Vladimír Burjánek: Bába z Mříčné

17. leden 2021

Nedělní káva

Zlomil jsem si ruku a pohmoždil při úrazu oba kotníky. Škoda, že už není bába z Mříčné, vzpomněl jsem si. Zlomeniny, naraženiny, výrony i nalomeniny kostí. Tady pomáhaly její zázračné ruce a černá mast, kterou nabrala a zabalila do kusu novin na cestu.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Poklady

S paní Mílovou mě seznámil řídící učitel Jan Buchar autor poudaček v podkrkonošském nářečí. Chodil k ní občas hrát karty i ochutnat nějaký pitelný likér, jak říkal. Hlavně se ale do malého domku na Jilemnicku táhly zástupy marodů. Lyžaři od běžců po skokany, atleti, fotbalisté, košíkáři, prostě všichni sportovci i další zranění.

Mnohokrát se stalo, že belhající pacient se za pomoci doprovodu sotva dopravil do ordinace v kuchyni, ale po zákroku šel po schůdkách od domu sám.

Bába prosahala postižené místo, když bylo zapotřebí, srovnala, rozmasírovala, dala mast.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Drahý kapr

Vyprávělo se dokonce, že jednou šla sama s něčím do nemocnice v Jilemnici. Procházela kolem čekárny ambulance chirurgie a stačila vyléčit polovinu marodů. Když skončila, převzal léčitelskou praxi její syn, ale nedosáhl takového věhlasu i výsledků jako maminka.

Třetí pokračovatel už nebyl. Ještě jednou jsem si na paní Mílovou vzpomněl. Při filmu Šarlatán o léčiteli Janu Mikoláškovi. Jeho věhlasu bába z Mříčné nedosáhla, ale pomohla také mnoha lidem.

autoři: Vladimír Burjánek , baj