Olivy, hory, siesta, fajn lidé a vedro. Amazonka Eliška Skalníková prožila úžasný měsíc v Katalánsku

8 fotografií

Hned mě zajímá, co z toho všeho, co jsem jmenoval, jste nejvíc? Adrenalin máte ráda?
Já bych se asi nejvíc ztotožnila s tou amazonkou, protože od toho se odvíjí všechno ostatní. Můj způsob cestování, který je v dnešní době takový hodně zprofanovaný, říká se lowcost cestování, s minimálními náklady, kdy si beru velkou krosnu, v níž mám vlastně svůj domeček, mám tam všechny potřebné věci k přežití. A člověk si uvědomí, že mu stačí hodně málo a poradí si s veškerými vlivy v přírodě.

Eliška Skalníková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Dobrodružství jdete tedy naproti.
Přesně tak.

Proč jste si vybrala na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové studium sociální pedagogiky?
Ono to moc lidí nezná. A sociální obory mi byly nejbližší, když jsem po maturitě přemýšlela, kam dál. Ze škol, kam jsem se dostala, mi Hradec nejvíc přilehl k srdci. Líbila se mi tady příroda i přístup vyučujících, takže proto jsem tady.

Sport je součástí mého života. Ráda chodím, běhám, lezu po horách. O horolezectví píšu diplomovou práci, tak se to hezky spojilo.
Eliška Skalníková, cestovatelka, studentka UHK

Jak je to s vaším sportovním duchem? Protože při svých cestách asi potřebujete na tom být dobře fyzicky.
Je to velká výhoda při mém způsobu cestování. Když mám kondičku, tak můžu táhnout i těžší krosnu a můžu podívat na místa, kde by to jiní už zabalili. Ale zase se nepovažuji za elitního sportovce, to ne, ale sport je nedílnou součástí mého života. Ráda chodím, běhám, lezu po horách, věnuji se také horolezectví, o kterém teď píšu diplomovou práci. Tedy se to všechno hezky spojuje.

Čtěte také

39 evropských států projel na kole a bez znalosti cizího jazyka. Ivo Janeček má rád dobrodružství

Kde jste všude už byla na cestách s krosnou na zádech?
S cestováním jsem začala až na vysoké škole, první větší tříměsíční výlet byl v Americe, ale to bylo spíše pracovní. A potom tři intenzivní týdny, to bylo spíš, jak se říká, pohledem japonského turisty. Potom to postupně pokračovalo jako týdenní výlety s kamarády. Přišli jsme na lowcost způsob cestování s batůžkem, byli jsme týden na Mallorce, pak na Korfu a teď posledně jako parta minulý rok na Madeiře. Je to tam super, doporučuji.

A teď Katalánsko. Jak jste se dostala tam?
Tam jsem jela také s krosnou, ale netáhla jsem ji na zádech tak často jako při ostatních výletech. Byla jsem tam měsíc jako au-pairka, takže co se týče cestování, tak to byly čtyři dny v týdnu, kdy jsem měla volno. Pracovala jsem u jedné rodiny v malém třináctitisícovém městečku severně od Barcelony. Tedy celkem dobrá lokalita. A měla jsem na starost čtyřletého svěřence Algeho.

Katalánsko očima Elišky Skalníkové|foto:archiv Elišky Skalníkové

Katalánsko je krásná země, krásný region ve Španělsku. Jací jsou Katalánci? Oni příliš to španělské království nemusí, je to tak?
Ano. Katalánci mají svoji vlastní historii, své tradice, dokonce i jazyk, což pro mě bylo velkým překvapením, protože jsem samouk španělštiny, ale španělština mi tam moc k ničemu nebyla. Když jsem hovořila s Algem, protože ten se teprve španělsky učí ve škole, tak ano, ale jinak se tam mluví katalánsky. A liší se to hodně.

Čtěte také

V Austrálii se na vás usmívají i uklízečky. Když se potom člověk vrátí do Čech, tak je to docela šok

Hrdost Katalánců je pověstná.
Na každém kroku jsou vlajky a takové žluté stužky, což je symbol toho, že chtějí osvobodit své politické vězně, kteří byli uvěznění za to, že v roce 2017 Katalánci vyhlásili referendum a chtěli se osamostatnit od Španělska. To se jim nepovedlo a hlavní představitelé a politické osobnosti byli kvůli tomu uvězněni, zbytek odešel do exilu.

Jací jsou tedy Katalánci lidé, jak na vás působili? Jsou milí, přátelští, usměvaví?
Obecně mi přijde, že jižní národy jsou víc uvolněné. Navštívila jsem mimo Katalánska i jiné španělské země a je to hodně podobné. Mají svoji siestu, což se hodně od toho odvíjí. Věci se tolik neřeší, vstávají později, od jedné hodiny odpoledne lážo plážo, jde se spát nebo někam na zahradu jen se tak válet. Je to hezké, ale má to i svoji odvrácenou stránku, že potom pracují dlouho do noci. Proto jsou tam také poměrně časté au-pairky na hlídání dětí.

Čtěte také

Jak se plní sny? Zuzka se za nimi vydala na cestu. A žije život, o kterém se jí ani nesnilo

Co jídlo? Napadají mne samé mořské potvory, ale výborně udělané samozřejmě. Něco takového jste ochutnala? Chutnalo vám tam?
Já vás zklamu. Jsem vegetariánka. Ale kamarádka si v tam v jídle libovala, obzvlášť při paelle, kde jsou různí korýši a krevety. Jinak pro Katalánsko je typický jejich chleba, na kterém je olivový olej, česnek a rozmačkané rajče, takže taková jako česká topinka. To jsme měla často k snídani, takže se mi to vždy vybaví, když se řekne Katalánsko. Nebo potom tortilla, taková bramborovo-vaječná omeleta. Ovšem samozřejmě olivy, je tam velký vliv středomořské kuchyně.

Co se vám jako první vybaví, když se řekne Katalánsko?
Určitě olivový olej, protože jsem u nás nezažila, že bychom si ráno dali místo másla olivový olej, a oni ho dávají úplně do všeho, do každého jídla, tedy mimo sladkého. A potom jejich velké teplo. A ananasový džus, protože ten jsme si dávali docela často.

8 fotografií

Celý rozhovor Jakuba Schmidta se studentkou a cestovatelkou Eliškou Skalníkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.