Vladimír Burjánek: Nevěra

25. listopad 2018

Z filmů, divadla konec konců hlavně i ze života víme, že provozovat lidově řečeno zahýbání, nebo také házení za voj, je mnohdy veliké riziko. Někteří lidé jsou v tomto směru ovšem nepoučitelní a ochotně podstupují ošemetné situace s pravidelností téměř železnou. Muži, ženy, bez rozdílu. 

Byl u nás na vesnici také jeden takový, shodou okolností vysoce postavený představitel tehdejšího Jednotného zemědělského družstva, jehož lovecký revír byl úctyhodný.

Když si jednou našel cestu k jedné dámě, jezdil tam na služebním motocyklu velmi často, až si toho všimli chlapi z vesnice. Ačkoliv mu jeho zálety nezáviděli, přeci jen se rozhodli, trochu mu jeho zálibu zkomplikovat.

Nevěra

A tak když zase zaparkoval u domu své momentálně vyvolené, ve vší tichosti mu soused dámy, který se znal s jejich zlým psem, protože mu nosil kostičky, vzal z motorky brýle a helmu a položil je psovi na boudu. Když spokojený milovník vyšel opatrně z domu a přistoupil k motorce, strnul.

Z obavy ze zlého hlídacího psa i návratu manžela motoristickou výbavu raději oželel. Rychle zmizel, nikdy se ke ztrátě nepřihlásil a našel si bezpečnější místo své záliby.

Spustit audio