Vladimír Burjánek: Drahý kapr

20. září 2020

Nedělní káva

Letos se mi na rybách moc nedaří. Popravdě řečeno, také moc k vodě nechodím jako jiné roky. I vedro nedělá rybí říši dobře. Chuť konzumovat a zabrat, se snižuje. Proto jsem byl rád, když jsem po dlouhé době přinesl domů krásného kapra.

Jako vždycky, jsem ho chtěl ještě po zpracování pořádně propláchnout v čisté vodě, kam jsem namočil i veliké mlíčí z ryby na polévku. Když jsem sáhl na dno kýble, nahmatal jsem místo mlíčí svůj mobilní přístroj. Vyklouzl mi evidentně z nápasní kapsičky košile, aniž bych to zaznamenal.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Telefon

Ležel si ve vodě pěknou chvíli a viditelně mu tam nebylo dobře. Nechal jsem kapra kaprem a věnoval se telefonu. Na radu vnuka jsem ho dal do hrnečku a zasypal rýží. Několikrát.

Kupodivu skromný aparát pro seniory se vzpamatoval. Až na jednu závadu - reproduktory. Volajícího jsem já slyšel, ale můj hlas k němu nedocházel.

Konzultoval jsem možnosti opravy či vyřazení s odborníkem. Ten mi doporučil, pořídit si nový přístroj. Tak to v životě bývá, že jedna radost, v mém případě z uloveného kapra, střídá druhou svízel - utopený mobil. Díky kaprovi mám tedy zcela nový telefon a učím se ho ovládat.

autoři: Vladimír Burjánek , baj