Vladimír Burjánek: Koberec

7. listopad 2021

Nedělní káva

Není nad to, když každý dělá to, co umí. I vysoká vzdělání nejsou totiž zárukou toho, že si ten či onen člověk se vším poradí. Pokud pomineme velešikovné lidi, kteří si opravdu umí poradit téměř se vším, nebo mluvky, teoretiky, ovládající všechno, ale pouze verbálně. I vysocí vzdělanci nejsou zárukou úspěchu.

Znal jsem jednoho, který uměl šest jazyků, hrál na několik hudebních nástrojů, ale pletl si při pochodování levou nohu s pravou. Není málo pánů s tituly před i za jménem, kteří neumějí doma zatlouci hřebík do zdi, nebo zašroubovat žárovku.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Šikovnost

Byl jsem nedávno u jednoho známého v jeho advokátní kanceláři. Přišel jsem zrovna do nejlepšího. S mladým koncipientem pokládali v kanceláři koberec. Prý nikdo z řemeslníků neměl čas, tak se do toho pustili oni. Přeci to nemůže být tak složité, v normální obdélníkové místnosti natáhnout nový koberec.

Nechtěl jsem zbytečně zdržovat a odešel jsem s nepořízenou. Když jsem se k nim opět za pár dnů vrátil, krásný koberec už ležel. Vysekl jsem kamarádovi poklonu s dovětkem, že by se tím klidně mohl živit. To určitě, utrousil divně a jen se ušklíbl.

To, co vidíš, dělal odborník. My jsme sice koberec položili, nejdříve proměřili, kontrolovali, pak natáhli - ale zapomněli jsme na vykrojení dveří. A nastavovat v místě, kde se nejvíc chodí, to nešlo.

autoři: Vladimír Burjánek , baj