na mysli slovo patriarchát. A to mě tedy tenkrát hodně naštvalo. A řekla jsem si, že to tomu Googlu ukážu, navštívím všechna místa na světě, kde vládnou ženy.

Tak jaká místa jste objevila?
Taková hlavní místa, která nás nejvíce zaujala, byla v Mexiku, v Indonésii, v Číně a v Indii. Takže je to asi docela neobvyklé, protože jsou to spíše země známé tím, že tam hlavní slovo mají muži. Ale i v rámci těchto zemí existují etnika, kde je to přesně naopak. Takže v Mexiku žije etnikum, kde jsou ženy velmi objemné, korpulentní a muži je respektují nejen proto, že jsou tedy silnější než oni, ale i proto, že mají chytřejší hlavu. Jak tamní muži říkají, ženy jsou inteligentnější a racionálnější, obecně se to ví.

Čtěte také

Potom v Indonésii je zajímavé etnikum, taková muslimský matriarchát. Opravdu je možné to skloubit. A v Číně je to tedy onen kmen Mosuo, který Simon navštívil dávno přede mnou. Tam jsme se potom společně vrátili. A tam je největší zajímavosti asi to, že mají takzvané navštěvující manželství. Nemají klasické manželství, ale muž tam chodí za ženou jen v noci. A ráno se zase vrátí pěkně domů. To si myslím, že by byl pro celkem mnoho lidí asi ideální vztah.

A těm chlapům tam nevadí, že jim ženy vládnou?
V těchto kmenech jsme se nesetkali s žádnými vyloženě nespokojenými muži. Ale nespokojené muže, kteří dokonce bojují za svoji rovnoprávnost, jsme našli v Indii u kmene Khásí. Tam jsou opravdu mužské organizace. V některých jsou zapojeny i ženy. A tam se muži snaží dosáhnout rovnoprávnosti.

Čtěte také

To je neuvěřitelné.
Mají tam i uzákoněné, že ženy musí mít příjmení po matce a nejmladší dcera tam rovněž ze zákona dědí. Tohle se snaží ty mužské organizace změnit.

Vysledoval jste tam nějaké výhody, které by byly inspirací pro naší dnešní společnost?
Líbilo se mi, jak jsou tam dcery vychovávány k sebevědomí a asertivitě. Opravdu se jim odmalička říká, že musí být schopné se o vše postarat, musí, musí být až trošku arogantní nebo asertivní, občas až agresivní. Aby prostě byly schopné být dobrými podnikatelkami a zbavit se třeba nějakého nechtěného zákazníka. Takže se v nich pěstuje vyloženě dravost. Mužské vlastnosti se tam v ženách povzbuzují, což si myslím, že u nás až tak není.

Jsou nějaká další místa, která byste chtěla ještě navštívit?
Přemýšlíme o tom, že bychom se chtěli v dohledné budoucnosti podívat do Thajska, protože tam je ještě jeden kmen, který má jakési matriarchální rysy. A pak by mne lákaly třeba různé ostrovy v Tichomoří.

Kateřina Karásková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Celý rozhovor Jakuba Schmidta s cestovatelkou, umělkyní, malířkou a spisovatelkou Kateřinou Karáskovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.