Vladimír Burjánek: Plakátovací plochy
Možná se rádi jako já zastavíte při cestě městem u plakátovacích ploch. Oznamují a inspirují nás, kam můžeme jít, co pěkného vidět, kam si jít zatančit, pobavit se i poučit. Jak smutné jsou tyto informační plochy v covidové době. Oznámení a plakáty se starými datumy, většinou ještě z loňského roku.
Šel jsem v době lockdownu u nás městem a najednou mi do očí padlo několik plakátů příjemně zbarvených. Ještě větším potěšením byl pro mě obsah. Na každém plakátu báseň. Ortenova, Seifertova, Nezvalova, Holubova a dalších klasiků i méně známých autorů.
Čtěte také
Nevím, koho na kulturním středisku města napadlo, prosvětlit mizernou dobu karantény právě poezií. Najednou se mi nezdály plakátovací plochy už tak bezútěšné a vzpomněl jsem si na našeho výborného češtináře z gymnázia. Když se nám v hodinách literatury snažil přiblížit i poezii, neměli všichni studenti pochopení.
Pro někoho je holt největší poezií kousek uzeného. Jak vtipně glosoval kantor vztah některých lidí k dílům básníků A tak možná budou pro řadu lidí plakáty s krásnými texty básní zbytečností. Já jsem je však ocenil jako ušlechtilý čin a věřím, že nebudu bílou vránou.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.