Vladimír Burjánek: Telefon
Dnešní mladí majitelé chytrých telefonů si jen těžko mohou představit dobu našeho dětství, kdy ve vsi byly třeba jen jeden, dva telefony. Byly to vlastně i takové místní tiskové kanceláře, místa soustředěných informací.
Tady se vědělo, kdo marodí a volali mu doktora, komu přijede návštěva z dálky, kdo bude slavit, protože se jim narodilo děcko, nebo naopak, kdo má smutek, protože někdo odešel. Odtud se zvali hosté na svatby a vědělo se také, jak se má kluk na vojně. Takové veřejné telefonní stanice.
Telefonní seznamy měly v té době jen pár stránek , zvlášť u vesnic a malých městcček se to vešlo na pár řádků. Když volající při objednání hovoru trefil na ostrou spojovatelku, dokázala ho vyškolit a ještě mu típnout hovor. Technika pak letěla mílovými kroky vpřed až k mobilním aparátům a jejich vývoj vlastně zasáhl do všeho.
Takový nejmodernější telefon nahradí fotoaparát, kameru, GPS, poskytne i poslech hudby. Když se to vezme, jsou to noviny, televize, kino i divadlo v jednom, můžete se připojit i k internetu.
Funkci chytrých telefonů jsem nedávno zažil. Pátral jsem dlouho po názvu jedné písničky i jménu kapely, která ji hraje. Marně. Dopisoval jsem si s rozhlasovou stanicí, kde ji hrají a kterou poslouchám, prohlížel jejich playlist - nic. Potom jsem si nepatrný kousek nahrál na diktafon.
Svěřil jsem se s tímto problémem vnukovi. On vyndal mobil, já pustil pár vteřin nahrávky a ejhle - záhada vyřešena, když na displeji stálo - Nezmaři a píseň Růže. Žádné nemožné do tří dnů, ale zázraky na počkání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
