Vladimír Burjánek: Pomlázka

21. duben 2019

Nedělní káva

Když jsem se počátkem tohoto týdne vypravil na vrbové proutky, potřebné k upletení čerstvé pomlázky, vrátil jsem se ve vzpomínkách o řadu let zpátky. Opět jsem viděl před sebou nezapomenutelného strýce Luboše, který baculatými mohutnými prsty dokázal vykouzlit z proutků krásný nástroj velikonočního koledování. Ze čtyř, osmi i více proutků, jak kdo chtěl.

A nejen to, z proutí, které nařezal v zimě i počátkem, jara, uměl udělat košíky, košťata i ošatky, protože jako selský synek z Vrchovnice na Hradecku, si musel umět poradit se vším a udělat to, co bylo pro hospodářství potřebné.

Mnohé ze sedlačiny si přinesl i do života

Třeba pořádek a řád, který musel panovat na políčku i u domácích živočichů - slepic, králíků i ovcí. Nejdříve museli dostat oni, potom teprve jedl on. Ráno i večer. Čert ho mohl vzít, když mu do příkopu u cesty, v sousedství jeho políčka někdo navezl nepořádek.

Česky pomlázka, na Moravě třeba "žíla" - dvojí označení pro jednu věc|foto: Jaroslav Hoření,Český rozhlas Liberec

Z mizerů rojícím se každým jarem a pneumatikami, balíky v igelitu a dalším nepořádkem dekorujících krajinu, by pořádkomilovnému strýci šla i dnes hlava kolem. Jako jde nám. A výprask velikonoční pomlázkou, o který si tihle ničitelé krajiny a přírody každé jaro koledují, bohužel nedostanou. Protože je těžko chytíme.

autoři: Vladimír Burjánek , baj