Vánoční čas je také časem pamětnickým. Jaké bývaly krkonošské Vánoce zavzpomínáme v Mříčné

26. prosinec 2021 08:32
Zprávy

Když se v krkonošské Mříčné sejdou před Štědrým dnem paní a dívky „na malej pobejtek“, sypou se vzpomínky jedna za druhou. Eliška Pilařová se posadila ke stolu společně s Helenou Slavíkovou, Ladislavou Urbancovou a Blankou Severýnovou. Aby na dávné Vánoce v Krkonoších zavzpomínaly. 

Čtěte také

Co možná nevíte o vánočce a jmelí. Magie a symbolika české vánoční tradice

„Jako dítě si pamatuji, že pro mne byly Vánoce hlavně velké těšení. A další věc je potom vůně. Vůně vánočního stromu, vůně pečiva, které se normálně přes rok nepeklo. A u nás nikdy nebyl Štědrý den bez knih. Všichni dostali knížky a během Vánoc si četli.“

Když byla řeč o vůních, tak si vybavuji na Uhelném trhu pečené kaštany, které mi kupovával dědeček. Nebo ořechy v medu. Ale co se peklo tady v Krkonoších?

Čtěte také

Cestování za tradicí, řemeslem a dědictvím. Doma máme mnoho světových unikátů aneb betlémy v Betlémě

„Zázvorky. Cukroví s příchutí zázvoru a tradice. Ty se musely dělat s předstihem a schovávat, aby je nikdo nenašel a nesnědl. Protože nás bylo většinou hodně dětí, tak se zázvorky rychle snědly.“

„Já vím, že jsme si vždy s bráškou přáli, aby nám máma upekla vánočky zadělávané kravským mlékem. Nejhorší bylo, kdež nebylo k dispozici máslo a z kozího mléka se tlouklo máslo. To cukroví potom tak hrozně smrdělo kozinou, že člověk stál na prahu místnosti a cítil cukroví, které leželo na stole.“

Čtěte také

Na Štědrý den si děti stavěly doma betlém. Stromeček se stal tradicí později a tento zvyk nahradil

„Ještě si také pamatuji, že maminka dělala škvarkové pracny. Ale tak dobré, jako je uměla ona, se mi je potom nikdy nepodařilo udělat. Myslím si, že to bylo především tím, že maminka měla k dispozici kachlová kamna ve kterých se to upeklo.“

Možná to bylo i tím sádlem a škvarky.

„Já nejsem z Mříčné, pocházím z Dolní Sytové. Tam jsme chodili k panu pekaři Lukšovi nebo k panu Saskovi a třeba z 15 či 20 kilogramů mouky se pekly vánočky. My jsme si to tam den dopředu donesli, mouka se dala na pec, aby se ohřála, a druhý den k večeru jsme šli pro Vánočky. Tak nádherně to vonělo, za námi se táhla taková vůně. Jednu jsme mohli hned sníst a jinak vydržely tyto vánočky až do února. Jedna se musela nechat až na Hromnice.“

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související

Jak nás naladíte na DABu

Nejnovější zprávy

Zprávy z iROZHLAS.cz