Za výjimečným osudem malíře Joannese Koehlera se vydáme na Žacléřsko, do vesničky Bernartice

Jedno a čtvrt století od narození a pětačtyřicet let od úmrtí mistra, jehož poválečné osudy a dílo se před pár léty staly pro umělecký svět doslova zjevením, vzpomeneme s reportérkou Eliškou Pilařovou.

Čtěte také

Muzeum Podkrkonoší získalo výjimečný dar. Tisíce knih o Trutnovsku ze sbírky Vladimíra Wolfa

Jsme na hřbitově v Bernarticích, pod Vraními horami, spolu s někdejším ředitelem žacléřského muzea Danem Machem. A místní nebožtíci se dívají také k horám.

Joannes Koehler, narozen 22. února 1896, zemřel 24. února 1976. Dále Marcella Koehlerová, narozena 1896, zemřela roku 1986. Magické šestky a přežila svého muže o deset let. A leží tu i Rachel Koehlerová, která zemřela v roce 1988.

Ten hrob nebyl dokonce ani označen, když tady chtěla obec postavit pomník. Muselo se zjišťovat, kde vlastně rodina Joannese Koehlera leží.

„Pamětníci říkala, že Rachel oba rodiče pochovala sama. A tento, dnes už důstojný hrob, nechal zřídit starosta obce Bernartice, pan Václav Šrajer, v roce 2006."

Joannes Koehler - Cikánský tábor, olej na plátně, 1959|foto:soukromá sbírka (Městské muzeum Žacléř)

Ale práh z domu ve Vrchové, který se pomyslně kvůli železné oponě, už Koehlerovým překročit nepodařilo, ten tady není. Byl by to zajímavý pomník.
„Toto přání se už bohužel Rachel nevyplnilo."

Příběh rodiny Koehlerových skutečně přesahuje rámec běžného lidského osudu. Rodina Koehlerova byla dlouho zapomenuta, teď už to ale neplatí.

„Osud této rodiny opravdu vezme za srdce a o obrazy Joannese Koehlera je zájem veliký. Dnes už víme, že to byl skutečně vynikající krajinář."

Čtěte také

Cesta k člověku je jediná správná a kromě té, žádné jiné cesty není - životní krédo Josefa Šíra

Můžeme také říci, že jeho obrázky se časem staly i docela zajímavým dokumentem. Krajina, kterou zachytil, má spoustu detailů, které třeba dnes už nespatříme.
„To je pravda. Skutečně několik míst už ani neexistuje tak, jak vypadala tenkrát."

V zahraničí čekaly na Joannese Koehlera statisícové zakázky, ale tady musela rodina prodávat obrázky často na ulici nebo třeba za uhlí.
„Chudoba je donutila žít způsobem, jakým žili."

Nicméně ve svátky stále prostírali na bílý ubrus, měli úžasnou knihovnu, například s astronomickou literaturou.
„Joannes si každý den zaznamenával jaké je počasí. Byl to také velký znalec přírody. A měl i velké medicínské znalosti. Rodina žila velmi chudý, zvláštní život. Zvláštní v očích svých sousedů," dodává Dan Mach.