Vladimír Burjánek: Plakátovací plochy

25. duben 2021

Nedělní káva

Možná se rádi jako já zastavíte při cestě městem u plakátovacích ploch. Oznamují a inspirují nás, kam můžeme jít, co pěkného vidět, kam si jít zatančit, pobavit se i poučit. Jak smutné jsou tyto informační plochy v covidové době. Oznámení a plakáty se starými datumy, většinou ještě z loňského roku.

Šel jsem v době lockdownu u nás městem a najednou mi do očí padlo několik plakátů příjemně zbarvených. Ještě větším potěšením byl pro mě obsah. Na každém plakátu báseň. Ortenova, Seifertova, Nezvalova, Holubova a dalších klasiků i méně známých autorů.

Čtěte také

Ve 13 letech přivedla Kristýnu Volfovou nešťastná láska k poezii. Teď vydává první sbírku básní

Nevím, koho na kulturním středisku města napadlo, prosvětlit mizernou dobu karantény právě poezií. Najednou se mi nezdály plakátovací plochy už tak bezútěšné a vzpomněl jsem si na našeho výborného češtináře z gymnázia. Když se nám v hodinách literatury snažil přiblížit i poezii, neměli všichni studenti pochopení.

Pro někoho je holt největší poezií kousek uzeného. Jak vtipně glosoval kantor vztah některých lidí k dílům básníků A tak možná budou pro řadu lidí plakáty s krásnými texty básní zbytečností. Já jsem je však ocenil jako ušlechtilý čin a věřím, že nebudu bílou vránou.

autoři: Vladimír Burjánek , baj