Vladimír Burjánek: Plakátovací plochy
Možná se rádi jako já zastavíte při cestě městem u plakátovacích ploch. Oznamují a inspirují nás, kam můžeme jít, co pěkného vidět, kam si jít zatančit, pobavit se i poučit. Jak smutné jsou tyto informační plochy v covidové době. Oznámení a plakáty se starými datumy, většinou ještě z loňského roku.
Šel jsem v době lockdownu u nás městem a najednou mi do očí padlo několik plakátů příjemně zbarvených. Ještě větším potěšením byl pro mě obsah. Na každém plakátu báseň. Ortenova, Seifertova, Nezvalova, Holubova a dalších klasiků i méně známých autorů.
Čtěte také
Nevím, koho na kulturním středisku města napadlo, prosvětlit mizernou dobu karantény právě poezií. Najednou se mi nezdály plakátovací plochy už tak bezútěšné a vzpomněl jsem si na našeho výborného češtináře z gymnázia. Když se nám v hodinách literatury snažil přiblížit i poezii, neměli všichni studenti pochopení.
Pro někoho je holt největší poezií kousek uzeného. Jak vtipně glosoval kantor vztah některých lidí k dílům básníků A tak možná budou pro řadu lidí plakáty s krásnými texty básní zbytečností. Já jsem je však ocenil jako ušlechtilý čin a věřím, že nebudu bílou vránou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
